Článek
Změna ještě není hotovou věcí
Vláda chce sjednotit poplatek za správu většiny penzijních fondů na nejvýše 0,5 procenta ročně a současně zrušit odměnu odvozenou od dosaženého zhodnocení. Výjimku mají dostat alternativní fondy, u nichž by nadále platil volnější a dražší režim.
Jde však stále o návrh, nikoliv o účinný zákon. Vláda jej předložila Poslanecké sněmovně 25. srpna 2026 jako sněmovní tisk 285. K 9. září byl zařazen na pořad schůze a čekal na parlamentní projednání. Poslanci mohou jednotlivá pravidla změnit a následovat musí ještě Senát a podpis prezidenta. Uváděný začátek změn v roce 2027 je proto zatím plánem.
Poplatky jsou pouze jednou částí rozsáhlejší reformy. Návrh zahrnuje také větší státní podporu mladých účastníků, snazší spoření malých částek dětem, strategii přizpůsobovanou věku klienta a ukončení transformovaných fondů na konci roku 2036.
Desetiny procenta se po letech nasčítají
Poplatek za správu se každoročně odečítá z majetku fondu. Klient tak nepřijde pouze o strženou částku, ale také o výnos, který by tyto peníze mohly přinášet v dalších letech. U produktu uzavřeného na několik desetiletí proto záleží i na rozdílu několika desetin procentního bodu.
Současný systém navíc používá několik poplatkových stropů podle druhu fondu a vedle pravidelné úplaty umožňuje také odměnu ze zhodnocení. Pro běžného střadatele je pak složité odhadnout, kolik správě úspor skutečně odevzdává.
OECD ve srovnání penzijních poplatků upozorňuje, že se skutečně účtované poplatky v českých transformovaných fondech pohybují blízko povoleného stropu. Nižší zákonný limit by tedy nemusel zůstat pouze na papíře. Jestliže se nezmění nic dalšího, větší podíl výnosu skutečně zůstane účastníkovi.
Jednotný poplatek by navíc usnadnil porovnání nabídek. Klient by nemusel zkoumat, zda fond účtuje jednu odměnu z objemu majetku a další z dosaženého výsledku. Právě jednoduchost může posílit tlak na to, aby společnosti soupeřily skutečným zhodnocením a službami.
Půl procenta může být výhodné i příliš těsné
Poplatek ovšem není jen přirážkou za logo penzijní společnosti. Hradí se z něj vedení účtů, informační systémy, evidence plateb, zákonné výpisy, investování, řízení rizik, kontrola předpisů, komunikace s klienty i distribuce produktu. Část příjmů končí také u zprostředkovatelů, kteří smlouvy sjednávají.
Pokud nový strop nebude na současný způsob fungování stačit, společnosti budou muset náklady omezit. Mohou přejít k jednodušším fondům složeným převážně z levných indexových nástrojů, více služeb přesunout na internet a zmenšit pobočkovou či poradenskou síť. Taková změna nemusí být sama o sobě špatná. Pasivně spravovaný fond může být levný, přehledný a dlouhodobě velmi účinný.
Opačný výsledek by nastal, kdyby úspory dopadly hlavně na kontrolu portfolia, zákaznickou podporu nebo nabídku investičních možností. Pro digitálně zdatného klienta může být samoobsluha dostačující. Člověk, který potřebuje vysvětlit převod staré smlouvy, výběr peněz nebo změnu strategie, však může dostupnou pomoc postrádat.
Příliš těsná ekonomika produktu může vést rovněž ke slučování fondů či penzijních společností. Menší počet poskytovatelů sice může snížit provozní náklady, současně však oslabí výběr a konkurenční tlak. Samotná hranice 0,5 procenta proto neříká, jak kvalitní bude trh několik let po reformě.
Rozhodnout mohou náklady ukryté pod povrchem
Zásadní bude, co všechno se do poplatkového stropu započítá. Fond může využívat jiné investiční fondy, depozitáře, externí správce nebo specializované služby, které mají vlastní cenu. Pokud se tyto výdaje vejdou do půlprocentního limitu, správci mohou některé nákladnější investice opustit. Jestliže budou účtovány mimo něj, nemusí titulkově levné penzijko znamenat stejně levný produkt ve výsledku.
Výjimka pro alternativní fondy ostatně ukazuje, že různé investice nelze spravovat za stejnou cenu. Nákup běžně obchodovaných akcií a dluhopisů je provozně jednodušší než investování do neveřejných firem, infrastruktury nebo nemovitostních projektů.
Důležitá bude také motivace správce. Zrušením výkonnostní odměny zmizí situace, kdy si společnost vezme část dobrého výsledku. Současně už ale její příjem nebude přímo spojen s tím, zda fond vydělal více. Řešením nemusí být návrat starého poplatku. Vhodnější může být důsledné zveřejňování čistých výnosů, rizikovosti a porovnání s odpovídajícím trhem.
Bez prodejců může být produkt levnější, ale méně viditelný
České penzijko je dobrovolné. Noví účastníci se do něj nepřihlašují automaticky a mnoho smluv vzniká až po nabídce bankéře nebo finančního poradce. Pokud po snížení poplatků nezbudou peníze na odměny za sjednání, může se počet aktivně nabízených smluv snížit.
To je skutečné riziko, ale zároveň nepříjemná otázka pro celý systém. Má se dlouhodobé spoření na stáří prodávat především díky provizi, kterou nakonec zaplatí klient ze svých úspor? Alternativou je jednodušší online sjednání, lepší informování při nástupu do zaměstnání nebo větší zapojení zaměstnavatelů. Samotné snížení poplatků tuto slabinu nevyřeší.
Vyšší státní příspěvek mladým může zájem povzbudit. Státní podpora však nezachrání nevhodně zvolený fond ani příliš nízkou vlastní úložku. Člověk může dostávat příspěvek a přesto si vytvořit rezervu, která mu ve stáří vystačí jen na krátkou dobu.
Větší rozdíl než poplatek může udělat strategie
Podle představení návrhu Ministerstvem financí mají společnosti novým klientům jako základní možnost nabízet strategii životního cyklu. Mladší člověk by měl větší část úspor v růstových investicích a po padesátce by se portfolio postupně uklidňovalo.
Právě složení fondu může mít na konečný výsledek větší dopad než samotný poplatek. Velmi levný fond, který po desetiletí sotva překonává inflaci, nemusí být dobrou volbou. Dynamická strategie zase může výrazně kolísat a není vhodné ji opouštět v panice během propadu trhu.
Střadatel by proto neměl hledat jen nejnižší číslo v sazebníku. Potřebuje vědět, do čeho fond investuje, jaký má čas do výběru, jaké výkyvy unese a jakého čistého výsledku fond dosahoval po odečtení všech nákladů.
Dokud novela neprojde celým legislativním procesem, není důvod smlouvu rušit nebo ukvapeně převádět. Už nyní má ale smysl zkontrolovat typ fondu, současné poplatky, dlouhodobé čisté zhodnocení, příspěvek zaměstnavatele a nastavení investiční strategie.
Reforma může střadatelům ponechat více peněz. O úspěchu však nerozhodne samotná půlprocentní hranice. Levnější penzijko bude skutečně lepší teprve tehdy, pokud úspora na poplatcích nebude vykoupena slabší službou, menší konkurencí nebo fondem, který sice stojí málo, ale také málo dokáže.
