Článek
Jednou z věcí, které se na své cestě učím, je, jak pečovat o své tělo, zdraví, fyzickou kondici a v neposlední řadě i duševní pohodu.
A tomu byste nevěřili, ale postupně jsem přišel na to, že jedno bez druhého většinou nefunguje.
Nenarodil jsem se jako tlouštík. Jako kluk jsem byl „sporťák“ s atletickou postavou.
Ale s postupem let, kdy jsem tvrdě pracoval na své takzvané seberealizaci, jsem se na tlouštíka úspěšně vypracoval.
A při honbě za úspěchem se kromě obezity začaly dostavovat i další komplikace: vysoký krevní tlak, zvýšená hladina kyseliny močové a vysoký cholesterol.
Příčinou tedy nebyla jen samotná nadváha, ale celkový životní styl.
A co hůř, součástí toho všeho byla i soustavná únava a nechuť do čehokoli. Když už jsem se přece jen rozhodl pustit do něčeho nad rámec běžných denních povinností, bylo to jedno velké utrpení. Zpocený a na hranici sil jsem to nějak přežil.
Když vůle nestačí
Kdysi, před lety, v době, kdy jsem už začal pociťovat, že by bylo dobré přinejmenším zlepšit si fyzičku, jsem se poprvé rozhodl něco s tím udělat.
Hodně mi s tím pomáhala moje manželka, která se starala o dietní jídelníček a pomohla mi nastavit denní režim stravování.
Fungovalo to. Dokonce výborně. Kila šla dolů.
Ale mělo to jednu velkou potíž!
Dělal jsem to jen silou vůle!
Rozhodl jsem se, zakousl se do toho a šel si bez kompromisů za svým cílem.
Ale i když to fungovalo a váha ubývala, dělal jsem to vlastně nerad.
A právě to je jedna z věcí, které mě život naučil. Když něco dělám jen silou vůle, můžu být sice úspěšný, ale v konečném důsledku to většinou nikdy nekončí moc dobře.
A tak se také stalo. Dosáhl jsem svého cíle, zhubnul jsem.
Ale pak jsem se zase pěkně utrhl ze řetězu, protože jsem těch diet měl plné zuby.
A co se nestalo? Jojo efekt funguje naprosto spolehlivě a je tak rychlý, že než mi to došlo, byl jsem zpátky na původní váze.
Nakonec jsem skončil v nemocnici a přišel o žlučník. Věřím, že to nebyla náhoda.
Zpětně si uvědomuji, že jsem vlastně šel z jednoho extrému do druhého. Nejdřív obezita, potom přísný režim a rychlé hubnutí. A když jsem dosáhl svého cíle, hodil jsem všechno za hlavu a vrátil se ke svému pekelnému standardu.
Nevím, nakolik to všechno souviselo s mými zdravotními problémy. Zpětně to ale vnímám jako důsledek svého tehdejšího přístupu k sobě. Jako by mi moje tělo říkalo: „Takhle prostě ne!“
Ale dnes už vím, že i tahle draze vykoupená zkušenost mi hodně dala.
Ale opatrně! Není dobré platit za zkušenosti vnitřními orgány.
Tentokrát jinak
Jedna z nejdůležitějších věcí, které mě tahle zkušenost naučila, je, že když jsem ubral kila, začala se mi vracet energie i dobrá nálada. A to bylo super! Problém byl v tom přísném režimu.
No, a tak jsem dal na dalších pár let přednost životu s obezitou a ve stresu. To jsou paradoxy. Člověka to stojí veškerou energii a sílu, ale nemusí na to vynakládat žádné vědomé úsilí. Prostě se to nějak děje.
A klíčový je ten rádoby komfort. Udělám, co musím. Navíc už nemám kapacitu, tak to spraví třeba pivko a plný pupík.
Zkušenost s tím, jaké to je, když člověk ráno vstává plný síly a energie, pro mě byla dobrou motivací.
A co se motivace týče, čekal jsem už vlastně jen na to, kdy to se mnou praští!
A tak po dalších letech přišla myšlenka, že bych to mohl zkusit znovu.
Postupnými kroky jsem začal hledat nový směr, který by mi pomohl znovu se cítit fajn, aniž bych se při tom musel trápit nebo svoje tělo oblboval léky či jinými podpůrnými prostředky.
A co mi opravdu pomohlo?
Budu se opakovat. V první řadě je to moje úžasná žena, která nade mnou nikdy nezlomí hůl a ochotně mě vždy podpoří ve všem, co si umanu.
A tak jsme spolu začali znovu žít zdravě, ale tentokrát jsme na to šli od lesa.
Věděli jsme už, že nechceme jíst podle rozvrhu. Bylo pro nás důležité jíst tak, aby nám chutnalo a abychom neměli pocit, že se ve stravování šidíme.
A postupně z toho vznikl směr, který se osvědčil.
Jíst kvalitní potraviny. To je pro mě základ.
Ideálně v BIO kvalitě. A ještě lépe, když si můžu něco vypěstovat sám nebo si vzít z přírody to, co zrovna nabízí. Čerstvé ovoce, zeleninu či bylinky. To, co dá zahrádka, louka nebo les.
Další možností jsou místní farmy, ale samozřejmě i obchody. Důležité je vybírat si, pokud možno, co nejkvalitnější potraviny.
A právě z takových surovin se dají připravit dobroty, které opravdu chutnají.
Moje oblíbená jídla? Nejraději mám asi svíčkovou! To je dobrota.
Základem svíčkové je spousta zeleniny – mrkev, celer a petržel. A musím tam mít šlehačku, ne? No, jde to i bez ní a na chuti to nemusí nic ubrat.
Pravá kouzla s jídlem ale dělá moje skvělá žena. Inu, láska prochází žaludkem. Takže přesné recepty by vám musela prozradit ona.
A maso? Ideálně hovězí, ale klidně i vepřová panenka.
Svíčkovou jsem si bohužel nevyfotil, tak alespoň něco z jiného soudku.
A věřte nebo ne, roky jsem nejedl sladké. A teď není týden, aby nebyla buchta nebo koláč!
Další důležitou věcí jsou nápoje. Naučil jsem se pít čistou vodu nebo dobrý čaj, třeba s medem.
Také jsem začal jíst trochu střídměji. Nemusím jíst pětkrát nebo šestkrát denně. Mně vyhovují tři jídla: snídaně, oběd a večeře.
Jednou z věcí, které se mi osvědčily, je nejíst pozdě večer a těsně před spaním.
A pak trošku toho pohybu. Žádná posilovna a podobně. Mně úplně stačí krátká procházka lesem, projížďka na kole nebo plavání. Prostě věci, které mi jdou přirozeně, baví mě a nemám je nastavené jako povinnost.
Postupem času mě moje cesta zavedla také k čchi-kungu, který se mi moc zalíbil.
Je to svým způsobem nenáročné a zároveň zajímavé cvičení. Člověk ale brzy zjistí, že pokud se mu chce věnovat opravdu do hloubky, může se ho učit desítky let, a přesto se z něj ještě nemusí stát mistr.
To už ale záleží na tom, kam až se chce dostat.
26 kilo za 15 měsíců
Jím a piju, co mi chutná, ale dávám si záležet na kvalitě. Trocha pohybu, který mě baví, a trochu trpělivosti. Pak ubude jedno kilo, druhé a po pár měsících je najednou člověk v úplně jiné formě.
Než jsem zhubl 26 kg, trvalo mi to zhruba 15 měsíců.
Po několika kontrolách u lékaře jsem léky už nemusel užívat.
A světe, div se, krevní tlak mám v normě, kyselina močová se také srovnala. Jen cholesterol má ještě mírně zvýšenou hodnotu, ale i ten se zlepšil.
A nenechte se zmýlit, malý pupík si ještě stále nosím s sebou. Na fotografii jsem ho zatáhl, aby to lépe vypadalo.
Ale nic si z toho nedělám, protože se cítím fajn a ráno vstávám zase plný energie a sil.
A nebojte se, nejsem žádný „vzorňák“.
A o tom to právě je. Rozumný režim, ale nebýt na sebe moc přísný. Občas si klidně vyhodím z kopýtka a nějaké to kilo mi zase přibude. Důležité ale je umět si tak trochu nastavit misky vah, aby zdravější způsob života převažoval. Třeba právě ze dvou třetin. Pak mi to funguje.
A nejsem ani abstinent. Pravda je, že s pivem už se moc nekámoším, ale třeba vinný střik? Tak proč ne.
A taky si myslím, že je důležité ponechat si vždycky nějakou tu „neřest“.
Snažím se žít zdravě. Ale přesto jsem kuřák. Proč?
Protože nemusím čekat na okamžik, kdy odstraním všechny své „nedokonalosti“, abych mohl začít žít zdravěji.
Člověk pro sebe může udělat hodně, ale nejde o to být dokonalý.
A i když cítí potřebu něco změnit, nemusí změnit všechno najednou, nemusí se všeho vzdát a nemusí na sebe být přísnější.
Často totiž nepotřebujeme víc vůle. Někdy potřebujeme jen najít cestu, po které dokážeme jít, aniž bychom se na ní museli trápit.
