Článek
Původní význam slova, které se objevilo v poslední čtvrtině 20. století v USA, znamenal použití teroristických metod za účelem ochrany životního prostředí či práv zvířat. Za ekoteroristy se někdy označují i ti ekologičtí aktivisté, kteří žádné teroristické metody nepoužívají. Sémanticky správně by bylo slovo ekoradikál.
Podívejme se, jak Štefan Danics v knize Extremismus - hrozba demokracie, (Praha, 2002) definuje jednotlivé, žel často zaměňované, postoje a činnosti:
Radikalismus znamená kritické postoje, které hodlají měnit či zlepšit dané politické poměry, ale nevedou k odstranění demokratického politického systému a pohybují se v jeho ústavním rámci, byť na jeho okraji.
Extrémismus je považován za vyhraněné, nekompromisní politické postoje směřující jednoznačně k modifikaci či přímo k odstranění demokratického zřízení a za tímto účelem jsou využívány všechny dostupné prostředky, včetně těch, které jdou nad rámec právního státu.
Terorismus je taková činnost, která je ve své podstatě antidemokratická, nelegální, konspirativní a destruktivní, kde se násilí stává hlavním prostředkem k dosažení různorodých politických cílů.
Podle Wikipedie je ekoterorismus, též ekologický či environmentální terorismus, násilné jednání související s ekologií. Jako ekoterorismus je označováno násilné jednání, které má za cíl životní prostředí bránit, případně se zaměřuje na dílčí otázky, často např. práva zvířat, která brání např. poškozováním laboratoří, v nichž probíhají pokusy na zvířatech. Za jediný akt skutečného environmentálního terorismu v Česku jsou považovány útoky vůči společnosti Biotest provádějící vivisekci na zvířatech v roce 2003. Blokády, demonstrace a pasivní odpor ale nejsou násilím. Většinou třeba nadšencům do motorismu vadí aktivity, které nejsou ani násilné ani nesměřují k odstranění demokratického režimu, naopak ho podporují, neboť využívají demokratických principů a postupů jako je správní řízení, žaloba u soudu a podobě. Motoristé vycházejí totiž z mylného předpokladu, že stavba dálnic je apriorní veřejný zájem, zatímco ochrana přírody je trapná zábava několika pomatenců. Z hlediska práva je tomu ovšem právě naopak. Ochrana přírody je zákonem definovaný veřený zájem, zatímco motorismus nikoliv.
