Článek
Druh na daném území nepůvodní, který se zde nekontrolovaně šíří a agresivně vytlačuje původní druhy nazýváme invazním. U obzvlášť nebezpečných invazí může dojít k tomu, že daný druh rozvrací celé ekosystémy, potlačuje mnoho původních druhů a způsobuje rozsáhlé ekologické škody. Invazní organizmy způsobují také nemalé ekonomické škody a mohou negativně působit i na lidské zdraví. Představují vážnou hrozbu pro přírodní lokality po celém světě, spolu se znečišťováním životního prostředí a změnou klimatu. Do nových území jsou zavlékány úmyslně třeba jako okrasné rostliny (například křídlatka sachalinská, netýkavka žláznatá či bolševník velkolepý) nebo jde o neúmyslné zavlečení spolu s jiným druhem (například mandelinka bramborová). Další variantou je, že druh uprchne ze zajetí (například norek americky). Čtvrtou variantou může být, že dotyčný druh doputuje na nové území samovolně (příkladem je invaze středomořského pavouka - křižáka pruhovaného).
V roce 2015 vstoupilo v účinnost nařízení EU č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání a šíření invazních nepůvodních druhů, které stanovuje základní pravidla k nejproblematičtějším invazním druhům. Nařízení zavádí mimo jiné kritéria hodnocení rizik, stanovení seznamu invazních druhů, omezení a režim případných výjimek, povinnost sledování, eradikace či regulace atp. V Česku opatření téměř žádná, po invazních druzích ani pes neštěkne. EU mezitím uveřejnila prováděcí nařízení, kterým se přijímá seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii (takzvaný unijní seznam), na kterém je celkem 23 druhů živočichů a 14 druhů rostlin. V roce 2017 se seznam rozšířil o dalších 12 druhů.
Celkově se na území Česka vyskytuje téměř 600 druhů nepůvodních živočichů a asi 1 500 druhů nepůvodních rostlin, z toho za invazní je považováno 113 druhů živočichů a 61 druhů rostlin. Přesto omezení negativního vlivu invazních druhů není dosud dostatečně systematicky řešeno. Člověk by čekal, že u druhů zvířat jako je želva nádherná, mýval severní nebo psík mývalovitý bude nějaká „hunters bounty“, tedy zástřelné. Není! Běžná praxe v některých zoo je, že když někdo přinese želvu nádhernou, které se chce zbavit, tak ho vyhodí i s želvou a s radou, ať ji dá, kam chce. Skončí pochopitelně v přírodě. A škodí. Rak mramorovaný, pruhovaný a signální (jako přenašeči račího moru) měli být dávno eradikováni (vyhubeni), přesto se dále šíří. U chovaných zvířat, která jsou na unijním seznamu, bych očekával, že budou stanovena místa (např. zoologické zahrady, záchranné stanice, veterinární správy), kde je budou mít povinnost převzít, pokud se jich chovatel chce zbavit. Také představa, že myslivci budou „eradikovat“ nepůvodní šelmy, aniž by za to dostali zástřelné (aspoň zaplacené náboje), je opravdu z říše pohádek. Možná by to udělal Frodo a snad ještě Gandalf, ale už trpaslíci by se na to určitě vykašlali.
Monitoring výskytu invazních druhů, ale i vlastní regulace a eradikace, byly předmětem několika projektů financovaných především z národních finančních zdrojů (např. projekt zaměřený na regulaci bolševníku velkolepého v Karlovarském kraji). Systematický monitoring je zaveden pouze v rámci sledování stavu druhů a stanovišť v rámci Natura 2000. Další údaje jsou získávány v rámci ad hoc sledování či projektů, takže možnost vyhodnocování změn je minimální. Existují data pro zemědělství a lesnictví, jsou však sbírána chaoticky a prakticky nejsou také vyhodnotitelná. Jediným živým nástrojem je nálezová databáze ochrany přírody (NDOP), která je snad vzorová i v rámci EU. Přístup veřejnosti do něj je v poslední době značně rozšířen, což je dobře, ale ani běžný občan ani žurnalista se v tom neorientuje. Někdo by měl vydávat pravidelné aktuality nebo tiskové zprávy, kde by změny byly komentovány. Představoval bych si to třeba takto (vymyšlený příklad): „AOPK vydala varování pro kraje Severočeský a Středočeský, že počet mývalů severních meziročně vrostl o 16 %, což může znamenat zvýšené nebezpečí pro biodiverzitu, ale i pro myslivecky obhospodařovanou zvěř. Ministerstvo ŽP vypsalo zástřelné za jednoho mývala ve výši 500, - Kč“.
Úkol eradikovat nejdůležitější invazní druhy se nedaří řešit ani z 20 % a splněn zřejmě v Česku nebude. Hlavní vina leží dle mého soudu na MŽP a MZe, které k úkolu přistupují laxně. Široká veřejnost se může podílet alespoň sdílením informací. Při nálezu jakéhokoliv invazního druhu je vhodné daný nález zdokumentovat (poloha, fotografie, popis druhu, rozsah výskytu) a nahlásit na místně příslušný orgán ochrany přírody (například krajský úřad, správa národního parku či chráněné krajinné oblasti). Cennou informaci poskytne též záznam do nálezové databáze BioLib, i-Naturalist a podobně.
Zdroje :
https://invaznidruhy.aopk.gov.cz/
https://mzp.gov.cz/cz/agenda/priroda-a-krajina/nepuvodni-a-invazni-druhy
https://www.avcr.cz/cs/pro-verejnost/aktuality/Zprava-o-invaznich-druzich-nabizi-ucinny-nastroj-k-zamezeni-jejich-sireni/
https://www.biolib.cz/cz/main/
https://www.inaturalist.org/
