Hlavní obsah

Zdědili jste dům po rodičích a napadlo vás, že máte vyhráno. Žádné úvěry, žádné hypotéky

Foto: Franck Barske z Pixabay

starý dům

Vlastní bydlení bývá pro mnoho lidí symbolem jistoty. Kdo zdědí rodinný dům, získá pocit, že vyhrál v loterii. Nebude muset celý produktivní život otročit kvůli hypotéce a žít v nejistotě.

Článek

Staré domy na vesnici dnes nejsou příliš výhodným artiklem pro prodej. Lidí, kteří chtějí žít v místě, kde si většinou nekoupí ani rohlík, není moc. Pro prodej takové nemovitosti je třeba velkých investic, a proto raději rodiny, které před časem utekly do nájemních bytů ve městě, zvolí levnější alternativu života a vrací se do domů, které jim spadly do klína jako dědictví.

Jenže staré střechy, které s každým větrem ztrácí svou sílu, promrzající kamenné zdi, drahé vytápění a předzvěst nákladných oprav dokážou z dědictví udělat pořádně těžké břemeno. A pokud se dům nachází v památkově chráněném území, nemusí být ani možné upravit ho tak, jak by si majitel představoval.

Dům je jejich, ale peníze na jeho záchranu nemají

Když rodiče předají dětem rodinný dům, obvykle si představují, že jim zanechávají něco cenného. Střechu nad hlavou a jistotu pro další generaci. Jenže skutečnost není tak romantická. Zděděný dům po babičce a dědečkovi často znamená také desítky let staré rozvody, vlhké zdi, netěsnící okna, střechu na hranici životnosti a topení, které spotřebuje obrovské množství energie. A to všechno stojí peníze, které noví majitelé mnohdy nemají.

Jedinou výhodou je, že takové zděděné domy jsou hned obyvatelné, přestože ke komfortu mají daleko. Dědicové většinou tuší, jak takové domy udržet v provozu. V tom mají výhodu oproti naivním kupcům z města, kteří taje bydlení ve starém domě odhalují až v době, kdy jim stávkuje kotel, létají tašky ze střechy a internet funguje podle počasí.

Zatímco hodnota nemovitosti může na papíře dosahovat několika milionů korun, její skutečná užitná hodnota je mnohem složitější. Dům se totiž neudržuje sám. Každý rok je potřeba něco opravit, vyměnit nebo alespoň provizorně zachránit. Jednou se objeví zatékání střechou, jindy začne dosluhovat kotel, praskne potrubí nebo se ukáže, že stará okna už nedokážou udržet teplo.

Aby se investice udržely v únosné výši, je třeba zapojit opravy v „rámci svépomoci“.

Starý dům může spolykat násobně více energie

Největším problémem bývá vytápění. U starších rodinných domů bez kvalitního zateplení se potřeba tepla na vytápění běžně pohybuje přibližně mezi 150 až 250 kilowatthodinami na metr čtvereční za rok. U dobře zatepleného domu se může dostat zhruba k 80 kWh/m² za rok. Rozdíl je obrovský a v peněžence se projeví každou topnou sezonu.

Naši předci měli na úsporné vytápění recept. Život se během zimy omezil na kuchyň a kamna, kde se zároveň vařilo. Na večer se zavlažila místnost, kde se spalo a velké peřiny plné peří se postaraly o teplé postele. Množství narozených dětí vypovídalo i o zaručeném a bezplatném způsobu zahřívání.

I dnes, v době, kdy mají vesnice přivedený plyn, řada vesničanů dává přednost vytápění dřevem a uhlím. Někde ani plyn není.

Pár čísel

Představme si starší rodinný dům o obytné ploše 150 metrů čtverečních. Pokud jeho potřeba tepla dosahuje 200 kWh na metr čtvereční ročně, znamená to přibližně 30 tisíc kilowatthodin za rok. Při orientační ceně 2,25 koruny za kilowatthodinu plynu vychází samotná energie na vytápění zhruba na 67 500 korun ročně. Dobře zateplený dům stejné velikosti s potřebou 80 kWh/m² by při stejném zjednodušeném přepočtu potřeboval asi 12 tisíc kWh, tedy přibližně 27 tisíc korun. Rozdíl činí přes 40 tisíc korun za rok.

Nejde o univerzální vzorec. Skutečné náklady ovlivňuje druh paliva, účinnost kotle, distribuční sazba, cena dodavatele, teplota v místnostech i to, zda se vytápí celý dům. Čísla ale ukazují, jak drahé může být udržovat teplo v budově, která ho nedokáže zadržet.

A teplo často uniká hned několika cestami. Přes nezateplenou střechu, strop, obvodové zdi, podlahu i stará okna. Majitelé někdy vymění kotel a očekávají zázrak, jenže nový zdroj tepla sám o sobě špatně izolovaný dům nezachrání. Pokud teplo uniká ven, musí ho topení neustále doplňovat. Člověk pak může mít doma nový kotel, ale stále platí vysoké účty.

Zateplit? Jenže co když to nejde?

U běžného domu se nabízí poměrně přímočaré řešení: zateplit fasádu, vyměnit okna, opravit střechu a pořídit úspornější zdroj tepla. Jenže ne každý majitel má takovou možnost. Problém nastává například v historických centrech měst, vesnických památkových zónách nebo u přímo chráněných kulturních památek.

Vlastník domu, který má historickou fasádu, štukovou výzdobu, původní členění oken nebo charakteristický vzhled střechy, nemůže jednoduše rozhodnout, že všechno překryje polystyrenem a osadí moderní plastová okna. Vnější zateplení může změnit proporce stavby, zakrýt původní architektonické prvky a poškodit hodnoty, kvůli nimž je objekt nebo celé území chráněno. Podobně se posuzují také fotovoltaické panely, tepelná čerpadla nebo jiné technické zásahy, které by mohly narušit historický vzhled.

Majitele vesnických domů umí taková omezení dohnat k šílenství. Památkáři chrání každou starou stodolu, ale peníze na opravu dávají jen střídmě. Cesta k ekonomickému bydlení je v takovém případě dlouhá a finančně náročná. Ekonomické repliky oken lze nechat vyrobit, ale je třeba počítat s mnohem vyšší cenou, než za jakou koupíte běžné plastové okno. Dokonce i střecha jde vyměnit, ale opět je nutné počítat s mnohem větší investicí. Stát sice slibuje dotace, ale ty nedostane každý.

Pro majitele vznikají další náklady a plánované opravy se prodlužují. Nejdříve musí zaplatit odborné posouzení, projekt a někdy i speciální materiály či řemeslníky, kteří umějí pracovat s historickými konstrukcemi. Výsledkem přitom nemusí být taková úspora, jakou by přineslo běžné zateplení moderními materiály. Člověk tak může mít dům, který je krásný na pohled, ale jeho provoz ho stojí podstatně víc než bydlení v novostavbě.

Oprava střechy, okna, vlhkost. A účet stále roste

Energetické ztráty navíc nejsou jediným problémem. Starší dům může potřebovat opravu ztrouchnivělého krovu, výměnu krytiny v dobovém designu, sanaci vlhkého zdiva, nové rozvody elektřiny a vody nebo opravu komína. Jednotlivé práce se často nedají odkládat donekonečna.

Nejhorší situace nastává u lidí, kteří dům zdědí, ale jejich příjmy zůstávají stejné. Původní nadšení z čistého vzduchu zmizí, nahradí ho jen celoživotní starosti o starý dům.

Dědictví, které se může změnit v břemeno

Starší dům má samozřejmě i svou hodnotu, kterou nelze vyčíslit jen podle účtů za energie. Je v něm kus rodinné historie, vzpomínky a často také vztah k místu, kde člověk vyrůstal. Právě proto se ho lidé nechtějí vzdát, i když je jeho údržba nad jejich síly. Jenže citový vztah nezaplatí novou střechu ani účty za topení.

Někdy se tak dědicové dostanou do situace, kdy musí rozhodovat mezi rodinnou tradicí a vlastní finanční budoucností. Prodat dům, který patřil rodičům a prarodičům, bývá psychicky těžké. Nechat ho prázdný zase znamená další chátrání a výdaje. A přestěhovat se do něj může být pro rodinu s běžnými příjmy stejně náročné jako jeho rekonstrukce.

Dědictví, které mělo přinést jistotu, se může proměnit v závazek na mnoho let. A člověk si nakonec položí otázku, kterou si jeho rodiče možná nikdy nepoložili: Budeme ještě schopni v domě, který jsme zdědili, skutečně bydlet?

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz