Byly vaše Vánoce katastrofou? Rádi byste je příště prožili v klidu?

Všichni známe vánoční reklamy se záběry na šťastnou rodinu u obrovského vánočního stromku uprostřed načančaného obývacího pokoje. Všichni se na sebe usmívají jako měsíček na hnoji, děti si nadšeně rozbalují dárky a oči mají jako malé lucerničky. Z tchýně se najednou stala milá babička, strýčkové a tetičky decentně ochutnávají cukroví a popíjejí šampaňské. A všichni jsou šťastní. Také to letos u vás doma vypadalo jinak? Vaše dítě nezvládalo návštěvy, stromečku se bálo a u rozbalování dárků spustilo hysterický řev? Zde je pár postřehů a nápadů, jak si příští Vánoce nezkazit.

O adventu nastává období plné změn, které děti s PAS mohou velmi citlivě vnímat. Zkusme si představit stejná místa v prosinci a zároveň v jiném kalendářním měsíci. Pro svůj příklad jsem si vybrala prosinec a únor. Stačí se projít po ulici. V prosinci je na každé lampě svítící hvězdička, stromeček nebo sněhová vločka. Ve známém obchodě jsou blikající světýlka, vánoční výzdoba a více zákazníků než obvykle. Ve školce se najednou objevil ozdobený stromeček. Na náměstí jsou dřevěné budky, kluziště, kolotoč a velký svítící strom. Dítě už se nemůže ani doma podívat z okna, aniž by nenarazilo na svítící hvězdu. Ani u babičky nenalezne svůj původní řád. Babička si totiž pořídila stromeček a napekla spoustu cukroví. Všechny tyto vizuální podměty skutečně nemáme k dispozici v již zmiňovaném únoru. Lidé nakupují spoustu věcí jako zběsilí, zastavují se na náměstí u kolotoče a dřevěných budek, podávají si ruce a přejí si vzájemně hezké svátky. Ve finále si vzájemně předávají zabalené krabice nebo barevné tašky a usmívají se u toho. V únoru tohle nikdo z nich nedělá.

Všechny děti nemají rády moment překvapení, ty s autismem už vůbec ne. Pozvěte vaše dítě k přípravám. Už od dětství víte, že Ježíšek nenosí dárky a netahá ani vánoční stromeček. Pokud dítěti řeknete: „Víš broučku, lidé si o Vánocích dávají dárky, protože se mají rádi“, sdělíte mu pravdu. Ostatně, vy jste mu koupili dárek, nebo snad ne? Pokud vás bude tížit svědomí, choďte během roku někam do kostela. Vánoční stromek je dobré pořídit s předstihem. Umístěte ho někam na dvorek nebo do předsíně, aby dítě mělo možnost si na něj trochu zvyknout. Místo, kde se bude stromek později nacházet, vykliďte rovněž s předstihem. Zkuste společně vyrobit nějaký dárek. Nebo můžete nějaký dárek koupit. Při výběru obchodu ovšem nezapomeňte na několik pravidel. Obchod by mělo vaše dítě znát a cítit se tam dobře. Vyrobený nebo koupený dárek společně zabalte. Dítě uvidí postup a lépe pochopí, odkud se vzala ta zabalená krabice. Pokud se vám bude chtít, můžete spolu zkusit vyrobit i nějakou ozdobu na stromeček nebo do okna, upéct pár kousků cukroví. Vše záleží na vašich schopnostech, energii, zdravotním a psychickém stavu vašeho dítěte a na míře jeho handicapu.

Zdravý předškolák je schopen nakreslit, co si přeje od Ježíška pod stromeček a oznámit svoje přání rodičům. Rodiče předškoláků s narušenou komunikační schopností v důsledku handicapu mají mnohem větší práci. Vy sami znáte svoje dítě nejlépe. Pořiďte si fotografie věcí, u nichž usoudíte, že by se vašemu potomkovi mohly líbit. Na zmíněné fotografii by měla být pouze vámi vybraná věc vyfocená ideálně na bílém pozadí. Ukažte fotky svému dítěti a podle reakce zkuste přijít na to, která věc se mu líbí. Fotku si označte a schovejte, budete ji později ještě potřebovat. Vybranou věc samozřejmě pořiďte. Fotografie si pak společně ještě párkrát prohlédněte, ověříte si tím správný výběr. Pokud se obáváte, že vaše dítě rozbalování dárků nezvládne, nezabalujte je. Až budete balit dárky, opatřete každý z nich fotografií osoby, pro kterou je určen. Nedávejte pod stromeček „měkkouše“ a omezte počet dárků na minimum. Až přijde na rozbalení dárku, který si vybral, vezměte původní fotografii a ukažte mu ji. „Co myslíš, brouku, bude tam to auto?“ V tuto chvíli dojde ke spojení toho, co si vybral, s reálnou věcí. Pokud si nezvládne rozbalit úplně všechno hned, nezoufejte a nechte to na později. Dopřejte dítěti klidné místo, kam si může v případě potřeby odejít a odpočinout si.

Na konci roku se běžně potkáváme se svými příbuznými, včetně těch, s nimiž se nevídáme moc často. I při návštěvě příbuzných bychom měli dodržet pár pravidel. Jeďte na návštěvu pouze tam, kam jezdíte běžně, dítě to tam zná a cítí se tam dobře. Takže pokud si vaše tchýně po pěti letech vzpomněla, že má vnouče, bydlí 200 km od vás a dožaduje se vánoční návštěvy, pozvěte ji k vám domů nebo na místo, které dobře znáte. Požádejte příbuzné, aby nebalili „měkkouše“ a aby omezili počet dárků na minimum. Klidně je i požádejte, aby dárky opatřili fotografiemi obdarovaných osob. Domluvte si s nimi předem, kde vám dopřejí mít klidné místo pro případ, že dítě nebude situaci zvládat. Můžete příbuzným předem též oznámit, jaký dárek si potomek vybral.

Konec roku je pro rodiny dětí s handicapem vždy velmi náročný. Věřte mi, že ostatní ve vašem okolí přežijí, pokud nebude vše podle nich. Musí se s tím smířit a sami si to zpracovat. Ačkoliv máme Vánoce pěkně proškrtané, jsem za lenocha a trvám si na svém, věřím, že je to nejlepší, co můžu udělat. Každý večer sedáváme s Jarouškem v křesle a říkám mu, co se nám oběma v ten den povedlo. Jaroušek se přitulí, zbožňuje naši hezkou chvilku. A já se učím najít to hezké. Vám všem přeji, abyste se naučili totéž. V této situaci je totiž těžké se nezbláznit. Přeji vám všem hodně štěstí a zdraví v novém roce a hezké Vánoce - až ty další.