Článek
Bylo nebylo, za třistatřicetitřemi horami a třistatřicetitřemi řekami, kdesi daleko a kdysi dávno, leželo království Hladov. Bylo to úplně obyčejné království. Jen se v něm pořád jedlo.
Snídaně, svačina, svačinka a po svačince oběd. Po obědě následovala svačina, svačinka, po svačince večeře. A když někdo dostal po večeři hlad, byla ještě druhá večeře.
V Hladově vládl král Dobromls, který měl jedinou dceru, princeznu Žroutku. Měla krásné dlouhé vlasy až na zem. Celé dny pobývala v hradní kuchyni, kde vařila, jedla a vařila a jedla. A když zrovna nevařila ani nejedla, přemýšlela, co bude vařit a jíst.
Jednoho dne se v nedalekých skalách usadil strašný drak Pořádžeru. Byl velikánský jako mrakodrap, chrlil oheň několik metrů daleko, a když si zívnul, třásly se všechny skály tak, že z nich padaly kameny. Když si po dlouhé cestě trochu odpočinul, poslal na zámek králi vzkaz: „K večeři mi pošlete princeznu!“
Král dal po celém království vyhlásit, že ten, kdo draka zabije, dostane půlku království a celou princeznu za ženu. V království Hladov byli všichni po hromadách jídla líní a nikomu se pěšky ke skalám nechtělo. Tlustí byli tak, že by je neunesl na hřbetě kůň, dokonce ani slon. Vládnout nikdo nechtěl, všichni chtěli pořád jen jíst. A tak se v celém království nenašel nikdo, kdo by šel draka zabít.
Do kočáru by se těžce obézní princezna Žroutka nevešla, proto nechal král Dobromls vyrobit kočár velikosti maringotky. K princezně Žroutce naložili obří kotle jídla, aby neměla hlad, a smuteční průvod vyjel na cestu.
Když dorazili k dračí sluji, drak Pořádžeru už přešlapoval před vchodem a hlasitě mu kručelo v břiše. Princezna se pomalu vykutálela z maringotky.
Drak na ni v úžasu vykulil oči. „CO TO MÁ BÝT?!“ zařval. „Já chtěl k večeři křehkou, štíhlou princeznu jako dezert! A vy mi sem přitáhnete takovou kalorickou bombu! Navíc na mě kouká tak hladově, jako kdyby si mě chtěla uvařit na smetaně!“
„Na smetaně ne,“ odpověděla klidně princezna Žroutka. „Ale na česneku s bramborovým knedlíkem. A k tomu pivo.“
Poprvé v životě drak Pořádžeru dostal strach, že ho někdo sní. Než se stačil rozmyslet, co bude dělat, začalo kručet hlady v břiše i princezně Žroutce, a tak řekla: „Mám hlad, něco uvařím.“
Nanosila z lesa dřevo do ohniště a poručila drakovi: „Zapal to!“
Drak překvapeně zamrkal. „Cože?“
„Zapal to.“
Drak fouknul oheň, dřevo vzplálo a princezna vytáhla zásoby. Za chvíli se kolem dračí sluje rozlinula omamná vůně guláše. Drakovi Pořádžeru se začaly sbíhat všechny sliny v tlamě.
„Chceš ochutnat?“ podala mu princezna naběračku. Drak nejen ochutnal, on rovnou snědl celý kotel. A protože nic chutnějšího v životě nejedl, rozhodl se, že princeznu Žroutku si nechá jako kuchařku.
Dny plynuly. Princezna Žroutka vařila, drak Pořádžeru stále jedl. Jenže z věčného přejídání ho začala strašně pálit žáha. Narostlo mu sádelnaté břicho, tak velké, že už ani nedokázal vzlétnout a po pěti krocích funěl skoro jako parní lokomotiva.
Jednou ráno chtěl drak vylézt ze sluje, že se půjde opalovat, a zjistil, že se vchodem neprotáhne. Princezna Žroutka se na draka Pořádžeru podívala, pak se koukla do zrcadla i na sebe. Zjistila, jak jsou oba příšerně tlustí. A rozhodla.
„Konec přežírání! Od zítřka držíme dietu a makáme!“
Drak chtěl protestovat, ale právě ho po šedesáti vepřových řízcích zase pálila žáha a tak raději neřekl nic.
Ráno začali. Místo pěti kotlů guláše denně jedli jen jeden. Místo smaženého masa si dávali zeleninový salát. Když drak Pořádžeru trochu zhubnul a protáhl se vchodem sluje ven, začali chodit na dlouhé procházky a cvičit. Nejdřív pět dřepů. Pak deset. Potom dvacet. Začali běhat. Drak Pořádžeru hubnul, až z něj šupiny padaly.
Když spadla poslední šupina, obloha se zatáhla černými mraky, blesky létaly jeden za druhým, hlasitě zahřmělo a ozvalo se strašlivé kvílení:
„ÁÁÁÚÚÚÁÁÁ!“
Celou dračí sluj i nejbližší okolí zahalil kouř tak hustý, že nebylo vidět na krok.
Když se kouř rozptýlil, princezna Žroutka nevěřila svým očím. Na místě, kde ještě před chvílí byl drak, stál pohledný princ. Prince totiž kdysi do podoby tlustého draka zaklela zlá čarodějnice, protože si ji nechtěl vzít za ženu. A kouzlo mohla zlomit jen dívka, která by draka donutila zhubnout.
A princezna Žroutka? Už také nebyla tou obézní kuchařkou, která celé dny seděla u kotlů a jedla. Stala se z ní štíhlá princezna.
Společně se vrátili do království Hladov a celé ho úplně změnili. Zrušili fastfoody i rychlá občerstvení, postavili sportovní stadiony, moderní tělocvičny, vstup byl zdarma. V královských zahradách začali pěstovat zeleninu a ovoce. Místo fontán s čokoládou byly všude fontány s vodou.
Král Dobromls zhubl padesát kilo.
A protože princ Pořádžeru byl zaklet tak dlouho, že už si nepamatoval, jak se před zakletím jmenoval, začal si říkat princ Pořádnežeru. Princezna už se nejmenovala Žroutka, ale dostala nové jméno Nežroutka.
Konala se slavná svatba, která trvala několik dní i nocí, a jestli nezemřeli, cvičí tam všichni dodnes.
