Článek
Ačkoliv se zdá, že trojice odborníků s dostatečnou znalostí tance dodává soutěži punc profesionálního přístupu, v posledních týdnech se ukazuje, že jejich přítomnost je vlastně zcela zbytečná. Diváci stejně hlasují podle toho, jak je jim který pár (ne)sympatický, případně na truc - důvodů je mnoho, tanec mezi prvními úplně nebude a já jim to určitě nemám za zlé.
Porota vs. hlas televizního lidu
Porota, složená z tanečních profesionálů (a Richarda Genzera), si dává záležet. No dobře, když píšu „záležet“, tak - detailní rozbory pohybů, kritika krokové techniky nebo úvahy o emocích v tanci – to všechno by člověk od poroty čekal, ale úplně to nedostává. Hodnocení je povrchní, technice se téměř nevěnuje a připomíná spíš hodnocení, které se ozývá z rodinného gauče, pokud ještě někdo udržel pozornost. Že se pár zlepšuje, je krásný, má pěkné rekvizity, sluší jim to, máme ho rádi, to si všimneme, my taneční laikové, taky. Porota odborné hodnocení v podstatě nahradila dojmy a omezila se na jedinou mantru - hlavně nekritizovat, negativitu tady nechceme. Co tedy zbyde po nekonečně dlouhém přenosu? Nic, co by vám pomohlo nahlédnout pod pokličku profesionálního tance.
Díky této taktice například hvězdný popisovač prázdných stran, jehož cha-cha připomíná spíše skákajícího kozla na ledu, projde do dalšího kola. Zatímco povedené výkony neznámé sportovkyně porotce zanechávají chladnými – hlavní je očividně to, s kým se po tanci nejvíc zasmějeme. Případně řekneme, že vystoupení bylo krásný, vše super, a pak mimoděk v závěru proneseme, že tam ale chyběl ten slow foxtrot. Sám tanečník to dokonce asi sám cítil a potřeboval si provedení obhájit, až to vypadalo, že se i v páru ukázala nespokojenost. Že by to ale vadilo? Čekali byste pak propad v hodnocení? Nikoliv! No diváci to asi viděli jinak.
Porota jako módní doplněk
Porota se tak postupně stává pouhou kulisou. Bodové hodnocení se od prvního kola ustálilo v těsném vysokém bodovém rozpětí (že si porota musí stěžovat, jak je 10 bodů málo) a soustředí se jen na vytváření dobré atmosféry. Tatiana Drexler ladí barvu šatů s dekorem sálu, Jan Tománek se usměje, zamává do kamery a přidá nějaký divný postřeh mimo tanec - přímo ocení, že soutěžící má varlata, nebo že tanec soutěžící je povolný. Pokud jde o Richarda Genzera, ten tam prostě je. A vlastně ztělesňuje vše, co se s porotou stalo. Slovní hodnocení je u všech obsahově úplně stejné - nemám co říct; je to hezký; děkuju - případně se pokusí o nějaký vtipný postřeh, po němž sál ztichne - posledně třeba připomínka rozhlížení se Jiřiny Bohdalové nebo připodobnění soutěžícího k chobotnici.
Porota tak prakticky doplnila oba moderátory a jejím hlavním úkolem je nyní starání se o dobrou atmosféru. StarDance tak definitivně opustilo myšlenku odbornosti a snahy o kvalitní ohodnocení vystoupení soutěžících, místo toho se stalo zábavným pořadem přestrojeným za soutěž, na který se divák může v programu spolehnout. Takový záměr produkčního týmu byl zřejmý už delší dobu, ale letos vygradoval. Pořad opustil stálý porotce a tvář - Zdeněk Chlopčík.
Porota se místo toho proměnila v homogenní skupinku říkající v zásadě totéž.
Asi těžko se s ním vždy souhlasilo, ale byl osobitý a nejvíc se zaměřoval na skutečně taneční část vystoupení. Důvodem jeho podivného vyhazovu tak určitě nebyla údajná problematická vyjádření, to by tam nemohl být zmatený pamětník starých dobrých časů Marek Eben nebo nejmenovaný soutěžící. Chlopčík se zkrátka do skladby pořadu nehodil, protože není bavič, ale byl skutečným porotcem, který se nebál hodnotit přísněji, a proto musel být odejit. Že jste aspoň doufali, že to třeba otevře prostor pro nové, svěží hlasy? Zase nic. Porota se místo toho proměnila v homogenní skupinku říkající v zásadě totéž – příjemné, bezpohlavní nic - všichni si to užíváme a vytváříme pohodový obrázek smetánky na zábavě. Jestliže předtím Chlopčík aspoň dokázal trefně a jedovatě kritizovat, nyní už jen posloucháme monotónní ódy na to, „že se máme rádi“ a „je to krásný.“
Revoluce v hodnocení?
Navrhuji proto nový koncept - odstranit porotu úplně a místo toho zařadit rychlé průběžné hlasování diváků během přímého přenosu. Hodnocení by nebylo soubojem fanklubů celebrit přes SMS, ale mohlo by být tvořeno hodnocením všech párů bodově jako u poroty. Pro mladší generaci by jistě šlo vytvořit i emoji verzi – od „ohínků“ pro skvělé výkony až po „pile of poo emoji“ pro ty, kteří spíš klopýtají než tančí. Ve výsledku by tak už nešlo o samotnou kvantitu hromady došlých SMS se záhadným přepočtem s body poroty a konečně se přiznalo, že jde hlavně o sympatie.
A pokud by i toto bylo příliš zdlouhavé, co takhle místo hlasování prostě losovat? Každý soutěžící by si po odtančení vytáhl lísteček z osudí, kde by stálo buď „Postupuješ“, nebo „Balíš kufry“ - Marku Ebenovi by to jistě přineslo nové náměty na nové pojetí moderování. Koneckonců, o nic jiného stejně nejde, že?
