Článek
Naprostá většina ekosystémů na naší planetě je závislá na slunečním pohonu. To je známá věc, kterou dnes znají žáci základní školy a neoliberální ekonomové se to po večerech doučují. Lidé, pokud ještě tvořili pouze součást či přívěsek přírodních ekosystémů, byli také zcela závislí na energii ve formě potravy či topiva, které vyprodukovala příroda ze sluneční energie. Pohonem současné lidské civilizace v její euroamerické podobě je dnes spalování, především fosilních paliv. Tato paliva (ropa, uhlí, zemní plyn) jsou vlastně také sluneční energií, ovšem zakonzervovanou dávnými ekosystémy planety. Jde o přeměněnou biomasu. Tisíce ohňů v podobně uhelných kotlů, spalovacích motorů, cementářských pecí a domácích sporáků žene civilizaci kupředu. Pokud by tyto ohně uhasly, ať již z jakýchkoliv důvodů, civilizace zkolabuje.
Přitom poměrně nedávno existovaly vyspělé civilizace, které žádná fosilní paliva nepotřebovaly. Do vynálezu parního stroje to byla více méně i civilizace naše. Vždyť ještě za Marie Terezie se fosilní paliva prakticky nepoužívala, a přesto patřilo mocnářství včetně Českých zemí k technicky nevyspělejším státům světa. Přitom taková výroba, jakou bylo sklářství, závisela více méně na přísunu energie ze dřeva, to jest z okolních ekosystémů, což ovšem v důsledku vedlo k devastaci lesů – na to při úvahách o alternativách nelze zapomínat. Rostoucí poptávka po energii však později vedla k využívání uhlí, a poté i ropy a plynu. Přitom Slunce vysílá k Zemi asi desettisíckrát více energie, než kterou lidská civilizace potřebuje.
Před pár lety jsem se v Nepálu velmi podivoval, že tam mnoho chýší mělo na střeše elektro-voltaický článek a pomocí jednoduché baterie byl dům několik hodin po západu slunce osvětlen úspornou žárovkou. V těch samých domech se ovšem topilo na otevřeném ohništi a kouř stoupal volně ke střeše. Způsobovalo to různé potíže, oheň zhasínal a chvílemi byl v chýši takový dým, že nebylo vidět na krok. Jediný dům ve vesnici, kde bydlel Ghurka, vysloužilý voják proslulých oddílů britské armády, měl improvizovaná kamínka a komín. Nechápal jsem to – vyspělá civilizace, jako je nepálská, kde vám místní lidé odrecitují dlouhé pasáže z Rámajány, a nepoužívá komín? A není to tím, že by to neznali, prostě se to nedělá, protože…
A pak jsem si uvědomil, že pokud by naši, evropskou či přímo českou, civilizaci někdo pozoroval z vesmíru, vyvolávala by v něm podobné pocity. Civilizace, která je schopna secvičit Smetanovu Mou vlast v provedení stohlavého orchestru, je tak tupá, že nevyužívá sluneční energii, které dostává nadbytek. Jak je to možné? Není to tím, že by o ní pozemšťané nic nevěděli, prostě se to nedělá, protože…
Dříve se lidé nechávali obsluhovat otroky, nebo využívali energii domácích zvířat. Dnes se nechávají obsluhovat fosilní energií. Dříve byl komfort jedněch závislý na utrpení jiných bytostí. Nyní je komfort těch, kteří si to mohou dovolit, závislý na utrpení celé planety. Energie je nejenom stále vzácnější a dražší, ale výroba neustále se zvyšujícího množství energie poškozuje životní prostředí takovým způsobem, že to ohrožuje existenci lidstva a života na planetě vůbec. Spalováním fosilních paliv je vzduch nadměrně znečišťován oxidem uhličitým a dalšími škodlivinami. Pokud nedojde k radikální změně, budou následky ničivé. Ani využití jaderné energie není bez rizik, a to hlavně vzhledem k budoucím generacím. Nadto sama stavba atomové elektrárny je dílo extrémně energeticky náročné. Nechávejme se tedy obsluhovat jen tak a jen tolik, nakolik to opravdu potřebujeme.
Je ovšem možné, že energie dojde. Sluneční za nějaké tři čtyři miliardy let, energie z fosilních zdrojů se ale vyčerpá mnohem dříve. Předzvěstí, co by mohlo nastat, jsou blackouty, výpadky energetických sítí, během nichž se velká města, zcela závislá na příkonu energie z vnějšku, na dlouhé hodiny a někdy i dny ocitnou ve tmě. Takový výpadek, že by se celá civilizace naráz ocitla bez energie, však není příliš pravděpodobný. Mnohem spíše můžeme čekat, že energie se bude postupně stávat luxusem a klesat bude spolehlivost jejích dodávek. Na tuto reálnou eventualitu je vhodné se připravovat. Nejlépe postupně – a k tomu nabízím následující přehled možností, jak se učit bez velkých změn žít s mnohem menší potřebou energie.
První, co bychom měli udělat v každé domácnosti, je inventura elektrických spotřebičů. Na první pohled to může vypadat jako cvičení z aplikované elektrofyziky, ale o překvapení nebude nouze. V našem domě jsme zjistili, že máme 138 elektrospotřebičů. Jistě – většinu z nich tvoří úsporné žárovky a přístroje, které se používají párkrát za rok, třeba elektrické baňky na vánoční stromek. Další skupinu tvoří přístroje, které se doma jen nabíjejí a nepoužívají se přímo v domácnosti, například mobil nebo fotoaparát. Pak přicházejí na řadu přístroje, bez kterých bychom se mohli obejít, jako jsou třeba vysoušeč vlasů nebo televize. Ale pozor, poté přicházejí na řadu přístroje, které už se staly součástí našeho života: pračka, sporák a možná i ohříváni vody a topení. Tyto přístroje mají obrovskou spotřebu. Další skupinu spotřebičů tvoří lednička a mrazák. Představují pro nás falešnou jistotu, že máme na pár týdnů dostatečné zásoby. Tyto přístroje mají sice malou spotřebu, ale jsou v provozu prakticky pořád. Když nefungují, objevuje se problém. Zkuste si představit, co budete dělat bez nich.
Jak pokračovat dál? Je nutné postarat se o teplo. V domě bez světla, při svíčkách nebo potmě, se dá vydržet. Bez tepla ne. Uvádí se, že 28 % české poptávky po energii připadá na vytápění. Lze ji významně snížit stavebním vylepšením stávajících budov. Z toho důvodu jsou nejdůležitější tepelné izolace. Dobře izolovaný dům se dá bezmála vytopit i tou svíčkou.
Ohřev vody může alespoň částečně obstarat solární panel, ale pokud je jeho řídící jednotka závislá na síti, moc si tím nepomůžete. Je lépe, pokud je kombinovaná s fotovoltaickým panelem. Několik fotovoltaických panelů pak může zajistit nejen chod řídicí jednotky, ale i základní elektřinu pro osvětlení domácnosti alespoň několik hodin po setmění. Každopádně stoji za to pokusit se snížit elektrickou náročnost vaší domácnosti na minimum. Nejen proto, že ušetříte, ale také proto, že se pravděpodobně blíží doba, kdy energie bude na příděl.
Úspora energie neznamená, že se máte vzdát například topení a třást se zimou. Na topení elektřinou ale raději zapomeňte. Ze všeho nejdůležitější je zajistit alternativní způsob vytápění. Nejlépe dřevem, pokud ovšem žijete v domě, který má komín. Tepelná čerpadla jsou alternativou, ale i ona vyžadují energii na svůj pohon. Ten je teoreticky možné zajistit z fotovoltaických článků, ale to byste museli mít skoro vlastní elektrárnu. Další z alternativ je solární ohřev vody pomocí vakuových trubic, které dokážou ohřát vodu, i když mrzne. Tohle je možné zajistit i v panelákovém bytě, pokud má balkon a je otočený na jih.
V obytných místnostech stačí teplota 20 až 21o C. Při vyšších teplotách zbytečně rozmazlujeme svoje tělo, ale i mrháme teplem. Zvýšení teploty o 1o C znamená zvýšení spotřeby energie asi o 6 % (to platí v Brně při tzv. výpočtové teplotě, která je 12o C – ve většině jiných lokalit ČR je to podobné). Teplota v ložnici má být 16 až 19o C, stejně jako v místnostech, kde jen procházíme nebo pracujeme (předsíň, dílna).
Pokud máme topení na tuhá paliva (ať už lokální nebo centrální), využíváme ke spalování i domácí odpady: papíry, klestí, dřevo, piliny, hobliny apod. Nikdy však nespalujeme plasty a další jedovaté látky. Dbáme na pravidelné čištění komínů a necháváme si provádět pravidelné revize všech energetických spotřebičů. Modernizací zařízení, například instalací kotle s vyšší energetickou účinností, můžeme dosáhnout až padesátiprocentní úspory nákladů za předpokladu, že dům má odpovídající tepelnou izolaci.
Za tělesa topení a ke stěně kamen je vhodné umísťovat hliníkovou fólii nalepenou na stěnu (dostane se koupit i samolepicí), která snižuje pronikání tepla přes zeď a odráží teplo do místnosti. Všechny trubky topení vedoucí teplo a teplou vodu přes místnosti, které nehodláme vyhřívat, je nutno dobře izolovat. Teplotu elektrického zásobníku vody nastavíme na max. 55 oC. Při vyšší teplotě dochází k silnějšímu usazování vodního kamene na ohřívacím tělese. Snižuje se tím životnost bojleru a dochází k energetickým ztrátám.
Jak větrat? Krátce, ale vydatně – otevřít všechna okna tak, aby se rychle vyměnil všechen vzduch, ale neochladily se stěny. Spáry v oknech a ve dveřích je možno utěsnit pryžovým těsněním apod. Při supertěsnění se dosahuje obrovských úspor energie, ale pokud máte v místnosti lokální topeniště (kamna, krb apod.), je třeba se poradit s kominíkem, aby se těsněním nezabránilo nezbytnému přístupu kyslíku potřebného k dokonalému spalování. Dalším háčkem v některých lokalitách je možnost škodlivého působení radonu a jeho radioaktivních produktů, které v případě supertěsnění zůstávají v místnosti. Tady je nezbytné poradit se s příslušným hygienikem, případně instalovat stopové detektory.
Je dobré vyměnit nefungující ventily u radiátorů, nejlépe náhradou ventily termoregulačními. Peníze vynaložené na termostat se rychle vrátí v úspoře energie. Tepelná pohoda v místnosti je dána nejen teplotou vzduchu, ale i teplotou stěn, předmětů v místnosti a vlhkostí vzduchu. Je proto dobré mít v místnosti hodně předmětů ze dřeva a jiných izolačních materiálů, dřevěné obložení stěn, případně stropu, méně kovových předmětů, tepelně vodivých. Vlhkost vzduchu udržujeme na 50 až 65 %, a to zejména pomocí akvárií, epifytických skříní, květin. Je vhodné mít v každé místnosti kromě teploměru i vlhkoměr. Topná tělesa nezakrýváme záclonami ani kryty z jakéhokoliv materiálu – připravovali bychom se o tepelnou pohodu v místnosti.
Nahrazením jednoduchých skel v oknech dvojitými či trojitými lze ušetřit množství energie. Jednoduchým oknem uniká zhruba 30 % energie, dvojitým již jen 15 % a trojitým 8 %. Někdy je vhodné vzít na milost plasty a použít okenní izolační fólie. Jsou průhledné a elastické. Doporučují se jako další izolační vrstva oken s velkými tepelnými ztrátami. Tento druh izolace doporučujeme zejména těm, kteří chtějí vynaložením relativně nízkých nákladů dosáhnout dobrého izolačního účinku. Staromódní a dnes již opět moderní okenice a žaluzie šetří při správné manipulaci mnoho energie. Po setmění zavřít, po rozednění otevřít – energie může dovnitř, ven ji nepustíte.
Zvýšením tepelného odporu stěn a podlah je také možno ušetřit 8 až 15 % energie. Nejvhodnější je venkovní tepelná izolace, která jednak chrání zdivo před povětrnostními vlivy, a také zvyšuje tepelnou kapacitu budovy (v létě zůstává déle chladná, v zimě déle podrží teplo).
Na severní straně domu a ve směru převládajících větrů sázíme především jehličnaté stromy, které brání nadměrnému ochlazování stavby větrem. Podobné účinky má i vysazování popínavých rostlin, zejména loubince, břečťanu apod. Také na jižní straně domu je vhodné vysadit stromy, ale v tomto případě listnaté, aby v zimním období, po opadu listů, nebránily přístupu slunečních paprsků. Na severní straně domu také ponecháváme co nejmenší okna. Denní světlo v bytě není tak úplně zadarmo, neboť velkými okny uniká množství energie. Na jižní straně domu je vhodné budovat prosklená zádveří, zimní zahrady a skleníky, které zachycují sluneční energii (nutno však dbát na důkladnou izolaci proti vlhkosti).
Je dobré vědět, že kuřáci způsobují mj. ztráty energie v domácnosti způsobené zbytečným větráním a praním záclon – ve výši 5 až 10 % oproti nekuřácké domácnosti.
Pokud to jen trochu jde, pořiďme si zařízení pro sluneční ohřev vody, tzv. solární zařízení. Pro osobu postačí 2 m2 plochy, tímto způsobem je možné ohřát až 70 % teplé užitkové vody. V našich podmínkách se cena zařízení vrátí už za několik let. Jednopákové baterie kromě toho, že šetří už samotnou vodu, uspoří 30 % energie na teplé vodě. Tato investice je velmi výhodná a rychle se vrací.
Vařením se spotřebuje velké množství energie, i proto je dobré vařit s rozumem, zvýšit podíl zdravější syrové stravy. Využívat k vaření a topení elektrické energie je to nejpohodlnější a zároveň to nejhorší, co s ní můžeme dělat. Když spočteme ztráty při výrobě v převážně tepelných elektrárnách a při opětovném převedení elektřiny na teplo, zjistíme, že 83 % a více energie přijde nazmar. Vodu na čaj a kávu vaříme, pokud to nejde jinak, v samovaru či kávovaru, které mají nejmenší ztráty energie. Velikost hrnců má být nejlépe stejná, jako je plotýnka elektrického sporáku (při plotýnce o průměru 18 cm a hrnci o průměru 15 cm prohospodaříme 30 % energie). Využíváme také zbytkového tepla elektrické plotýnky – vypnout proud můžeme těsně před varem, troubu ještě před dopečením. Energii šetří tlakové hrnce neboli papiňáky. Vynalezl je Francouz Denis Papin už v roce 1681, ale ještě v první polovině 20. století byly v domácnostech vzácností. Dnes jsou běžné. Vařením v papiňácích šetříme až 50 % energie. Každopádně však vaříme vždy s pokličkou, která brání unikání tepla. Nejvýhodnější pokličkou je hrnec, ve kterém se zároveň ohřívá voda pro další potřebu.
Zajímavým technickým vylepšením jsou keramické plotny vyrobené ze skelné keramiky a chromniklové oceli, které šetří až 47 % energie oproti klasickým elektrickým vařičům. Také speciální hrnce z nerezové oceli s takzvaným sendvičovým dnem šetří energii a připravované jídlo se v nich nepřipaluje.
Energii šetří také zatím nedoceněné termosky. První vytvořil v 19. století fyzik James Dewar, který byl (jak jinak) Skot. Termos znamená řecky teplo a termoska umožňuje uchovat jídlo a pití v teplém stavu bez vynaložení další energie. Termosku je možné využít i na dováření – vodu s rýží uvedete do varu a pak přelejete do termosky. Za pár hodin je navařeno. Rýži lze také dovařit tak, že vodu s rýží uvedete do varu a hrnec pak dáte do peřin. Jak jednoduché a elegantní.
Pečení v troubě je energeticky náročné, ale kdo by se chtěl vzdát těch dobrých buchet! V tom případě pečte alespoň v troubě s termostatem. Mikrovlnné trouby šetří proti tradičním třicet až padesát procent energie, a také čas!
Ledničky umisťujeme pokud možno do chladnější místnosti (chodba, sklep). I zde platí, že okolní teplota o jeden stupeň vyšší způsobuje zvýšené energetické nároky o 6 % na provoz ledničky. Každopádně je neumisťujeme v blízkosti otopných těles a sporáku. Žebroví odpařovacího zařízení chladniček pravidelně (nejméně 2× za rok) čistíme, abychom zabránili tepelným ztrátám. Ledničky i mrazáky otvíráme na co nejkratší dobu, aby se dovnitř nedostalo zbytečně mnoho teplého a vlhkého vzduchu. Pokud kupujeme mrazák, vybereme si ten s horním otvíráním, uniká z něj méně chladu. Teplé a zejména horké pokrmy nedáváme do chladniček nikdy. Teplotu chladničky zregulujeme na 7 stupňů. Lednička patří k největším žroutům energie, neboť je zapnutá pořád, a tak bychom se měli jejím stav a spotřebu kontrolovat. Nejlépe, když odjíždíme na pár dní pryč, zapíšeme stav elektroměru, a po návratu zkontrolujme spotřebu. Pokud lednička byla jediným spotřebičem, který celou dobu pracoval, vydělíme zjištěnou spotřebu počtem hodin a získáme představu, co naše lednička „žere“. Pokud to neodpovídá údaji z její technické dokumentace, je vhodný čas zamáčknout slzu v oku a ledničky se zbavit.
Při nákupu mrazničky si všimněme počtu hvězdiček – udávají chladicí výkon. Je tedy třeba si vybrat ten odpovídající: Jedna hvězdička značí teplotu kolem - 6 stupňů, která umožňuje krátkodobé uskladnění potravin. Dvě hvězdičky, - 12 stupňů, umožňují již skladování jeden měsíc. Tři hvězdičky, - 18 stupňů, představují vhodné skladování potravin až několik měsíců (dokud půjde elektřina).
Automatickou pračku kupujeme s ventilem na teplou i studenou vodu. Je vždy výhodnější, když pračka odebírá vodu ohřátou v bojleru, ev. v kotelně, než když ji musí ohřívat sama. Úsporným programem a použitím prášků, které perou i za nižších teplot, můžeme ušetřit mnoho energie. Používání vyvářky lze většinou omezit na praní kojeneckých oblečků a plenek, a také prádla po nemocných.
Při žehlení využíváme zbytkového tepla v žehličce, při přestávkách v žehlení přístroj vypínáme. Nežehlíme ani prádlo mokré, ani přeschlé – při správné vlhkosti je spotřeba energie nejmenší. Mandl používáme jen pro ložní prádlo apod. Ručníky, ponožky, trička a příbuzné oděvní součásti není nutno žehlit vůbec.
Na osvětlení se v domácnosti mnoho ušetřit nedá, jen asi 2 až 3 % energie. Přesto však množství energie na osvětlení je možno ovlivnit už barvou stěn. Bílá odráží 80 % světla, tmavozelená 15 % a černá jen 9 %. Světelné zdroje se slabšími žárovkami je vhodnější umístit tam, kde je skutečně potřebujeme k šicímu stroji, ke dřezu, ke stolu. Méně vhodné je centrální osvětlení, které pro dostatečné osvětlení vyžaduje velký příkon.
Elektrický holicí strojek je dobrým zařízením s nepatrnou spotřebou. Začneme-li se holit žiletkou, jen na teplé vodě proplýtváme mnohem více energie, než spotřebuje holicí strojek. Navíc žiletky jsou typickým výrobkem na jedno použití a energie potřebná na jejich výrobu se po použití vyhazuje do koše.
Také baterie jsou energeticky náročným výrobkem, nehledě na to, že jsou nebezpečným odpadem. Používejme proto kalkulačky na solární články, mechanické hodinky, akumulátorové svítilny, baterie na mnohonásobné dobíjení (včetně zařízení na dobíjení se nám během několika let vyplatí).
.
Další pomůckou je solární vařič. Vypadá jako parabola na příjem satelitních programů, ale je mnohem větší. Soustava lamel soustřeďuje sluneční záření do jednoho bodu (ohniska) tak, že při dobrém nastavení začne voda vařit za 10 minut. Jede jen na slunce!
Jinou vychytávkou je keltská konvice na dřevo (ghillie kettle). Je to tradiční trubicová konev, kterou používají dodnes irští rybáři. Oheň se zapálí uvnitř protáhlé konvice a kouř vystupuje komínkem, kterým se i přikládá. Konvice je bezpečná, takže ji lze použít i na lodi či na korbě náklaďáku. Voda je ohřátá mnohem rychleji než při vaření v kotlíku na ohni, s menší spotřebou paliva.
Je také třeba naučit se získávat, řezat a skladovat dřevo. Motorová pila je úžasný vynález, ale bez benzínu nepracuje. I pilou břichatkou či klasickou obloukovkou je možno porazit středně velký strom či uřezat suché větve. Dřevo vždy bylo v našich zeměpisných šířkách tradičním zdrojem energie, a není důvod jej opět nevyužívat.
Úžasným vynálezem jsou teplovzdušný krb a klasická pec. Krb při nízké spotřebě dřeva dává nejen solidní množství tepla, ale také sice slabší, ale využitelné osvětlení. Pec je zase dokonalým polyfunkčním zařízením na ohřev vody, vaření, vytápění i nocování.
Mnohé z toho, co jsem zde popsal, jsem se naučil ve skautu. Proto vám doporučuju: Buďte připraveni!
Zdroje:
Hollan, J.: Jak větrat v paneláku? Ekologický institut Veronica [online]. c2009.
http://www.veronica.cz/? Id=318
Hollan, J.: Pasivní domy a zářivé toky energie. Brno, 2009. Disertační práce na
Fakultě stavební VUT v Brně. Dostupné i online:
http://amper.ped.muni.cz/pasiv/windows/JH_disertace/
Themessl, T A., eiss, e W.: Solární systémy – návrhy a stavba svépomocí. Praha:
Grada, 2005. ISBN 80-247-0589-3
Aleš Máchal, Mojmír Vlašín, Dagmar Smolíková : Desatero domácí ekologie ; [ilustr. Zuzana Štroufová]. - Brno : Rezekvítek, 2000. - 159 s.
