Článek
Než vysvětlím, z čeho pramení moje jistota o zrušení dekretů, zopakujme si nejdůležitější fakta: Ústavním zákonem č.57 /1946 byly Prozatímním národním shromážděním všechny prezidentské dekrety prohlášeny za zákony nebo ústavní zákony a staly se tak plnohodnotnou součástí československého a následně českého práva. Tedy už v názvu mého článku je zjevný nesmysl. Dekrety nemohou být zrušeny, zrušeny (a to zákonným způsobem) mohou být jen zákony a ústavní zákony. A zákony jak známo nejsou Benešovy ani Masarykovy, ale Československé nebo později České. Z tohoto pohledu jsou spekulace na téma, jestli byl Beneš v době vydání prezidentských dekretů právoplatným prezidentem jsou obehranou písničkou na falešnou notu. A přesto, že dekretů bylo více než sto, většinou se mluví jen o těch, které legalizovaly odsun německy mluvícího obyvaelstva.
S myšlenkou vysídlení Němců z území Československa přišel Georges Montandon – Švýcar, a to už za první světové války. V průběhu druhé světové války ji prosazoval Stalin a souhlasil s ní i Churchill. Británie tím evidentně chtěla zakrýt svůj fatální omyl při podpoře rozkulačení Československa Němci. Prezident Beneš se s vysídlením ztotožnil až po roce 1941, kdy byl na území protektorátu rozpoután Heydrichův teror. Prezidentské dekrety týkající se odsunu Němců a konfiskace jejich majetku pouze naplňovaly rozhodnutí vítězných mocností a dávaly mu právní rámec. Naprostá většina dekretů se týkala úplně jiných problémů, nesouvisejících s odsunem Němců. A řada z nich, po té co se z nich staly běžné zákony, byla postupně zrušena či nahrazena. Českou ostudou není ve skutečnosti ani vydávání dekretů ani odsun sám, ostudou jsou nepravosti a zločiny, které se v jeho průběhu odehrály a hlavně a především fakt, že vysídleni byli i lidé, kteří za své antifašistické myšlení prošli koncentračními tábory a dokonce i Židé, jejichž jediným prohřeškem bylo, že mluvili německy. Sudetoněmeckým svazům ve skutečnosti nešlo o zrušení všech dekretů, ale jen několika dekretů (č. 5, 12, 22, 100, 101, 102, 103, 108 ) a to právě těch, které se zabývají občanstvím, konfiskací majetku a odsunem. Dokonce to někdy vypadá, že jde jen o ten, pojednávající o konfiskaci majetku (č.108). Jde tedy o majetek a nikoliv o jakousi historickou spravedlnost. Ale Německé majetky byly součástí válečných reparací. Aby se zakryl zjevný tah na majetek a peníze, volá se nesmyslně po zrušení „všech dekretů“. A nebo jim jde skutečně i o dekret č. 80 „o opětném zavedení středoevropského času“ ?
A teď již k tomu zrušení. V českém právním řádu najdeme platné zákony z první republiky, z poválečného období, ale i z období socialismu. Potupně jich ubývá a jsou nahrazovány novými právními normami. Například jeden dekret (zákon) zakládá právní status České filharmonie. I tento může být klidně zrušen, ale napřed musí být nahrazen jiným prvním aktem, který zachová jeho podstatu. Nebo dekret 135 o zřízení pobočky lékařské fakulty Univerzity Karlovi v Plzni. Navrhuji zrušit. Může to být zákonem nebo novelou zákona. Tak jako lze téměř z jistotou říci, že jednoho dne budou nahrazeny a tím pádem zrušeny všechny zákony z doby první republiky, lze také konstatovat, že budou zrušeny i zákony (dříve prezidentské dekrety) z poloviny čtyřicátých let. Úplně všechny a bez výjimky. Ale bude to možná nějakou chvíli trvat.
Zdroje :
https://www.psp.cz/docs/laws/dek/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bene%C5%A1ovy_dekrety
Richter K., a kol., 2002 :"Benešovy dekrety" - záměrně živený spor. Pražská vydavatelská společnost, 2002
https://en.wikipedia.org/wiki/George_Montandon
