Článek
Důvodem ochrany je zachování geomorfologicky i geologicky jedinečné a pozoruhodné lokality skalních útvarů s mozaikou přirozených lesních společenstev. Výchoz spodnodevonských slepenců v této rozloze je v Česku unikátní. Rezervace i sklaní bradlo mají v názvu „lom“. Se skutečným lomem, tedy místem, které slouží k získávání kamene či jiných nerostů, však název nesouvisí. V minulosti se zde kámen nikdy netěžil, a ještě na mapě z konce 19. století se název Babí lom nevyskytuje a setkáváme se zde s názvem Hlužek. Dost možná, že v souvislosti s postavenou trigonometrickou věží se místu začalo říkat Babylon a od toho Babí lom. Fauně obratlovců nebyla do roku 2009 věnována soustavnější pozornost. V rámci zpracovaní podkladů pro knížku Babí lom jsem se podílel na výzkumu obratlovců této lokality. Níže nejdete některé výsledky.
Historických údajů je poskrovnu. Dnes z velkých druhů zvěře žijí v oblasti Babího lomu především běžné druhy – srnec obecný (Capreolus capreolus), liška obecná (Vulpes vulpes) a poměrně řídký je jezevec lesní (Meles meles). V zemědělské krajině a při okrajích lesa žije běžně zajíc polní (Lepus europaeus), jehož stopy však v zimě můžeme nalézt i uvnitř lesa. Posledních padesát letech je pravidelným obyvatelem území také prase divoké (Sus scrofa). Občas se sem zatoulá i jelen lesní (Cervus elaphus). Menší druhy jsou reprezentovány oběma druhy ježků – ježkem východním (Erinaceus concolor) i ježkem západním (E. europaeus) a dnes už vzácná veverka obecná (Sciurus vulgaris). Z kunovitých šelem je to lasice hranostaj (Mustela erminea) a pravidelněji lasice kolčava (M. nivalis), Řídce se vyskytuje kuna lesní (Martes martes), zato stále více se v celém území rozšiřuje kuna skalní (M. foina). Z drobných hlodavců je nejpočetnějším druhem v lese norník rudý (Clethrionomys glareolus), který žije i na skalnatém hřebeni, dále myšice lesní (Apodemus flavicollis) a zejména při okrajích lesa myšice křovinná (A. sylvaticus). I do nitra lesa proniká z okolních polí hraboš polní (Microtus arvalis), v měkkých porostech kolem vodotečí žije vzácný hrabošík podzemní (M. subterraneus). Běžný je rejsek obecný (Sorex araneus) a zřídka může být zastižen i rejsek malý (S. minutus), ve vyvěšených budkách se občas usadí plšík lískový (Muscardinus avellanarius).
Rozlehlý lesní komplex umožňuje život i poměrně velkým druhům ptáků a poslední zbytky starých buko-jedlových porostů i některým specifickým ptačím druhům. Z běžných a po celý rok nejpočetnějších ptačích druhů je možné jmenovat především sýkory koňadru (Parus major), v zahradách a prosvětlených listnatých porostech i sýkoru modřinku (Cyanistes caeruleus), brhlíka lesního (Sitta europaea) nebo strakapouda velkého (Dendrocopos major), nověji zjištěn i strakapoud malý a prostřední. Obyvatelem jehličnatých porostů je králíček obecný (Regulus regulus). Od jara do podzimu převládají však v lese hlasy jiných ptáků: pěnkavy obecné (Fringilla coelebs), pěnice černohlavé (Sylvia atricapilla), budníčka menšího (Phylloscopus collybita), drozda zpěvného (Turdus philomelos). Většinu těchto druhů zastihneme pravidelně i v okolní zemědělsko-sídelní krajině. K větším a jen v jednotlivých párech hnízdícím ptákům patří dravci - káně lesní (Buteo buteo), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), krahujec obecný (Accipiter nisus), ojediněle i včelojed lesní (Pernis apivorus), ze sov především puštík obecný (Strix aluco) a dříve hnízdil ve skalách na hřebeni výr velký (Bubo bubo). Teprve v nedávné době (2016), v souvislosti s šířením ve střední Evropě, se sem nastěhovaly i jednotlivé páry krkavce velkého (Corvus corax). Staré bučiny jsou domovem datla černého (Dryocopus martius) a v dutinách jím vytesaných hnízdívá i několik párů holuba doupňáka (Columba oenas). V menších dutinách stromů hnízdí i lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) a vzácně byl zjištěn i lejsek černohlavý (F. hypoleuca) a lejsek šedý (Muscicapa striata). Ojediněle se vyskytuje lejsek malý (F. parva) Především v jedlových porostech se koncem zimy a na jaře hlasitě ozývá sýkora uhelníček (Periparus ater). O podhorském charakteru buko-jedlových porostů svědčí i občasné hnízdění druhů horských lesů - hýla obecného (Pyrrhula pyrrhula) nebo křivky obecné (Loxia curvirostra).
Naproti tomu v dubových porostech zejména na Březině můžeme zaslechnout žluvu hajní (Oriolus oriolus), která patří k nepříliš hojným teplomilným druhům ptáků nižších poloh. Zajímavý je také vyskyt obou druhů rehků: rehek domácí (Phoenicurus ochruros) a rehek zharadní (Phoenicurus phoenicurus). Zajímavým místem jsou podmáčené rákosiny s několika křovitými vrbami u potoka Kuřímky pod Lipůvkou. Zde hnízdí v celé oblasti dnes vzácné ptačí druhy mokřadních prostředí: strnad rákosní (Emberiza schoeniclus), rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris) a cvrčilka říční (Locustella fluviatilis).
Obojživelníci jsou skupinou, pro kterou Babí lom není příliš atraktivní lokalitou. V bezprostředním okolí však je dostatek vodních ploch, kde se mohou obojživelníci rozmnožovat (rybníky Babí doly a Napoušťka, říčka Ponávka) a díky tomu se můžeme setkat s dospělci mnoha druhů i v této lokalitě. Rosnička zelená (Hyla arborea) je typická stromová žába. Můžeme ji najít podél okraje lesních porostů směrem na Kuřim a Lelekovice, ale i na dřevinách a vyšších bylinách po celém území. Ropucha obecná (Bufo bufo) žije téměř všude, v dospělosti i daleko od vody. Trdliště velkého počtu těchto ropuch je v bazénu lesní školky „U jelínka“. Běžný je skokan hnědý (Rana temporia), který se množí i v docela malých periodických tůních a kalužích. Vzácnější skokan štíhlý (R. dalmatina) je podobný skokanu hnědému, je však drobnější a má výrazně delší nohy. Kromě období páření žije i na velmi suchých místech a lze říci, že xerothermní charakter jižní části Babího lomu mu vyhovuje. Místem rozmnožování vodních i suchozemských druhů skokanů je rybníček Napoušťka na potoku Hloušku nad Lelekovicemi.
Pro plazy poskytuje Babí lom celou řadu vhodných biotopů. Jednak jsou to světlé lesní okraje a drobná bezlesí, ale také skalnaté útvary na hřebeni. Slepýš křehký (Anguis fragilis) žije v řídkých porostech a na jejich okrajích. Skrývá se pod kameny, v trouchnivých pařezech, hromadách kamení, hrabance, pod mechem a v trávě s vlhčím podkladem. Přesto, že je na lokalitě běžný, málokdo se s ním setká, vzhledem ke skrytému způsobu života. Ještěrka obecná (Lacerta agilis) obývá především sušší slunečná místa, kde preferuje travinná a nižší bylinná společenstva s malou pokryvností vegetace a hlubší vrstvou půdy. Užovka obojková (Natrix natrix) je k vidění např. u zmíněného rybníčka Napoušťka či u Studánky míru na zelené turistické značce směr Babí doly. Užovky obojkové na Babím lomu i zimují, existují říjnové nálezy z roku 1992 a 1998, které svědčí o tom, že si zde mezi slepencovými bloky hledají vhodné zimní skrýše. Užovka hladká (Coronella austriaca), byla nalezena v roce 2003 na svahu Holých vrchů pod Babím lomem a v roce 2005 na jižním okraji Březiny nad Lelekovicemi.
Zdroje:
Gaisler J., Hudec K., Kubíček F., Laštůvka Z. & Vlašín M. 2009: Fauna Babího lomu. In: Babí lom. Littera, Brno. s. 40-44.
Culek M., a kol.,2018 :Lelekovice -730 let od první písemné zmínky o obci. 319 s.
