Článek
Rodič je jednoznačně jednou z nejdůležitějších osob v počátcích kariéry každého malého fotbalisty. Předně to bývají většinou právě tatínkové, kteří své syny či dcery k tomuto sportu vůbec přivedou. Poté jim samozřejmě nezbývá nic jiného, než jim dělat řidiče na tréninky a zápasy nebo platit někdy poměrně vysoké částky za příspěvky, vybavení nebo třeba ubytování na různých turnajích. Za to všechno jim samozřejmě patří velký vděk.
V prvních letech, kdy se děti věnují spíše pohybové přípravě nebo prostě různým hrám typu na Mrazíka, se většinou rodiče nijak nevměšují. Často chodí s dětmi maminky a jsou spíše psychickou podporou a utěšitelem.
Změna přichází s pravidelnou dávkou zápasů. V drtivé většině tatínci (maminky jsou z pravidla klidnější) se rozhodnou, že mají právo svým vlastním dětem udílet různé zaručeně kvalitní pokyny. Někteří dokonce neváhají ani koučovat jiné děti. Samozřejmě často dosti hlasitými pokyny. Co na tom, že trenér jim třeba říká něco jiného. V hlavě dítěte z toho bohužel vzniká chaos. „Mám poslouchat tátu nebo trenéra?“
Ale to je vlastně ještě ta lepší varianta. Bohužel se najdou i tací, kteří neváhají dětem během zápasu hlasitě vynadat, dokonce třeba i s nějakým tím sprostým slovíčkem. Někdo si zakřičí i na rozhodčího nebo dokonce trenéra. Většinou z toho bývá spíše špatná atmosféra a k lepším výkonům to stejně nepomůže.
Na některých zápasech se začnou hádat i rodiče mezi sebou, což bývá ještě emotivnější, protože si různé urážky a připomínky začnou vracet. Děti potom jen smutně koukají, co se děje a proč je jejich nejbližší radši nepodporují.
Všechny tyhle situace jsem bohužel zažil. Dokonce jsem viděl poprat se dva rodiče na rodičovském turnaji během rozlučkového dne se sezonou. Přestože například rozhodčí u mládeže rozhodně nejsou dokonalí, i trenéři mohou udělat chybu a co potom samotní malí kluci, kteří se teprve učí. Tohle rozhodně není správné řešení.
Rodič je na zápasech od toho, aby své dítě a jeho tým podporoval a fandil mu. Tečka. Rozhodně nemá zastupovat funkci trenéra (pokud ji opravdu nemá), natožpak svými hlasitými přisprostlými výlevy dávat najevo svůj názor.
Otázkou je, jak takového zarytého nespokojence uklidnit. Měl by to udělat spíše trenér, protože má přeci jenom nějaký respekt a rodič si k němu většinou nic nedovolí. Samozřejmě i rodiče mezi sebou by se měli trochu usměrňovat. Potom ale hrozí další hádka, takže je daleko lepší, když zasáhne autorita.
Jestliže chcete mít ve svém týmu pěknou atmosféru, je potřeba k tomu také přispět svým chováním. Fotbal vám to potom vrátí krásnými zážitky a radostí z úspěchu dětí nebo jejich dobrých výkonů. Žádný učený z nebe nespadl a to, že svým ratolestem přímo na hřišti od plic vynadáte, ničemu neprospěje. K tomuto tématu vzniklo kdysi jedno video, které je natočeno trochu s nadsázkou, ale je opravdu poučné a stále funguje.
