Článek
Když se řekne dovolená u moře, většina lidí si představí slunce, rozpálený písek, azurové moře a odpočinek. Já i seznam věcí, které nesmím zapomenout zabalit.
Manžel je několik let po operaci srdce a navíc mluvíme pouze česky. Už jen představa, že bych musela v některé z místních lékáren řešit pomocí překladače vzájemné působení českých a zahraničních léků, mě docela děsí. Proto mají léčiva a drobné zdravotnické potřeby v mém kufru své místo.
Paralen, Endiaron a několik dalších léků, všechno samozřejmě předem zkonzultované s manželovým kardiologem v Česku. K tomu několik dalších věcí, jako třeba kysličník, náplast nebo teploměr. Moje pojízdná lékárna, tak trochu menší polní nemocnice.
Možná na letištní rentgenové kontrole zavazadel někdy přemýšlejí, ve kterém prostoru letiště provozuji ambulanci, a v kufru hledají ceduli s ordinačními hodinami.
Manžel se mě každoročně ptá: „Proč s sebou valíš půlku lékárny?“
Na rozdíl ode mě totiž patří k lidem, kteří sbalí pas, plavky, ploutve, šnorchl a mohou vyrazit. Kdyby záleželo na něm, vystačí si s tímto vybavením klidně i při cestě na konec světa.
Kypr
Začátkem léta jsme vyrazili na Kypr. Moře bylo ještě docela studené, ale přesto manžel každý den nasadil šnorchl, ploutve a vstupoval do vln. První dny probíhaly jako obvykle. Odpočinek, koupání, sluníčko a spousta vody.
Pak se manželovi na nártu, přesně v místě, kde se kůže nohy dotýká gumy ploutví, objevila vyrážka. Do večera se rozšířila i na nohy a záda.
Nastala chvíle, na kterou jsem trpělivě čekala několik let. Vytáhla jsem z kufru mast, která s námi přiletěla z Česka.
Zbytek dovolené se nesl v duchu otráveného manžela na břehu moře, bez ploutví, zato třikrát denně pečlivě namazaného jak kuličkové ložisko.
Zbývající dny uplynuly, vyrážka ustoupila a my se vrátili domů. Letní měsíce jsme strávili v klidu a pohodě na zahradě.
Rhodos
Protože nám Kypr úplně nevyšel podle představ, rozhodli jsme se v září vyrazit na Rhodos. Na místo, kde jsme byli loni.
V letadle těsně před startem v Praze mi manžel řekl, že mu není dobře. Chtěla jsem jít za letuškou, zeptat se, jestli můžeme ještě z letadla vystoupit, ale on odmítl. Prý to nic není. Uklidňovala jsem se tím, že jsme předchozí noc strávili na letišti a je prostě jen unavený.
Po příletu se manžel na hotelu vyspal, vypadal spokojeně, koupali jsme se v moři i bazénu, jedli gyros, procházeli se přístavem i Palácem velmistrů.
Přišel pátý den a s ním manželova horečka. Během dopoledne se přidaly zažívací potíže. Opět přišel čas na mých pět minut slávy jakožto chodící pobočky lékárny.
Slavnostně jsem otevřela kufr. Tentokrát jsem vyndala teploměr. Když ukázal 37,8 °C, vytáhla Paralen. Po prvních naléhavých návštěvách toalety přišel na řadu Endiaron.
Následující dva dny manžel prospal. Tedy kromě chvil, které trávil na toaletě, kam se přesouval, vzhledem k jeho věku, překvapivě svižným tempem.
Já se pohybovala mezi hotelovým pokojem, kam jsem manžela chodila kontrolovat, bazénem a koupelnou.
Jakmile manžel opustil toaletu, nastoupila jsem s dezinfekčními ubrousky dovezenými v kufru a s pečlivostí profesionálního hygienika důkladně otřela všechna strategická místa. Po mé pravidelné očistě koupelny by se v ní možná daly provádět drobné chirurgické zákroky.
Pokud majitel hotelu po našem odjezdu kontroloval spotřebu vody, musel si myslet, že s námi bydlel delfín, jak často a důkladně jsem si myla ruce.
Ačkoliv jsem celoživotní ateistka, v těchto chvílích jsem se upřímně modlila, abych se od manžela nenakazila. Když jde o střevní virózu a zpáteční let, člověk bývá překvapivě otevřený i vzývání tajemných sil mezi nebem a zemí.
Cestovat několik hodin autobusy a letadlem s průjmem totiž není zážitek, o který by člověk v rámci dovolené stál, ani kdyby byly letušky mimořádně milé. O střevních potížích v okamžiku, kdy letadlo prolétá turbulencemi a člověk musí sedět na místě připoután, raději nepřemýšlet.
Naštěstí jsme oba nastoupili do letadla a následně dorazili domů bez horečky i zažívacích potíží.
Příští rok
Příští rok se chystáme na Peloponés. Manžel si pravděpodobně sbalí zase jen pas, šnorchl a ploutve. Možná se poprvé přestane divit, proč s sebou vozím půlku lékárny.
A já? Právě teď přemýšlím, jestli bych k malé polní nemocnici neměla do kufru přibalit i zdravotní sestru.





