Článek
Český Banát je kulturní enkláva v Karpatech nad Dunajem. Je to šest krajanských vesnic, které spojuje český jazyk, společná historie, tradice, i kuchyně. Stojí za to je objevovat! Byl jsem požádán, abych se podílel na průzkumu místní fauny a pomohl připravit naučnou stezku v okolí Svaté Heleny . V následujícím textu bych se chtěl podělit o to, co všechno se mi podařilo zjistit.
Obratlovci v okolí obce Svatá Helena
Fauna obratlovců v okolí obce je velmi pestrá. Je to dáno tím, že karpatská zvířena se zde stýká s panonskou (jižní) i pontickou (východní) faunou. Oblast tzv. Českého Banátu se převážně nachází na propustných zkrasovělých vápencích. Zejména okolí Sv. Heleny je protkáno celou soustavou krasových jeskyní. Vody je zde nedostatek, k tomu přispělo i odlesnění krajiny člověkem. Zároveň ovšem v území stále zůstává velké množství lesa a zarostlých nepřístupných údolí a strání. Do sledované oblasti můžeme ovšem připočítat i řeku Dunaj a její členité pobřeží. To vše dělá z tohoto prostoru velmi zajímavé území pro obratlovce.
Obojživelníci
Z obojživelníků se zde můžeme potkat se zajímavou kuňkou žlutobřichou (Bombina variegata) například u jeskyně Vranovec (Peştera cu Apă). Níže u Dunaje jsou k zastižení i kuňky ohnivé (Bombina bombina). Ropucha zelená (Bufo viridis)je ve Sv. Heleně nejrozšířenější obojživelník, je k zastižení za soumraku v celé vesnici. V lese, na lesních okrajích či pastvinách je také možné vidět ropuchu obecnou (Bufo bufo). Atraktivním živočichem je mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), kterého můžeme zastihnout v údolí Alibegu anebo v některých zachovalých bučinách směrem na Gernik. V loužích a periodických tůních se na jaře vyskytuje čolek horský (Ichthyosaura/Triturus alpestris). V podvečerních hodinách můžeme zaslechnout typické „brekekekek“ rosničky zelené (Hyla arborea), které se nese i stovky metrů daleko. Jinak se ovšem v průběhu léta s obojživelníky setkáme jen zřídka, protože krasové území je po většinu času vyprahlé a obojživelníkům nesvědčí. Všechny uvedené druhy jsou vedeny na Červeném seznamu živočichů Rumunska.
Plazi
Především je zde možno setkat se se dvěma druhy želv, jednou suchozemskou a druhou vodní. Ta první je želva zelenavá (Testudo hermanni), a ta druhá je želva bahenní (Emys orbicularis). Se želvou bahenní (místní jí říkají žengruta) jsem se setkal pouze jednou v mokřadech u Moldova Noua, to bylo někdy v osmdesátých letech dvacátého století. Odborná literatura (Cogălniceanu 2013) uvádí, že se zde stále vyskytuje. Petrovan (inaturalist.org) uvádí z roku 2019 mládě nalezené na silničce nad Svatou Helenou. Suchozemskou želvu zelenavou znají místní obyvatelé také velmi dobře a poutavě o ní vyprávějí. Fojtl (1994) ji udává z okolí Svaté Heleny jako vzácnou. Nověji ji uvádí v ústí Alibegu z roku 2011 Brestovanský a Stejskal (in lit).
Ještěrky jsou zde k vidění tři. Vzácná ještěrka zední (Podarcis muralis) se dá zastihnout na skalách nad Dunajem u obce Coronini, z roku 2015 ji uvádí Meduna (balcanica.info) přímo ze Sv. Heleny, a z roku 2011 také Papacek (inaturalist.org). Běžnější je ještěrka zelená (Lacerta viridis), která obývá všechny typicky krasové biotopy, které nejsou porostlé stromovou nebo keřovou formací, hojná je například i na pastvinách. Nepříliš běžná je ještěrka obecná (Lacerta agilis), které je vytlačována zelenou ještěrkou a její výskyt je spíše ostrůvkovitý. Zdejší slepýš je nověji řazen k druhu slepýš východní (Anguis colchicus). Je mohutnější než slepýš křehký a samci mají na sobě velké modré fleky, které jsou ale výrazné pouze na jaře v období páření. Z dalších plazů pak je třeba zmínit krátkonožku evropskou (Ablepharus kitaibelii). Tento drobný scink je velmi hbitý a je obtížné jej pozorovat. Zdržuje se zejména na velmi teplých osluněných lesostepních lokalitách, především v návějích starého listí, někdy i v nízké trávě.
Velmi zajímavá je i zdejší fauna hadů. Turisty především zajímá výskyt jedovatých zmijí. V okolí Svaté Heleny je jen zmije růžkatá (Vipera ammodytes). Místní Češi ji nazývají „nápurka“ a velmi dobře vědí, že dokáže zabít i menší kusy dobytka. Ze Svaté Heleny ji uvádí např. Svoboda z roku 2002.(balcanica.info) Nejčastěji obývá hromady kamení, skalnatá místa nebo se zdržuje poblíž skládaných zídek.
O užovky zde není nouze. Začneme s užovkou podplamatou (Natrix tessellata), která je podél břehu Dunaje naprosto běžná a celkem snadno se dá chytit. Její výskyt zde eviduje Klvač a kol. 2011 a sám jsem ji tam viděl a chytal mnohokrát. Živí se zejména rybami, které dovedně loví podél břehu. Dokáže být pod vodou i desítky minut. Při odchycení vypustí z kloaky odporný výměšek smíšený s trusem, což je její forma obrany vůči predátorovi. Má však i jiný způsob obrany. Při odchycení se staví mrtvou, vypadá zcela bezvládně a z tlamy jí visí jazyk. Tento jev se jmenuje tanatoza. Mnohem příjemnější je užovka hladká (Coronella austriaca), která vás nepokálí, ale při chytání se brání kousnutím. Pozoroval jsem jí například 7. 6. 2013 při jižním okraji Svaté Heleny. Svým zbarvením připomíná zmiji, proto si ji někteří pletou s nápurkou a pro jistotu ji zabíjejí. Ostatně se zde traduje rčení, že kdo zabije hada, tomu je odpuštěno sedm hříchů. Marně jsem se zde snažil rozšířit jiné rčení, že zabít hada je jeden ze smrtelných hříchů. Mezi místními se to bohužel neujalo. Užovka obojková (Natrix natrix) je zde poměrně vzácná, tak jak jsou vzácné mokřady, jezírka, rybníky a tůně, u kterých žije. Ve Svaté Heleně ji nalezl Meduna v roce 2012 (balcanica.info). Místní ji bezpečně rozeznávají, a tu údajně nezabíjejí, protože je „hodná“.
Unikátní je setkání s užovkou stromovou (Zamenis longissimus). Tyto užovky mohou dosahovat až dvou metrů. Z Eibenthalu v roce 2014 ji uvádějí Štěpánkovi (balcanica info), v roce 2009 jsem ji pozoroval a fotografoval v Gerniku (Vlašín 2015). Vyskytují se na lesostepních lokalitách a dobře se pohybují nejen po zemi, ale i ve větvích keřů a stromů. Při výzkumu Karpat ( Wikowski 2003) byla zařazena mezi 7 nejdůležitějších druhů herpetofauny tohoto pohoří. Vyskytuje se zde ještě jeden delší had - štíhlovka kaspická (Dolichophis caspius).Tento had se v Rumunsku vyskytuje pouze jižním Rumunsku a Banátem prochází severní hranice jeho areálu. Nález tohoto druhu udává např. Meduna ze Svaté Heleny v roce 2012 (balcanica.info). Covaciu-Marcov et al 2012. 2020 považují tuto štíhlovku za ohroženou především silniční dopravou. Všechny shora uvedené druhy hadů vyjma užovky obojkové jsou vedeny na Červeném seznamu živočichů Rumunska.( Wikowski 2003)
Ptáci
Také avifauna je velmi pestrá. Nemá význam zde publikovat úplný výčet pozorovaných ptáků. Z mnoha druhů denních dravců zmiňme například orlíka krátkoprstého (Circaetus gallicus), kterého udává Štěpánek z Eibentálu v roce 2014 a který se specializuje na lov hadů. Na tahu bývá k vidění orel mořský (Haliaeetus albicilla) a nebo sokol stěhovavý (Falco peregrinus). Ze sov se běžně vyskytuje puštík obecný (Strix aluco) a výreček malý (Otus scops), jehož typický hlas bývá slyšet v noci i uprostřed vesnice. Hlas sýčka obecného (Atene noctua) je možné slýchat v okolí obce téměř celoročně. Typickým cvrčivým hlasem se v noci také ozývá lelek lesní (Caprimulgus europaeus). V okolních lesích se můžeme setkat se strakapoudem jižním (Dendrocopus syriacus), který je typickým panonským prvkem zdejší fauny. Nenápadným příbuzným strakapouda je krutihlav obecný (Jynx torquilla), který se na jaře ozývá typicky hlasem: „kli, kli, kli,kli. České jméno dostal po neobyčejné schopnosti otočit hlavu až o 180° Obývá především otevřenou krajinu s rozptýlenými stromy a lesíky. K typickým druhům zdejší krajiny patří dudek chocholatý (Upupa epops), i když jeho počty se snižují, tak jak ubývá extenzivních pastvin okolo obce, a na snížení jeho počtu se mohu podílet i větrné elektrárny. Kolem skal nad Dunajem se prohánějí celá hejna rorýsů obecných (Apus apus)a rorýsů velkých (Tachymarptis melba).
Velmi hojní jsou zpěvní ptáci. Běžně uslyšíme slavíka obecného(Luscinia megarhynchos), rehka zahradního (Phoenicurus phoenicurus) či stehlíka obecného (Carduelis carduelis). Na loukách při troše štěstí zaslechneme zpívat lindušku luční (Anthus pratensis) nebo uvidíme na keři sedícího strnada lučního (Emberiza calandra). Pastviny s roztroušenými křovinami a keři obývá skřivan lesní (Lullula arborea), jehož melancholický zpěv můžeme zaslechnout i v noci. Zde se taky nejčastěji potkáme i s ťuhýkem obecným (Lanius collurio), který hnízdí v trnitých keřích, např. šípcích. Z uvedených druhů je pouze skřivan lesní veden na Červeném seznamu živočichů Rumunska (Kadlečík 2014).
Savci
Typičtí savci karpatských lesů, jako jsou jeleni, vlci, medvědi a rysi zavítají do okolí Sv. Heleny jen výjimečně. Spíše se s nimi můžeme setkat v lesích blíže Gerniku a Rovenska. Přímo ve vesnici však „operuje“ liška obecná (Vulpes vulpes) a tchoř tmavý (Mustela putorius). Relativně běžnými savcem blízkého i vzdálenějšího okolí vesnice je prase divoké (Sus scrofa) Zato blízké jeskyně poskytují prostor celé řadě netopýrů a vrápenců, kteří zde přespávají a přes noc loví hmyz například i kolem světel ve vesnici. Některé jeskyně poskytují těmto živočichům i úkryt pro zimní spánek.
Fauna netopýrů je tak zajímavá, že stoji za to udělat zde její zevrubný výčet podle sdělení Bücs, in lit: V jeskyni Peștera din Valea Ceuca u Kulhavé skály se vykytují pouze dva druhy: vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) a netopýr dlouhonohý (M. capaccinii). Muší díra (Peștera Gaura cu Muscă) je naopak jedna z nejdůležitějších krasových jeskyní v regionu. Holotyp (typový exemplář, podle kterého je druh vědecky popsán) netopýra létavce stěhovavého (Miniopterus schreibersii) pochází právě odsud. Početnými jsou zde také druhy: vrápenec jižní (Rhinolophus euryale), vrápenec velký (R. ferrumequinum), netopýr dlouhonohý (M. capaccinii), netopýr velký (M. myotis) a netopýr východní (M. blythii). Turecká díra (Peștera Gaura Haiducească) je také velice důležitou lokalitou, protože zde hostí netopýří kolonie po celý rok. Zejména jde o létavce stěhovavého (M. schreibersii), netopýra dlouhonohého (M. capaccinii), dva druhy vrápenců (R. ferrumequinum, R. hipposideros) a zde poměrně vzácného netopýra černého (Barabstella barbastellus). S ohledem na to, že se jedná přírodní park, není dovoleno do těchto prostor bez povolení vstupovat a netopýry rušit. Druhy netopýr černý a dlouhonohý, vrápenec malý, velký a jižní a létavec stěhovavý jsou vedeny na Červeném seznamu živočichů Rumunska (Vlaicu 2013)
Shrnutí
Fauna obratlovců v okolí obce Svatá Helena je druhově velmi rozmanitá a vyskytuje se zde celá řada druhů vedených na Červeném seznamu Rumunska, a také velké množství druhů, jež požívají právní ochrany ať již hlediska rumunské či evropské legislativy. Její ochrana spočívá zejména v uchování tradičních forem zemědělství (pastva, polaření bez použití pesticidů), uchování a ochraně krasových jevů ( zejména jeskyní) a monitoringu vlivů větrných elektráren na ptáky a netopýry.
Použitá literatura a zdroje
Balej, P. & Jablonski, D. (eds.) 2006-2021: Balcanica.info - obojživelníci a plazi Balkánu. Dostupné z: <http://cs.balcanica.info/>
Bücs S.: informace o výskytu netopýrů (in lit)
Brestovanský a Stejskal : informace o výskytu želvy zelenavé(in lit)
Cogălniceanu D. at al, 2013: Diversity and distribution of reptiles in Romania
Zookeys. 2013; (341): 49–76.
Covaciu-Marcov, S. D., Ferenti, S., Ghira, I. V., & Sas, I. (2012). High road mortality of Dolichophis caspiusin southern Romania. Is this a problem? What can we do?. North-Western Journal of Zoology, 8(2).
Covaciu-Marcov, S. D., Cicort-Lucaciu, A. S., Pop, D. R., Lucaci, B. L., & Ferenți, S. (2020). More road-killed Caspian Whipsnakes (Dolichophis caspius): an update on the species distribution along the Danube. Romania. Amphibian & Reptile Conservation, 14(1), 183-189.
Fojtl, J., 1994:Teraristická návštěva u krajanů v Rumunsku. Akvárium terárium37(6): 30-31
Kadlečík J., 2014: Carpatiaen red list of forest habitats and species. Caraptien list of ivsive alian species. Bratislava 234 s.
Klvač, P., Buček, A., Lacina, J.,2011: Příroda a krajina v okolí Svaté Heleny. Občanské sdružení Drnka, Drnovice, 72 s.
Kovář, P. (ed.) 2019. Přenesená krajina. Český venkov v rumunském Banátu. Academia, Praha, 270 s.
Lacina J.,2015: Krajina s kravinci, dudky a větrníky. Veronica 4/2015, s. 22-23
Michov S.,2002: Polevi opredjelitel. Zemnovondite v Blgarija. Burgas,45 s
Mikátová B.: informace o výskytu obojživelníků a palzů (in lit)
Paunović M., Karapandža B., Budinski I, Stamenković S.,2020: Bats (Mammalia, Chiroptera) of Serbia. Serbian Academy of Sciences and Arts. Monographs, volume DCXCIII
Svoboda J., Dokoupil I., a kol 2002 : Banát. Turistický a vlastivědný průvodce českými vesnicemi v rumunském Banátě. Kudrna Brno, 145 s
Štěpánek P.: informace o výskytu ptáků (in lit)
Uhrin M., et al 2012: Revision of the occurrence of Rhinolophus euryale in the Carpathian region, Central Europe, Vespertilio 16: 289–328 s
Vlaicu M., ,2013: Ghid pentru monitorizarea stării de conservare a peşterilor şi speciilor de lilieci de interes comunitar din România. Bucureşti, 2013
Vlašín, M., 2003 :Obojživelníci a plazi Karpat. Veronica 2003(4):20
Vlašín M., 2015 :Plazi Banátu, Veronica 4 : 24-25
Wikowski, Z.J., Król,W., Solarz,W. (eds)2003: Carpathian List of Endangered Species.
WWF and Institute of NC PAN, Wiena, Krakow, 64s
Další zdroje :
http://www.balcanica.info/
https://lilieci.ro/
https://www.inaturalist.org/
https://www.cms.int/
https://www.coe.int/en/web/bern-convention
