Článek
Začalo to nenápadně. Když se narodila první vnučka Terezka, všimla jsem si, že ji Petra obléká méně než ostatní děti. „Je to zdravé, posiluje to imunitu,“ říkala mi. Snažila jsem se to pochopit, přece jen doba se mění. Ale když přišla Anička a situace se ještě zhoršila, nemohla jsem už mlčet. Minulý týden bylo venku minus pět stupňů a holčičky (5 a 3 roky) běhaly venku v tenkých bundách, bez čepic.
Když jsem chtěla Aničce dát aspoň šálu, Petra se rozčílila. „Maminko, nezasahujte mi do výchovy. Já vím, co je pro moje děti nejlepší.“ Můj syn Martin stojí při ní. „Mami, Petra studovala alternativní pedagogiku, ví, co dělá.“ Jenže já vidím, jak jsou holčičky často nemocné, jak pokašlávají, jak mají červené tvářičky od mrazu. Ale nesmím nic říct, protože pak jsem ta hysterická babička.
Petra má své teorie o výchově. Žádné sladkosti, žádná televize, žádné zbytečné oblečení. Všechno musí být přírodní, bio, alternativní. Když jsem holčičkám koupila teplé zimní bundy, ani je nevybalila. „Tohle je zbytečné, děti se musí zocelit.“ Nejhorší jsou rodinné oslavy. Zatímco ostatní děti běhají v normálním oblečení, moje vnučky vypadají, jako by právě přišlo jaro.
Petra na všechny kolem káže o benefitech otužování a přirozeném životním stylu. Vidím pohledy ostatních babiček a je mi do pláče. Minulý měsíc Terezka dostala zápal plic. Byla jsem přesvědčená, že to konečně Petře otevře oči. Místo toho začala holčičkám dávat nějaké bylinné směsi a odmítla antibiotika. Naštěstí Martin tentokrát zasáhl a na léčbě trval. Proto píšu tento příběh. Ne proto, abych kritizovala svou snachu, ale protože se bojím o zdraví svých vnuček. Vím, že otužování může být prospěšné, když se dělá správně. Ale nutit malé děti mrznout v zimě mi přijde jako hazard s jejich zdravím.
Někdy v noci nespím a přemýšlím, jestli nedělám chybu, že mlčím. Že nechávám Petru experimentovat s jejími teoriemi na mých vnučkách. Ale co můžu dělat? Když něco řeknu, jsem ta zlá tchyně, která se plete do výchovy. A tak jen tiše doufám, že holčičky tuhle alternativní výchovu přežijí ve zdraví. A že jednou, až vyrostou, pochopí, že babička se o ně jen bála. Protože někdy ta největší láska znamená dívat se, jak někdo dělá chyby, a nemoci zasáhnout.
Zdroje: autorský text
