Článek
Většina týmů se totiž dříve či později v této kategorii začíná připravovat na následující, již soutěžní sezonu. Poměrně razantně tak stoupá počet různých přátelských utkání, ale u některých klubů přicházejí i větší turnaje ve větší dálce od působiště klubu.
Připravte se tak na daleko častější víkendové programy v podobě různých utkání. Z počátku u nich ani nejde o žádné gólové skóre. Často se ani nepočítá. Vítězství či prohra by v této době rozhodně neměly být tím důležitým. Stále jde především o to vybudovat v dětech lásku ke sportu, i když se intenzita podstatně zvyšuje.
Trenéři už také možná někdy nebudou jen ti hodní strejdové, se kterými je jen sranda. I v tomto případě ovšem stále platí, že by neměli být na kluky příliš přísní, vyčítat jim každou chybu nebo na ně dokonce výrazněji křičet. Oni ani rodiče by neměli nějak tlačit na výsledek dětí, ale snažit se je za každé situace především povzbudit. Bohužel se tak někdy neděje, více o tom napíšu v samostatném článku.
Poměrně zásadně se tak posouváme od v podstatě kroužkového pojetí v U5 nebo U6 do stavu, kdy začínáme pociťovat, že jsme ve fotbalovém klubu. V některých mančaftech vznikají nejpozději v této době vedoucí týmu, které vybírají příspěvky nebo objednávají různé týmové oblečení. Dělá to většinou někdo z rodičů. Ale nedokážu posoudit, nakolik je to běžná praxe.
Jak jsme se již zmínili, rodiče musejí v tomto období počítat s daleko větším časovým vytížením. Samozřejmě není nutností být na všech zápasech. Mnoho lidí jezdí na chaty, po příbuzných atd. Přesto bychom minimálně doporučili, abyste se snažili brát chození na tréninky a zápasy trochu zodpovědněji. Už by to prostě nemělo být: „Tenhle týden nepůjde syn/dcera na trénink, protože se mu nechce“ nebo „Nemůžeme jet na půlku zápasů, protože jsme na chatě“.
Poctivost je v tomto případě podle mě poznat. A to nejen tím, že na vás bude lépe pohlížet sám trenér. Mluvím z vlastní zkušenosti, kdy už v tomto období jsme se snažili brát to zodpovědně a vlastně plánovat čas podle fotbalu. Na trénink syn nešel jen když byl nemocný nebo měl někdo třeba oslavu. A je to potom znát i na zlepšování se daného mladého fotbalisty. Jo a tréninky teda už často jsou třikrát týdně. Je to dost, ale dá se to zvládnout.
Fotbal se zároveň v tuto chvíli začíná i trochu prodražovat. Trochu se vám zvednou příspěvky, pravděpodobně to bude chtít nové kopačky, postupem času třeba i chrániče. Ale hlavní výdaje jsou samozřejmě především s cestováním po zápasech. Jestli vaše dítko hraje v už trochu lepším klubu, může se stát, že pojedete už v této kategorii na vzdálenější turnaj. Takže přichází platby za benzín, ale třeba i ubytování. Některé týmy už v U7 jedou i do zahraničí (my jsme například byli v Polsku), takže ty výdaje poměrně rychle naskakují.
Samozřejmě to v U7 ještě není úplně na vrcholu, ale mnozí z vás to prostě mohou pocítit. Možná to v této době někteří rodiče i vzdají, protože nebudou ochotni obětovat čas či peníze. Já ale doporučím vydržet. Fotbal a sport obecně vám to tisíckrát vrátí. Nejen krásnými zážitky, ale i samotnou fyzickou aktivitou. Rozhodně je lepší, když vaše dítě lítá po hřišti než aby sedělo doma u mobilu.
V příštím speciálním dílu se podíváme na neřesti rodičů (ale částečně i trenérů), které jsou spojené právě se vzrůstající intenzitou zápasů. Mnozí rodiče totiž nechápou, že jejich syn nebo dcera nebudou hned Ronaldové. Myslí si, že dokáží poradit lépe než trenéři. Emoce začínají jiskřit a někdy to může dojít až do přehnaností. Ale o tom zase až příště.
