Článek
Nezačínejte cílovou částkou, ale měsíčním rozpočtem
Obecná rada, že by měl mít člověk před důchodem naspořený milion nebo několik ročních platů, příliš nepomůže. Jinou rezervu potřebuje majitel splaceného bytu, jinou nájemník ve velkém městě a další člověk, který bydlí ve starším rodinném domě a bez auta se nedostane k lékaři ani do obchodu.
Nejdříve je potřeba odhadnout budoucí důchod. Bezplatná Informativní důchodová aplikace ČSSZ ukáže evidované roky pojištění, důchodový věk i orientační výši penze. Jde o odhad podle současných pravidel, nikoliv o příslib přesné částky za deset či dvacet let.
Poté si sestavte důchodový rozpočet v dnešních cenách. Zahrnout by měl bydlení, potraviny, léky, dopravu, telefon, pojištění, oblečení, dárky, koníčky i částku na dovolenou. Výdaje není dobré uměle snižovat jen proto, aby výsledek vypadal příznivě.
Rozdíl mezi očekávanou penzí a tímto rozpočtem představuje částku, kterou bude potřeba každý měsíc doplňovat z vlastních peněz.
Každá chybějící tisícovka něco stojí
Nejjednodušší výpočet nepočítá s výnosem ani inflací. Dobře však ukáže, o jak velké částce se bavíme.
Pokud bude seniorovi každý měsíc chybět 1 000 korun, potřebuje na 15 let přibližně 180 000 korun, na 20 let 240 000 korun a na 25 let 300 000 korun.
Při měsíčním rozdílu 3 000 korun už potřebná rezerva stoupá na 540 000 korun pro 15 let, 720 000 korun pro 20 let a 900 000 korun pro 25 let.
Jestliže penze za výdaji zaostává o 5 000 korun měsíčně, vychází rezerva na 900 000 korun při patnáctiletém čerpání, 1,2 milionu korun při dvacetiletém a 1,5 milionu korun při pětadvacetiletém.
Při měsíčním schodku 10 000 korun by bylo potřeba přibližně 1,8 milionu korun na 15 let, 2,4 milionu korun na 20 let nebo 3 miliony korun na 25 let.
Tyto částky představují pouze peníze na pravidelné dorovnávání příjmu. Nezahrnují opravu střechy, výměnu automobilu, dražší zubní zákrok ani stěhování. Výpočet také předpokládá, že se peníze nijak neznehodnocují, což v reálném životě kvůli inflaci neplatí.
Splacený byt výrazně pomůže, bydlení ale není zdarma
Majitel splaceného bytu zpravidla nepotřebuje tak vysoký pravidelný příjem jako nájemník. Stále však platí energie, pojištění, příspěvky společenství vlastníků, daň z nemovitých věcí a opravy uvnitř bytu.
Vedle dlouhodobé rezervy na dorovnávání penze je proto vhodné držet samostatnou pohotovostní částku. U bytu může pokrýt výměnu spotřebičů, koupelny, podlahy nebo mimořádný příspěvek na opravu domu. Její výše závisí na stavu nemovitosti a na tom, kolik peněz má samotné společenství vlastníků.
Dobře spravovaný novější byt s dostatečnými prostředky na účtu domu představuje menší riziko než byt v domě, který dlouhé roky odkládá opravu střechy, výtahu či rozvodů. Před důchodem se proto vyplatí prostudovat plán oprav a zápisy ze shromáždění vlastníků.
Rodinný dům může vyžadovat druhou penzi
Splacený dům působí jako jistota, ale jeho provoz a údržba mohou být náročnější než nájem. Střecha, vytápění, fasáda, okna, studna nebo kanalizace vytvářejí velké jednorázové účty. Přidat se může zahrada a práce, které majitel dříve zvládal sám, ale ve vyšším věku si je musí objednat.
U domu proto nestačí šest měsíčních výdajů na účtu. Je potřeba technický plán alespoň na dalších deset let: co bude pravděpodobně nutné vyměnit, kdy a za kolik. Peníze na známou opravu se nemají započítávat do částky určené na každodenní přilepšení k důchodu.
Pokud je dům pro jednoho či dva seniory příliš velký, může být součástí plánu také jeho včasný prodej a přestěhování do menšího bydlení. Nemovitost má sice značnou hodnotu, sama však nezaplatí léky ani potraviny, dokud ji majitel nepronajme, nezmenší nebo neprodá.
Nájemník musí počítat s nejdelší rezervou
Největší tlak čeká zpravidla člověka, který bude v důchodu dál platit tržní nájem. Penze se valorizují podle zákonných pravidel, nájemné se však může vyvíjet jinak a výrazně závisí na konkrétním městě.
Nájemník by měl do výpočtu zahrnout nejen dnešní nájem a služby, ale také méně příznivou variantu. Co se stane, pokud náklady na bydlení stoupnou o pětinu? Zůstane prostor na potraviny a zdravotní výdaje? Bylo by možné přejít do menšího bytu a zaplatit novou kauci, stěhování či provizi?
U člověka s vlastním bydlením může být přijatelná rezerva několik set tisíc korun. Nájemníkovi se stejnou penzí může kvůli pravidelnému rozdílu chybět několik milionů. Vlastnictví bytu proto někdy ovlivní výsledek více než výše současné mzdy.
Auto není jen benzin
Automobil znamená pojištění, servis, pneumatiky, technické kontroly, parkování a jednou také pořízení náhrady. Kdo bydlí ve městě a může přejít na veřejnou dopravu, může tuto položku v důchodu výrazně omezit. Na venkově může být auto naopak podmínkou samostatnosti.
Do běžného rozpočtu patří průměrné roční provozní náklady přepočtené na měsíc. Vedle nich má existovat samostatná částka na větší opravu nebo výměnu vozu. Počítat s tím, že současné auto bez problémů vydrží celých dvacet let penze, bývá příliš optimistické.
Je také vhodné promyslet, co se stane, pokud senior ze zdravotních důvodů přestane řídit. Část nákladů sice zmizí, mohou je ale nahradit taxi, dovoz nákupů nebo placená doprava k lékaři.
Zdraví umí rozpočet změnit během několika měsíců
Veřejné zdravotní pojištění pokrývá velkou část léčby, nikoliv však všechny doplatky, stomatologické zákroky, brýle, úpravy domácnosti nebo placenou pomoc. Postupně mohou přibýt také rehabilitace, donáška obědů, úklid či osobní asistence.
Pro běžné zdravotní výdaje je rozumné vyčlenit měsíční položku. Vedle ní by měla zůstat pohotovostní rezerva na nenadálý zákrok, pomůcku nebo úpravu koupelny. Pokud člověk kvůli dlouhodobému zdravotnímu stavu nezvládá základní životní potřeby, může požádat o příspěvek na péči. Ani ten však nemusí pokrýt všechny skutečné náklady na pomoc.
Zdravotní rezerva má být snadno dostupná. Není vhodné ji celou držet v investicích, které mohou právě v okamžiku potřeby výrazně poklesnout.
Praktický cíl má tři oddělené části
Výsledná rezerva by se neměla tvářit jako jedna hromada peněz. První část tvoří pohotovostní fond, zpravidla alespoň šest až dvanáct nezbytných měsíčních výdajů. Druhá je určena na známé větší náklady, jako jsou opravy bydlení, výměna auta nebo zdravotní zákroky. Třetí část dlouhodobě doplňuje rozdíl mezi důchodem a pravidelným rozpočtem.
Plán by měl počítat minimálně do 90 let, u zdravého člověka klidně déle. Manželé navíc musí prověřit, zda by jeden z nich zvládl bydlení po úmrtí druhého. Výdaje domácnosti totiž neklesnou na polovinu, zatímco druhá penze z velké části zmizí.
Správná otázka tedy nezní, zda do důchodu stačí milion. Zní: kolik mi bude každý měsíc chybět, jak dlouho tento rozdíl potřebuji hradit a které velké účty mě mohou potkat cestou. Teprve součet těchto tří odpovědí ukáže rezervu, která odpovídá skutečnému životu.
