Příliš studená sprcha Demokratů - 5 důvodů neúspěchu Kamaly Harrisové

Úspěch v amerických prezidentských volbách nepřichází automaticky. Můžete mít objektivně lepšího kandidáta, který říká, co si voliči myslí, ale stejně nezvítězí. Proč? Americký volič chce víc než to - chce změnu, novou energii, zápal, nadšení. Nestačí, slovy Jiřího Ovčáčka, pouhý fíkus, i když by byl sebelepší. Nestačí mu jen volit menší zlo, „vybrat parametrově lepší ledničku,“ nikoliv - rozhodují emoce. Že je druhý kandidát odsouzen za trestnou činnost? Že zastává konzervativní politiku, i když celý jeho život svědčí o opaku? Že neuznává volby, demokratické instituce, podporuje osoby, které se dopustily násilných činů, když zaútočily na Kapitol, uráží nejrůznější skupiny voličů včetně veteránů nebo si plete filmové postavy se skutečnými lidmi? Nevadí! Výčtem důvodů, proč je druhý kandidát otřesnou volbou ale nejde v USA vyhrát volby. Američané jsou při nich známí svou emocionální angažovaností, ať už to znamená podporu ohnivých populistů nebo charismatických vizionářů. Ačkoliv Kamala Harris může působit rozumně, neumí na svou stranu strhnout a zaktivizovat davy, neumí vyvolat ve středovém voliči nadšení z toho, že hlas dá právě jí. Když voliči necítí nadšení, nemůžete počítat s jejich dostatečnou podporou. Největší motivací k její volbě nebylo vidět ji v Oválné pracovně, ale pouze nevidět v ní Trumpa.

Pozdní start kampaně, vynechání primárek nebo chybějící silný finiš, jedním slovem - bída. Tým Kamaly Harris sice zvládl začátek kampaně a složitou situaci s nahrazením Bidena, avšak nenavázal na počáteční nadšení. Po televizní debatě kandidátů začal ztrácet energii, nepřinášel vlastní témata, neurčoval směřování veřejné diskuze a kampaň šla z kopce. Ta sice vytrvale připomínala její minulost - což je pochopitelné, vzhledem k tomu, že pro průměrného Američana byla kandidátka stále poměrně neznámá - ale zároveň nepřicházela s dostatečnou vizí a konkrétní plány do budoucna, které by voliče nadchnuly. Obecné vize a apelování na demokratické ctnosti jsou sice fajn, ale volby, bohužel, nevyhrají. Vypadá to, že její tým pokládal vítězství za téměř samozřejmé, ale i když čelíte tomu nejhoršímu kandidátovi, musíte být stále zajímavější a nabídnout více než jen „být lepší volbou.“ Volič potřebuje osobní aspekt - vtažení do klíčového děje a pocit, že je jde právě o něj a jeho budoucnost. Bez toho voliče z křesla nezvedne.

Nová média jsou zásadní pro současné politické kampaně, ale ta demokratická byla v jejich světě nevýrazná. Dařilo se jí oslovovat pouze již rozhodnuté voliče, nikoliv ty nové, nerozhodnuté, které potřebovala. Dávají navíc týmům natolik silné nástroje, které umožní současné oslovení nejrůznějších skupin voličů, a to se zcela rozdílným obsahem, a že jich je v USA dost. Muži, ženy, etnické skupiny, nejrůznější menšiny, obyvatelé různých států, zaměstnanci, podnikatelé, majitelé domácích mazlíčků, zbraní, automobilů a tolik dalších. Trumpova kampaň ukázala od posledních voleb obrovský pokrok, nepotřebovala billboard na každém rohu, ale na sociálních sítích ji nešlo minout. Přítomnost Harrisové na sociálních sítích vypadala spíše rozpačitě a nekonzistentně.

Kamala Harris se sice umí dobře vyjadřovat k aktuálním problémům a odpovídá tak, že jí v zásadě není co vytknout. Nezvládla však dostatečně přebrat iniciativu a určovat dynamiku kampaně, aby Trumpovi nezbývalo nic než reagovat a klopýtat v jejím závěsu. Přitom témat bylo dost - otázka potratů, neuznání voleb, pokles významu USA v zahraničí, Trumpova chaotičnost a obecně skandální minulost - žádné z nich ale ve výsledku nebylo klíčové, jakoby stále nějaké chybělo - voliči si totiž všeho v nějaké míře vědomi byli, nedostali však od Harrisové žádný důvod navíc. Snaha zavděčit se všem skupinám, nikoho neurazit a být schůdnou volbou, nevyšla.

Kamala Harris tedy není ta charismatická osobnost, kterou by Američané automaticky viděli jako jasného vůdce. Když lidé mluví o Harrisové, často se mluví o tom, že by „převzala roli po Bidenovi.“ To z ní činí někoho druhotného, náhradní díl – a nikdo nechce volit náhradní díl. Američané hledají vůdce, který má jasnou vizi a nezůstane ve stínu svého předchůdce. Harrisová je sice zdatná politička, ale pro mnohé zůstává někým, kdo se hodí maximálně do role viceprezidentky, kde navíc stejně nebyla tak výrazná. Nepomohlo tomu ani to, že demokratická kandidátka neměla jasný přístup k tomu, jak moc chce navázat na dosavadní vládu a následnou bidenovu kampaň. Ta přitom netrpěla velkými chybami - Biden se těšil značné podpoře uvnitř strany i voličů demokratů, mohl prezentovat výsledky svého vládnutí - jedinou otázkou tedy zůstával jeho zdravotní stav. Když se tato otázka - výměnou za Kamalu Harris - vyřešila, nebylo už nutné měnit vše ostatní (navíc v tak krátkém časovém horizontu). Harrisová nevyužila Bidena, ačkoliv to bylo více než namístě. Jeho popularita a obecná známost nebyly vůbec tak nízké a mohly kandidátce v kampani značně pomoct.