Hlavní obsah

Kritika. Dříve mě štvala, dnes mi pomáhá.

Foto: Moje Cesta/ChatGPT

Kritiku jsem nikdy neměl moc rád. Ale časem jsem přišel na to, že když mě někdo kritizuje, můžu si z toho něco vzít. Neberu si ji automaticky osobně, ale vnímám ji jako podnět k zamyšlení.

Článek

S tímhle uvědoměním se z něčeho, co mi dříve většinou nebylo příjemné, stalo něco, co je dnes často mým dobrým pomocníkem.


Kdo z nás má rád kritiku?

S kritikou se člověk běžně setkává v nejrůznějších situacích. V osobním životě, mezi přáteli, či nepřáteli, v rodině, v práci nebo třeba jen tak někde venku na ulici, v obchodě nebo kdekoli jinde ve společnosti.

A mě kritika většinou štvala. Ne proto, že bych byl nějaký suverén, či měl ohromné sebevědomí. Spíše pro to, že jsem většinou věřil tomu, že nečiním nic zlého či vysloveně špatně. A často jsem také věřil, že v určitých oblastech mého života, neexistuje žádný prostor pro kritiku, protože jsem v nich zkrátka pevný v kramflecích.

Takže když potom nějaká kritika přišla, bral jsem si ji osobně a někdy jsem v ní cítil dokonce útok na svoji osobnost.

Dnes už tak nějak tuším, že mé dřívější vnímání a pocity, které ve mně kritika vyvolávala, byly často ovlivněny mým egem a také strachem.

A vedle toho tu byly ještě další věci. Jedna věc je, jak na mě kritika působí, když ji přijímám.

Druhá věc je, když kritizuji já něco nebo někoho. A třetí věcí je, kritické myšlení jako takové. I v životě totiž nastávají situace, kdy na takové myšlení můžeme úplně zapomenout, a to nemusí být vůbec dobře.

Došel jsem k závěru, že kritika může být užitečná věc. Ale jedno po druhém.

Nutno dodat, že nejsem žádný psycholog. Tento článek vychází pouze z mých osobních zkušeností a úvah, o které bych se rád podělil.

Když mě někdo kritizuje

Ego mi často říkalo, že osoba, která mě kritizuje, je vůči mně nespravedlivá nebo že se mě dokonce snaží poškodit. Z toho automaticky vyplývala i určitá obava a pocit ohrožení.

V určitém období mého života ale přišel čas, kdy jsem začal přemýšlet jinak.

Hodně mi pomáhá pochopení, že není rozhodující, co si o mně myslí druzí. Důležité je, jak se cítím sám se sebou a jestli dokážu přijmout sám sebe takového, jaký doopravdy jsem, a to se vším všudy.

To ale neznamená, že se o sobě člověk nemůže občas dozvědět něco nového od svého okolí. Naopak. Pokud je opravdu vnímavý a umí dobře naslouchat, může ho kritika často posouvat dopředu.

Není to o tom nechat se ovlivňovat. Když mě někdo kritizuje, je to pro mě informace. Informace, nad kterou se můžu pozastavit, vyhodnotit ji a zpracovat. Nemusím si jí vůbec brát k srdci, ale nezaujaté přijetí a zamyšlení nejsou nikdy na škodu.

Ne každá kritika je konstruktivní. Někdy je nespravedlivá, někdy vychází ze zloby, závisti nebo vlastní frustrace druhého člověka. A právě proto je důležité kritiku vyhodnocovat.

S novými zkušenostmi se člověk může lépe rozvíjet, růst a posouvat se dál, a to ve všech směrech.

A je fajn pocit, když se můžu dozvědět věci, které si běžně neumím uvědomovat nebo které nejsem ochoten připustit, a přitom se tím nenechat rozhodit. Je to jenom informace, nic víc!

Někdy může pomoci. A někdy člověk přijde na to, že je taková informace úplně bezpředmětná, a nechá ji jen tak proletět. Vyslechl jsem, uvážil, zamyslel se a buď jsem ji nechal jít, nebo si z ní něco vzal.

To je vlastně fajn, nemyslíte? Ano, uznávám, že ne vždycky to jde s takovou lehkostí. Ale o to jde také. Život není o dokonalosti. Já věřím tomu, že všechno je hlavně o poznání, a především poznání sebe sama. A v tom vidím i hodnotu kritiky, ale nejen kritiky jako takové, nýbrž i toho, jak k ní člověk přistupuje.


Když kritizuji já

Učím se nebýt kritický jen z toho důvodů, že věci nebo lidé nejsou podle mých představ.

A když už se rozhodnu nějakou kritiku vyslovit, snažím se, aby to, co sděluji, bylo druhé straně ku prospěchu. Nesnažím se hodnotit, spíš chci sdělit svůj úhel pohledu. A když se pro to rozhodnu, dělám to v dobré víře, že moje sdělení může být pro zúčastněné prospěšné. Neznamená to však, že bych předpokládal, že se nemůžu mýlit.

Proto se také učím rozpoznávat, kdy chci svoji kritiku dát najevo a jestli to vůbec může něčemu pomoci.

Řekl bych, že zkušenosti mám opravdu bohaté. A jedna z věcí, které mě k takovému smýšlení dovedli, je i to, že kromě toho, že jsem dlouhé roky kritiku většinou velmi špatně vstřebával, jsem jí sám vůči druhým často nešetřil.

Časem jsem pochopil i to, že mnoho situací, kdy jsem byl ke svému okolí kritický, vycházelo z mé osobní nespokojenosti se sebou samotným, kterou jsem pak přenášel do svého okolí. Kladl jsem vysoké požadavky na sebe sama a totéž jsem očekával od svého okolí. Ale dnes už vím, že toho bylo mnohem víc.

Důležité je to, jak se díváme sami na sebe a do sebe. A když má člověk sklony hodnotit druhé, jeho okolí mu často nastavuje nekompromisní zrcadlo, ve kterém může spatřit i sám sebe.

Myslím, že tohle poznání je velmi důležité. A je to také jeden z důvodu, proč jsem začal věřit tomu, že když chceš změnit svět, změn sám sebe.

Kritické myšlení jako součást našeho zdravého úsudku

Kritické myšlení je neoddělitelnou součástí našich životů. A právě tady se dostávám k další věci, kterou považuji za důležitou. Nejde totiž jen o to, jak přijímáme kritiku nebo jak ji sami rozdáváme, ale také o to, jak kriticky dokážeme přemýšlet o světě kolem sebe.

Jedna z věcí, které jsem si uvědomil, je, že nelze všemu věřit. Myslím, že není možné žít, aniž bychom kritické myšlení museli využívat. Kritické myšlení už ale není jen o tom, že něco nebo někoho kritizujeme tím, že se vyjádříme. Spíše to vnímám z pohledu zdravého úsudku.

Bez kritického myšlení bych musel všemu věřit. A to prostě nejde. Nechci se pouštět do diskusí o tom, proč to považuji za nemožné, ale věřím, že mě pochopíte.

Jednoduše řečeno, každý den přijímáme a zpracováváme ohromné množství informací a ty chtě nechtě musíme nějak vyhodnocovat. Někdy nás něco osloví, zaujme, anebo nám to třeba až učaruje.

Abychom si ale udrželi určitou obrannou schopnost a nenechali se manipulovat tam, kde je právě manipulace cílem a může vést k podvodům nebo jiným nekalým praktikám, musíme umět myslet také kriticky. Tak, abychom každému, jak se říká, neskočili na špek.


A jak to máte s kritikou vy?

Inu, nemusí být kritika jako kritika. A jak to máte s kritikou vy, milí čtenáři?

Já jsem si teď tak trochu uvědomil, že jsem si pro tento článek možná vybral ožehavé téma, tak jsem zvědavý, kolik kritiky sklidím a jaké informace mi to dá do života.

No, jestli to cítíte jinak, určitě mě nešetřete. Budu rád za každý komentář.

A taky uvidím, jak se s tím já a moje ego popasujeme.

A jestli se vám moje články líbí a chcete být u toho, až vzniknou další, budu moc rád, když kliknete na tlačítko Sledovat. Každý nový čtenář, který se rozhodne zůstat, mě těší a motivuje pokračovat v tom, co dělám.

A pokud byste chtěli moji tvorbu podpořit ještě o něco víc, můžete tak učinit také finančně prostřednictvím kolonky Podpořte autora. Každé takové podpory si opravdu vážím. Je to pro mě nejen příjemné povzbuzení, ale také signál, že má moje psaní pro někoho smysl.

Děkuji, že jste součástí Moje Cesta. Ať už čtete, sledujete, komentujete, nebo mě podpoříte jiným způsobem.

Foto: Moje Cesta/ChatGPT

Logo Moje Cesta

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz