Článek
Existují jedinci, kteří mi, lidově řečeno, dokážou hnout žlučí. Jedním z nich je autorka článku, na který reaguji. Rozhodla jsem se tedy napsat článek o tom, jak jedna taková hezká rýmička dokáže znepříjemnit život celé rodině minimálně na dva měsíce.
Mám dva syny, jeden je zdravý, druhý má bohužel závažné kombinované postižení. Už jenom tento fakt vede k nutnosti zkrácení úvazku v zaměstnání. Jakékoliv vytržení z režimu z důvodu nemoci je pro nás jako rodiče zdrojem velkého stresu. Oba kluci navštěvují školské zařízení a bohužel i tam se najde potomek mamynky a tatýnka s tvrdým y. V tuhle chvíli začíná ta pomyslná legrace. Hlavně ať to náš kluk nechytí, modlím se a tu línou mrchu, která dala nemocné dítě do školky, proklínám do padesátého šestého kolena.
Jako první onemocnělo zdravé dítě. Chytilo ve školce bakteriální infekci a dostalo zánět průdušek. Pro mě to pochopitelně znamenalo jít na ošetřovné. Tuto infekci pochopitelně dostalo i dítě s handicapem. Podávání antibiotik už jsem si nacvičila, takže nebude problém. Jak já se spletla!
Návštěva lékaře
Zdravé dítě zvládá běžné lékařské úkony s přehledem a rodiče si u toho s jedním prstem v nose a druhým v uchu v klidu pokecají s lékařem . Tohle vám u dítěte s kombinovaným postižením fakt nehrozí. Pokud je malé, zvládne ho maminka sama podržet. Nevím, co budu dělat, až bude větší. Jenom otevření pusy dítěte a nakouknutí lékaře do krku, vyžaduje fyzickou zdatnost. Syna si posadím na klín, svýma nohama mu blokuju jeho nožky, pravou rukou mu blokuju ruce a levou rukou držím čelo. Jemu se to nelíbí, tudíž vydává zvuky a rozhodně nehodlá spolupracovat. Doktorka se orosí, otevře mu pusu, snaží se mu podívat do krku a možná se trochu bojí o prsty. Po našem odchodu z ordinace si lehce otře zpocené čelo a ještě půl dne si nejspíš stěžuje sestře na pískání v uších.
Marodíme a zase marodíme
Dostali jsme antibiotika na týden. Bohužel se u dítěte po tom týdnu užívání objevila alergická reakce v podobě svědivé vyrážky po celém těle. Což je noční můrou každého rodiče, jehož potomek má poruchu senzorických funkcí. Čili opět následovala návštěva lékaře. Po týdnu byla vyrážka pryč. Už jsem si myslela, že budu moci jít do práce, protože z druhého stupně příspěvku na péči se moc vyžít nedá. Ovšem jen do té doby, než se objevila první teplota, kašel, tvrdé břicho, nechutenství, bolesti a částečná neprůchodnost tenkého střeva. S tímto jsme skončili v nemocnici na pohotovosti, kde nastala stejná situace jako u pediatričky, jenom jsme měnili pozice dle pokynů lékaře, a opět jsme dostali antibiotika. Ty už ale naštěstí zabraly a obešlo se to tentokrát bez alergické reakce. Syn měl po celou dobu nemoci problémy s příjmem potravy, a tudíž jsme nakoupili nutridrinky pro děti a snažili se je do něj dostat. Léky naštěstí dokázal spolknout, ale pouze v případě, že byly ve formě sirupu. U takto postižených dětí probíhají respirační choroby mnohem hůř, protože tyto děti často mají špatné polykání, špatnou techniku kousání a nedokážou smrkat (je potřeba odsávat). Kvůli sobectví rodičů, kteří dávají do školky nemocné děti, jsme se s malým trápili téměř dva měsíce. A za to jim moc pěkně děkujeme.
