Článek
Holandsko je název středozápadní části historického území Nizozemska, který se často (ale nesprávně) používá pro označení celého státu. V napoleonských dobách skutečně krátce (1806–1810) existovalo Holandské království, pod které spadala velká část dnešního Nizozemska. Dnes je ale Nizozemsko tvořeno dvanácti provinciemi, z nichž pouze dvě můžeme nazývat Holandsko: Noord-Holland a Zuid-Holland. V nich se nachází nejvýznamnější města a přístavy Nizozemska, např. Amsterdam, Rotterdam, Haag, Delft atd. Nazývat Nizozemsko výrazem Holandsko je podobná chyba jako označování celého Spojeného království slovem Anglie nebo České republiky slovem Čechy.
Nejsem žádný moravista, který by žádal odtržení a osamostatnění Moravy. Ba právě naopak, provažují to za úplnou hloupost. Z čistě jazykovědného a geografického hlediska je zase ale úplnou blbostí označovat území České republiky názvem Čechy. To už to můžeme všechno rovnou nazývat Praha, anebo Václavák.
Mnoho lidí má k názvu Česko jakýsi nezdůvodněný odpor. Jiní zase mají odpor k dvouslovnému názvu Česká republika. Ale ti stejní pak bez odporu používají název Čechy a myslí tím celý stát. Přitom si všimněte jedné zajímavosti: název Česká republika je prý příliš dlouhý. Přitom, započítáme-li i mezeru mezi slovy, je Česká republika kratší název než Československo, který nikomu nevadil. Tedy alespoň do pomlčkové války, které se strhla v někdejším Federálním shromáždění a předznamenala rozdělení republiky.
Název Česko, vzniklý zjednodušením původního tvaru Češsko, se od 19. století objevuje jako označení pro celé České země. V časopise Čechoslav se například uvádí už v roce 1830: „Pivo píti, vlasti žíti, řeč a krále slušně ctíti: tak zní naše právo, “ V tomto významu jej od roku 1938 prosazoval jazykovědec profesor František Trávníček. Zeměpisné jméno Česko bylo i s cizojazyčnými variantami (Czechia, Tschechien atd.) kodifikováno Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním v publikaci Geografické názvoslovné seznamy ČR.
Není pravda, že autor píšící spisovným jazykem musí používat výhradně název Česká republika. Ve skutečnosti jsou oba názvy, Česká republika i Česko, stejně spisovné a stejně oficiální. Rozdíl je v tom, že první je název politický a druhý geografický. Politický název je vhodný a povinný v situacích, kdy jde o stát jako právní subjekt (např. text ústavy). Všude jinde převládá krátký název geografický (Česko, Rakousko, Francie, Chorvatsko, Polsko apod.). Naopak kniha s titulem Hrady a zámky České republiky může vzbuzovat dojem, že jde o objekty v majetku státu (podobně jako např. Lesy České republiky). Ale už zběžným prolistováním zjistíte, že jsou tam majetky státní, soukromé i obecní. České hrady a zámky by byl název lepší.
Nizozemci si dokázali pohlídat a prosadit správné názvosloví. Ať se nám to líbí nebo ne, vycházejí už nikoliv slovníky holandštiny, ale nizozemštiny, a cestovní kanceláře lákají na zájezdy do Nizozemí. S naším názvem to jde v Česku ale ztuha. Nyní už je jako zkrácený, ale platný název pro Českou republiku užíván výraz Česko, v anglické mutaci Czechia. Zatímco v češtině se začíná názve Česko pomalu, ale jistě prosazovat, v mezinárodním kontextu to jde ztuha, protože česká diplomacie vždy trvala na užívání názvu Czech Republic. A tak se řadíme k těm několika státům, které mají své zřízení zakotveno i v běžně používaném názvu (Spojené království, Dominikánská republika).Proto raději zvolejme: Česko ať je zdrávo, Long live Czechia!
