Článek
Každé úterý to začíná stejně. Ve 3:55 se objeví jejich obrovské auto, které samo o sobě dělá randál jako tank. Nejdřív zastaví, ale motor nechají běžet. Pak začne jejich představení. Kontejnery létají vzduchem jako při olympiádě v hodu koulí. Prázdné popelnice házejí zpátky tak, že to zní jako výstřely z děla. A to není všechno. Ti pánové si při práci musí povídat.
Ne normálně, ale křičet přes celou ulici. „HELE, FRANTO, HOĎ MI TEN KONTEJNER!“ „CO? NEROZUMÍM!“ „ŽE MÁŠ HODIT TEN KONTEJNER!“ A tohle ve čtyři ráno, kdy by měl být noční klid. Minulý týden jsem nevydržela a šla za nimi v županu. Slušně jsem je požádala, jestli by nemohli být trochu ohleduplnější. Víte, co mi odpověděli? „Paní, my děláme svoji práci. Když se vám to nelíbí, odstěhujte se.“ A pak se tomu ještě smáli! Nejhorší je jejich přístup ke kontejnerům po výsypu. Minulý měsíc nechali popelnici přímo před vchodem do domu. Když jsem ráno spěchala do práce, musela jsem ji obcházet přes trávník. Jindy zablokovali vjezd do garáže - prý že za pět minut přijedou. Přijeli za hodinu.
Zkusili jsme to řešit oficiální cestou. Napsali jsme stížnost na městský úřad, přiložili fotky, dokonce i video jejich ranního koncertu. Odpověď přišla po měsíci. „Svoz odpadu musí probíhat v časných ranních hodinách z logistických důvodů.“ To je všechno? Žádné řešení, žádný kompromis? A víte, co je na tom nejzvláštnější? V jiných čtvrtích jezdí v normální době. Kamarádka z druhého konce města má svoz v osm ráno. Další známá v deset. Tak proč zrovna naše ulice musí trpět ve čtyři ráno?
Začínám mít pocit, že si z nás dělají legraci. Minulý týden zaparkovali auto přímo pod okny a nechali ho běžet patnáct minut. Když jsem vykoukla z okna, jeden z popelářů se na mě usmál a zamával. To už není náhoda, to je čistá provokace. V naší ulici bydlí mladé rodiny s dětmi. Ty děti se budí hrůzou, když pod okny začne ten randál. Máme tu také několik seniorů, kteří už tak mají problémy se spánkem. A co teprve lidé, kteří chodí na ranní směny? Ti jsou každé úterý v práci jako zombie.
Sousedka z přízemí už dokonce uvažuje o stěhování. Má roční dvojčata a každé úterý je musí hodinu uklidňovat, když je popeláři probudí. Další soused, který pracuje jako chirurg, říká, že v úterý radši nebere složité operace, protože je nevyspaný. Zkoušeli jsme různá řešení. Špunty do uší - nepomáhají. Zavřená okna - v létě se nedá vydržet vedro. Stěžovat si přímo popelářům - vysmějí se vám. Psát na úřad - odpověď přijde za měsíc a nic neřeší. Možná je čas začít jednat radikálněji. Co třeba natočit jejich představení a dát ho na sociální sítě? Nebo uspořádat protestní akci před radnicí? Založit petici? Protože takhle to dál nejde.
Nejsme přece jediní, komu to vadí. Celá ulice je už na pokraji nervového zhroucení. A není divu - kdo by vydržel měsíce vstávat ve čtyři ráno kvůli randálu pod okny? A než mi někdo začne říkat, že přeháním nebo že popeláři taky musí svou práci nějak udělat" - zkuste si to sami. Zkuste několik měsíců poslouchat rachot kontejnerů, řev motorů a křik popelářů ve čtyři ráno. A pak mi řekněte, jestli je to normální.
