Článek
Kdysi jsem své děti učil (když jsem měl u nich ještě autoritu), co se dá dělat se slunéčkem sedmitečným. Když vezmeme tzv. berušku do dlaně a necháme ji vyšplhat po prstu nahoru, po chvíli odstartuje a letí bud do dáli nebo šikmo k zemi. Do nebíčka aneb do peklíčka.
Vzpomněl jsem si na to, když generální tajemník OSN António Guterres při projevu u příležitosti Světového dne životního prostředí řekl zcela jasně, že se řítíme po široké dálnici do klimatického pekla a ještě si libujeme, jak to rychle frčí. Zdůraznil, že stále existuje dálniční sjezd, kde můžeme odbočit, ale musíme výrazné přibrzdit, abychom ho neminuli. Teoreticky nejvýše postavený politik světa mluvil symbolicky u Amerického přírodovědného muzea, které vypráví mimo jiné i příběh vymření dinosaurů. Ve světle těchto varování Guterres dokonce vyzval ke globálnímu finančnímu a reklamnímu bojkotu plynárenského, uhelného a ropného průmyslu. Vlády by podle něj měly zakázat reklamu na fosilní paliva, podobně jako se to stalo s reklamou na tabák. „Miliardy dolarů byly vynaloženy na překrucování pravdy, klamání veřejnosti a zasévání pochybností,“ řekl a zároveň navrhl zavedení odvodů z lodní dopravy, letectví a palivového průmyslu. A dále zdůraznil:„Nemůžeme přijmout budoucnost, ve které budou bohatí chráněni v klimaticky kontrolovaných bublinách, zatímco zbytek lidstva bude vystaven smrtícímu podnebí v neobyvatelných zemích“
Tento projev byl v naších mediích zcela přehlušen veledůležitými zprávami o tom, který autokemp je vhodný pro letní dovolenou a zda v Turecku budou či nebudou nebudou utrácet toulavé psy. Pokud vůbec byla nějaká zmínka o globálním rozvratu klimatu, tak se točila debata kolem Green Dealu (Zelené dohody pro Evropu), kde se politici předhánějí v tom, kdo jej zruší či kdo jej změní (pokud možno k horšímu). Domnívám se, že část žurnalistů má za to, že „Titanik jde ke dnu“ a že už to nemá cenu řešit, zatím co druhá, větší část, se domnívá, že se to silně přehání a „ono se to nějak vyřeší“. Ve skutečnosti neplatí ani jedno. Ještě se dá něco dělat, ale je nejvyšší čas. Guterres na konci svého projevu řekl, že každý jednotlivec se musí zapojit a že je třeba volit politiky, kteří to se změnou klimatu myslí vážně. Zdůraznil, že to musí to být nejvyšší priorita pro každého a všude. Poděkoval mladým lidem, kteří to dělají. „Jste na správné straně historie,“ řekl. Panu Guterresovi musím vzkázat, že se nám nepovedlo. Zvolili jsme některé politky, kteří si pro samé hajlování nevšimli, že se vesele řítíme po dálnici do Klimapekla.
