Článek
Nejde o pohodlnost, ale o poslední vyčerpané roky
Nová analýza Ministerstva práce konečně popisuje něco, co lidé v předdůchodovém věku znají bez grafů. Zákonný důchodový věk může být napsaný v kalendáři, jenže zaměstnání často skončí dřív. Při jeho dosažení už nepracuje každý druhý člověk a čtyři z deseti nevstupují do penze ze stabilní práce.
Podle analýzy MPSV odchází 59 procent lidí do důchodu přímo ze stabilního zaměstnání či podnikání. Dalších 27 procent ale ztrácí kontakt s prací už v posledním roce nebo dvou před penzí. Devět procent je bez stabilní práce dlouhodobě. Jsou mezi nimi nemocní, dlouhodobě nezaměstnaní i lidé, kteří se starají o blízkého.
Je se čemu divit? Člověk odpracuje čtyřicet let, pak začne hůř chodit, hůř spát, čeká na operaci a zaměstnavatel mu místo lehčí práce nabídne nejvýš pochopení v obálce s výpovědí. Kdo dělal ve výrobě, obchodě, péči nebo dopravě, ten ve dvaašedesáti nevstává se stejným tělem jako v pětatřiceti. O prodlužování pracovního života se pak mluví lehce hlavně tam, kde se sedí.
Neschopenka bývá začátek, ne lenivá zkratka
Nejtvrdší zjištění se týká zdraví. U budoucích předčasných důchodců je v průměrném měsíci na pracovní neschopnosti delší než dva týdny 9,5 procenta lidí, u budoucích řádných důchodců 5,6 procenta. V posledním roce před předčasnou penzí navíc po nemocenské přechází na úřad práce až 13 procent lidí. Nejdřív zdravotní potíže, potom konec práce, pak evidence a nakonec důchod s trvalým krácením. To není promyšlený plán. To je nouzový koridor.
Neschopenka není způsob, jak si objednat několik volných měsíců před penzí. O dočasné pracovní neschopnosti rozhoduje lékař a její smysl je léčba, ne účetní klička. Jenže když se člověk po ní nemá kam vrátit nebo už stejnou práci nezvládne, problém se často přehodí na úřad práce. Stát pak řeší následky, místo aby dřív pomohl najít kratší úvazek, jinou směnu, méně fyzicky namáhavé místo či rekvalifikaci.
Tady se láme chleba. Nestačí lidem říct, že mají pracovat déle. Musí také existovat práce, kterou ještě zvládnou. Padesátník po operaci ramene není odepsaný zaměstnanec. Jen už možná nemůže tahat palety, stát deset hodin u pásu nebo sedět celou noc za volantem. A kdo ho v tu chvíli nechá spadnout až do předčasné penze, tomu pak těžko může vyčítat, že systém stojí víc peněz.
Úřad práce není ostuda, ale nesmí se prospat termín
Evidence na úřadu práce není osobní prohra. Pro mnohé lidi těsně před penzí je to most, který jim dá příjem, zdravotní pojištění a čas hledat práci, již ještě zdravotně unesou. Každý pátý senior podle ministerské analýzy odchází do důchodu přímo z evidence Úřadu práce; mezi předčasnými důchodci je to 42 procent.
Kdo o zaměstnání přijde, měl by jednat bez hrdinského odkládání. Úřad práce doporučuje podat žádost nejpozději do tří pracovních dnů po skončení práce. Jen tak se člověk zařadí do evidence už od následujícího dne. Uchazečům nad 57 let může podpora při splnění podmínek běžet až 11 měsíců, což vysvětluje, proč se v datech objevuje cesta k penzi přes zhruba rok evidence.
Evidence ale není volná lavička, na kterou se sedne a čeká se na důchod. Je třeba spolupracovat, chodit na domluvené schůzky a reagovat na vhodné nabídky. A hlavně nenechat vzniknout mezeru mimo systém. ČSSZ upozorňuje, že neevidovaná nezaměstnanost se do důchodu nepočítá vůbec. U evidence bez podpory jsou navíc zákonné limity.
Než někdo sáhne po předčasném důchodu jen proto, že už nemůže, měl by si nechat spočítat vlastní možnosti. Někdy je předčasná penze jediná rozumná cesta. Jindy o pár měsíců rozhodne nemocenská, podpora, vhodnější práce nebo pomoc s návratem po nemoci. Lidé před penzí nejsou rozbité součástky, které se po čtyřiceti letech odloží do kouta. Jen to stát i zaměstnavatelé někdy berou až příliš doslova.
