Článek
Musím se s vámi podělit o noční můru, kterou zažívám v panelovém domě, ve kterém bydlím. Moje sousedka se rozhodla proměnit svůj byt v skládku odpadu a my ostatní teď musíme žít v nesnesitelném zápachu. Začalo to nenápadně. Občas nějaký divný zápach na chodbě, který se dal vydržet. Jenže poslední měsíce se situace dramaticky zhoršila.
Sousedka začala do bytu nosit všechno možné - staré noviny, krabice, použité plastové lahve, a dokonce i zbytky jídla. A ten smrad? To se nedá popsat slovy. Když jdu ráno do práce, musím zadržovat dech už od výtahu. Ten odporný mix plísně, hnijících odpadků a zatuchliny je cítit v celém patře. Návštěvy ke mně už chodit nechtějí, a upřímně, nedivím se jim. Kdo by chtěl strávit večer v domě, který smrdí jako skládka?
Nejhorší je, že z jejího bytu občas vylézají švábi a další havěť. Minulý týden jsem našla v poštovní schránce švába! Představte si ten pocit, když sáhnete pro dopisy a narazíte na něco takového. Od té doby kontroluju schránku s baterkou. Zkoušela jsem s ní mluvit po dobrém. „Paní Nováková, nezdá se vám, že by bylo dobré trochu uklidit?“ Její odpověď? „To jsou moje věci a můj byt. Do toho vám nic není!“ No, teoreticky má pravdu - je to její byt. Ale co ten zápach a hmyz, který zamořuje celý dům?
Ostatní sousedi jsou také zoufalí. Paní z přízemí říká, že k ní přestala chodit vnučka, protože se bojí těch švábů. Pán odvedle musel přestěhovat kočku k dceři, protože začala být nemocná z toho smradu. A my všichni musíme denně čelit poznámkám návštěv: „Co to u vás tak smrdí?“ Obrátili jsme se na družstvo. Jejich reakce? Pokud nevidíme přímé ohrožení domu, nemůžeme nic dělat. Prý musíme počkat, až se objeví nějaké konstrukční poškození nebo zdravotní riziko. Super, takže máme čekat, až se v domě rozšíří mor?
Volala jsem i na hygienu. Přijeli, udělali šetření, ale protože je sousedka nepustila dovnitř, nemohli nic zjistit. Prý nemají pravomoc vstoupit do bytu bez jejího souhlasu. To je teda systém - člověk může terorizovat celý dům, ale dokud dobrovolně neotevře dveře, nikdo s tím nic neudělá. A víte, co je na tom nejhorší? Že ta paní nebyla vždycky taková. Dřív to byla normální důchodkyně, která pěstovala na balkóně muškáty. Pak jí zemřel manžel a ona začala sbírat. Nejdřív jen noviny a časopisy, pak všechno možné. Teď už nosí domů i věci z popelnic.
Někdy v noci slyším, jak přesouvá věci po bytě. Šoupání, rachotění, občas něco spadne. To si asi dělá nové uspořádání své sbírky odpadků. A ráno? Ráno je cítit další nová vrstva zápachu. Začínám být zoufalá. Prodej bytu nepřipadá v úvahu - kdo by koupil byt v domě, který smrdí jako skládka? Stěhování taky není řešení - nemůžu si dovolit platit nájem jinde a splácet hypotéku. Jsem v pasti. Někteří sousedé navrhují radikální řešení - anonymně zavolat hasiče, že cítí kouř. Ti by museli vniknout do bytu a pak by viděli tu spoušť. Ale co když se něco stane?
Zdroje: Vlastní zkušenost s životem vedle nepořádné sousedky, jméno sousedky bylo změněno
