Článek
Před pár týdny jsem byla na poradě, kde nám bylo oznámeno, že naše společnost zavádí nové technologie. Měla jsem pracovat s platformou založenou na umělé inteligenci, která by podle vedení měla usnadnit každodenní činnosti a zvýšit efektivitu práce. Možná bych měla pocit nadšení a zvědavosti – ale místo toho jsem pocítila strach a odpor.
Po více než dvaceti letech praxe jsem si vybudovala vlastní styl komunikace, osobní přístup ke klientům a efektivní systém organizace. Najednou mi ale řekli, že moje způsoby už nejsou potřeba a že AI mi dokáže práci usnadnit. Místo toho, abych trávila čas s klienty, měli by za mě rozhovory „napsat“ algoritmy.
Když jsem se proti tomu ohradila, vedení mě pokáralo, že se odmítám přizpůsobit novým technologiím a bráním inovacím. Přemýšlela jsem, jestli jsem opravdu tak „zaostalá“ a jestli nemám pravdu spíš já. Mnoho z mých kolegů totiž ani nemělo na výběr a bez námitek přešli na nové technologie. Týden nato mi přišla výpověď – prý je moje pozice zbytečná, když odmítám využívat nové postupy. Jakoby mě ty dlouhé roky zkušeností a osobního přístupu najednou připravily o práci.
Zůstala jsem zklamaná. Nejen, že jsem přišla o práci, ale hlavně jsem se cítila méněcenně za to, že chci s lidmi komunikovat osobně. Nezajímalo mě, kolik času mi algoritmy ušetří – považovala jsem vztah s klienty za klíčový a lidé na druhé straně telefonu byli skuteční lidé, ne jen čísla a textové pole. Můj příběh je možná jen jeden z mnoha, ale ukazuje, kam směřujeme. Je skutečně správné nahradit lidský dotek počítačovým?
Zavádění umělé inteligence do pracovních procesů tak přináší významná rizika, která se netýkají jen jednotlivců, ale celých odvětví. S automatizací mnoha pracovních úkonů roste pravděpodobnost, že řada pozic, zejména těch zaměřených na rutinní činnosti, bude časem zcela zbytečná. Bankovnictví, pojišťovnictví, doprava, obchod i administrativa – v těchto oblastech jsou AI systémy schopné nahrazovat lidskou práci a řešit složité úkoly s přesností a rychlostí, jakou člověk nemůže dosáhnout. Podle některých studií by v následujících desetiletích mohla AI snížit až 40 % současných pracovních míst, což by vedlo k zásadním změnám na trhu práce, jaké nemají v historii obdoby.
Tato změna navíc není pouze otázkou přizpůsobení se novým technologiím; může způsobit rozsáhlou nezaměstnanost, a tentokrát nejen mezi pracovníky s nižší kvalifikací, pravděpodobně ovlivní úplně všechny a paradoxně ti, kteří „kopou kanály“, budou před těmito důsledky v největším bezpečí. U mnoha profesí totiž nebude prostor pro přeškolení, protože jednoduše nebudou zapotřebí - nebudou existovat. Důsledky takového úbytku pracovních míst by mohly vést ke zvyšující se nerovnosti ve společnosti, kdy ti, kteří přístup k technologiím mají, budou z jejich rozvoje těžit, zatímco zbytek bude mít problémy, či právě nemožnost, se uplatnit. Společnost by tak měla aktivně řešit otázku, jak pracovní trh proměnit a jak lidem pomoci přizpůsobit se této nové realitě, či zda nebude namístě zásadně proměnit trh práce a možná i hospodářský systém.
Technologie jistě přináší mnoho dobrého, ale pokud přijdeme o tuhle lidskou stránku, co nám zbyde? Efektivita je v mnoha ohledech zásadní a přínosy jednoznačné, přesto mohou být situace, kdy člověk na druhé straně ocení další lidskou bytost, i přes možné limity. Ptám se tedy, jestli bude mít lidstvo dost rozumu, aby našlo rovnováhu. Ne každý proces je vhodné automatizovat – a já doufám, že ještě není pozdě, aby si toho všimli i ostatní. Nevolám po zákazech, to jistě není cesta, jen je potřeba dopředu přemýšlet nad úskalími a řešit je dřív, než bude pozdě.
