Článek
Když jsme se s Tomem bavili o tom, proč tolik lidí začne cvičit, chvíli vydrží a pak zase skončí, čekala jsem klasickou trenérskou odpověď: málo disciplíny, málo motivace, špatně nastavené cíle.
Jenže Tomáš mi řekl něco úplně jiného: „Nevím, kdy jsme se rozhodli, že cvičení musí bolet, aby mělo smysl.“ A protože mě to zaujalo, nechala jsem ho mluvit. Tohle je jeho pohled.
~
Ano. Říkám to jako fitness trenér. Než mě někdo ukřižuje na hrazdě, vysvětlím proč.
Za ty roky jsme totiž dokázali z něčeho tak obyčejného, jako je pohyb, udělat poměrně sofistikovaný způsob, jak si komplikovat život.
1. Udělali jsme z dřepu vědu
Kdysi člověk prostě dřepnul. Dneska? Řeší postavení chodidel, kolen, pánve, dech, tempo, hloubku a aktivaci bůhvíčeho. A když už obyčejný dřep zvládnete, přijde Bulgarian split squat. Protože proč dělat něco normálně, když to můžeme dělat na jedné noze? Udělali jsme z dřepu vědu. A potom se divíme, že lidé necvičí.
2. Naučili jsme se, že dobrý trénink musí bolet
Když druhý den nemůžete sejít schody nebo se si sednout na záchod máte pocit, že jste odvedli dobrou práci. Když vás nic nebolí, začnete pochybovat. „Asi jsem necvičil dost.“
Ne. Možná jste jen cvičili normálně. Někde jsme si totiž spletli účinný trénink s utrpením. Jako kdyby vám svaly měly na konci tréninku vystavit diplom za bolest.
3. „Hodinka ve fitku“ je velmi kreativní matematika
Hodina cvičení, to dá každý, říkají. Jenže to máte: Cesta. Parkování. Převlékání. Čekání na stroj. Sprcha. Vlasy. Cesta domů. A najednou je z jedné hodiny něco, co vám ukousne půl večera.
Jenže ve čtyřiceti pěti už člověk většinou nemá v životě prázdné kolonky. Má práci. Děti. Partnera. Rodiče. Schůzky. Nákupy.
A občas by si človšk chtěl jen tak sednout. Fitness ale často odpoví: Nemáte čas? Máte málo disciplíny. To je docela pohodlné vysvětlení. Pro fitness…
4. Když vás to přestane bavit, problém jste vy
Necvičíte? Málo motivace. Nevydržíte? Chybí vám návyk. Vykašlete se na fitko? Musíte si vytvořit disciplínu.
Je zajímavé, že skoro nikdy nezpochybníme samotný formát. Možná totiž nejste líní. Možná jen nechcete třikrát týdně věnovat dvě hodiny něčemu, co vás prostě nebaví. A to není charakterová vada. To je informace.
5. Ve dvaceti jsme měli čas na svaly. Ve čtyřiceti pěti bychom rádi měli čas i na život.
Ve dvaceti možná chcete vypadat jako někdo z Instagramu. Ve čtyřiceti pěti často chcete hlavně zvednout kufr, vyjít schody, udržet sílu, nebýt ztuhlí a večer ještě mít energii na normální život.
Jenže fitness pravidla se nijak nezměnila. Pořád platí:
víc času + víc bolesti + víc cviků + lepší technika + lepší provedení + lepší kontrola pohybu + správné tempo + správný rozsah + správné dýchání + správné aktivace + progresivní přetížení + regenerace + mobilita + strečink + dostatek bílkovin + správné suplementy + správný jídelníček + dostatek spánku = lepší výsledek.
Uf.
A přitom možná potřebujeme něco mnohem prostšího. Cvičení, které se dá normálně vměstnat do života. Ne další disciplínu, kterou musíme zvládat. Ne další kolonku na seznamu povinností.
A už vůbec ne další důvod mít výčitky.
Možná je čas přestat se ptát: „Jak se přinutím víc cvičit?“
A začít se ptát: „Jak můžu cvičit tak, aby mi to dávalo smysl i za deset let?“
Tomáš Vaššik je dlouholetý fitness trenér a výživový poradce. Dnes působí jako hlavní trenér v EMS studiích BEDR. Tento text vznikl z našeho rozhovoru o tom, proč lidé často selhávají v pravidelném cvičení – a jestli náhodou není problém někdy v samotném způsobu, jakým jsme si cvičení nastavili.
