Článek
Lidovce, oproti ostatním vládním stranám, zasáhla nevídaná míra „ducha“přítomnosti a uvědomili si, že s klesající přízní voličů mělo vedení strany něco dělat. Marian Jurečka sice nesplnil podmínky, které si sám na začátku roku vytyčil k tomu, aby se ucházel o další angažmá ve vedení strany – preference strany se dále propadají, KDU neuspěla ani u voleb do Evropského parlamentu, na svém zůstala maximálně v senátních a krajských volbách. To ho však neodradilo a v duchu tradiční lidovecké politiky a sebereflexe chtěl pokračovat ve svém úspěšném tažení.
Kdybychom ale toto ambiciózní tažení přerovského rodáka připodobnili ke křížovým výpravám, tak i přes nemalý náskok v blízkosti pomyslného „Jeruzaléma“, se z předsunuté základny v Rokytnici stočil Marian Jurečka špatným směrem a vydal se na druhou stranu. Naneštěstí skončil v Praze.
Oproti němu stranický matador Jiří Čunek sliboval ráznější přístup a větší důraz na prosazování lidoveckých zájmů. Kdysi slibná kariéra lokálního politika však nikdy úspěšně nepřesáhla rodnou hroudu. Působení ve funkci ministra pro místní rozvoj provázelo spíše potýkání se různými aférami, stranu po Miroslavu Kalouskovi dovedl od slušného výsledku 7,2 % ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006 k propadáku v roce 2010 s výsledkem 4,4 %. Nicméně letos po dalším úspěchu v senátních volbách znovu vycítil možnost k ovlivnění nejvyšší politiky. KDU-ČSL by na jednu stranu mohlo imponovat, že je jednou z mála výrazných a víceméně stabilně úspěšných tváří strany, nicméně v kontextu úspěchu populárního hejtmana Jana Grolicha (KDU-ČSL) v Jihomoravském kraji působí Čunek jako nanejvýš očividný dinosaurus, který sice slibuje vymezení se proti liberálům, zároveň nabízí ale politiku, která byla moderní (v konzervativních kruzích) před nějakými 20 lety. Jeho prohra v souboji o předsednictví strany je však mnohem prostší. Jiří Čunek není mezi straníky v KDU-ČSL příliš populární a těžko si tak najednou shání podporu. Navíc Marek Výborný v tomto pro straníky představuje mnohem čitelnější směr směřování.
Není proto moc k podivu, že se dalším předsedou strany stal Marek Výborný. Ten sice paradoxně zcela pragmaticky nepřinese žádný odklon od dosavadního směřování strany Marianem Jurečkou, ale přeci jen může nabídnout poněkud lidštější tvář strany. I přes chválu od premiéra Petra Fialy (ODS) nebyl Marian Jurečka nikdy tím, kdo by dokázal oslňovat davy, či alespoň lidovecké voliče. Větev si pod sebou dokázal řezat už dlouho před večírkem v době tragédie na Filozofické fakultě UK, dnes se prezentuje proklamovanou solidaritou a štědrým navýšením platů o 1400 korun nejhůře placeným zaměstnancům státu, aby vzápětí zvýšil platy politiků o 14-7 %, neboť na ty inflace a rostoucí náklady dopadly nepochybně nejvíce.
Bude ale pouhá výměna tváře stačit? Pokládají snad příznivci vládní působení KDU-ČSL za uspokojivé? Těžko. Avizovaná kontinuita nového předsedy tak bude u lidovců spíše na škodu, otázka je, zda budou někomu chybět. Aby nakonec Marek Výborný místo pozice kormidelníka nemusel spíše ministrovat zbývající ovečky, jejichž víra zůstala opravdu nekonečná a fatální.
