Článek
Bývá zvykem si sem tam kopnout do EU, jak nás omezuje a co nám zase „oni“ vymysleli. V životním prostředí a ochraně přírody jsou ale evropské instituce k nezaplacení, protože státy střední a východní Evropy (kam bohužel stále vlastní vinou spadáme) jsou nastaveny na sebedestrukci. V poslední době většinu lidí spíše zajímá, jestli zdraží pivo, jak dopadlo fotbalové utkání anebo jestli bude dost sněhu na lyžování. Dnešní člověk sleduje lidi kopající do míče v domnění, že je svědkem nějaké velkolepé bitvy, zatímco na pozadí probíhá skutečná bitva o přežití světa.
Tak například Bulharské ministerstvo zemědělství a výživy deklarovalo už v roce 2012, že nejméně 10 % státních lesů bude chráněno jako původní přirozené lesy v soustavě Natura 2000. Tento úspěch byl výsledkem dlouhodobých výzkumů bulharských ekologických organizací, které zmapovaly i původní lesy. Organizace WWF a BirdLife pak navrhly k ochraně celou soustavu původních lesů v Bulharsku. O několik let později (v roce 2015) změnami vyhlášky bylo rozhodnuto zastavit všechny holoseče v lesích deklarovaných jako původní, s výjimkou případů, kdy jsou z více jak 50 % poškozené. Přesto na mnoha místech pokračovala těžba dřeva legálně i nelegálně dál. Evropská komise proto dne 22. července 2016 oznámila, že dává Bulharsko k Soudnímu dvoru EU pro jeho neschopnost zajistit ochranu unikátních biotopů a důležitých druhů v pohoří Rila. Další nádherný kus evropské divočiny by mohl zmizet, pokud by se nezastavily komerční těžby dřeva. Moc nechybělo, a to co se nepodařilo zničit komunistickému režimu pod vlajkou budování socializmu, málem padlo za oběť budování divokého kapitalismu! Nakonec bulharská státní lesní agentura ve spolupráci se státními lesy vypracovala konečný návrh, který byl podepsaný bulharským ministrem zemědělství a potravin v roce 2016. Jedná se o největší krok v ochraně přírody v Bulharsku po vyhlášení tří bulharských národních parků. Celková plocha chráněných lesů je nyní více než 1091 km2. Jsou po celé zemi, od moře do vysokých horských poloh a zahrnují všechny typy lesních stanovišť soustavy Natura 2000. (zdroj: European Wilderness Society)
Také Česko čelilo předběžnému řízení ze strany evropské komise ohledně neschopnosti zajistit ochranu některým evropsky významným lokalitám jako jsou Soutok – Podluží . Toto území bylo identifikováno jako takzvaná evropsky významná lokalita. Na zajištění ochrany měla Česká republika šest let. Lhůta začala běžet 15. 1. 2008 a marně uplynula 15. 1. 2014. V případě Soutoku – Podluží (území kolem soutoku řek Moravy a Dyje) se vyhlášení zastavilo na nespecifikovaném odporu starostů některých obcí, podařilo se ho zajistit teprve v letošním roce. A nyní ještě někteří vyhrožují opětovným zrušení ochrany!
Ve Velké Británii došlo v minulém století k významné redukci přirozených biotopů, zejména v nížinných oblastech. Podstatný byl především úbytek lesa a i odvodnění zemědělských pozemků. Přesto, že se od sedmdesátých let začal prosazovat v EU nový přístup k ochraně přírody a krajiny, Velká Británie na něj začala reagovat překvapivě pozdě – teprve po zakotvení konceptu ochrany biotopů v legislativě Evropské unie ve formě „Směrnice o stanovištích“. Následně UK čelilo několika procesům u Evropského soudního dvora pro záměr zlikvidovat některé ohrožené biotopy. Typickým příkladem byl mokřad Lappel Bank v Kentském hrabství a záměr rozšířit obchodní přístav Sheerness na úkor tohoto mokřadu. Evropský soudní dvůr zde stanovil, že hranice území musí být stanovena výlučně na základě ekologických kritérií, nikoliv s ohledem na kritéria ekonomická. Dále konstatoval, že členský stát není oprávněn při výběru a vymezování hranic evropsky významných území brát ohled na hospodářské požadavky a nadřazovat je obecnému zájmu reprezentovanému ekologickými cíli směrnice. Tento i ostatní spory britská koruna prohrála. Nyní se ochránci přírody v Britanii oprávněně obávají, že po vystoupení z EU se tento trend zvrátí.
Ochránci přírody jsou často obviňováni investory (tzv. „divelotry“) z úmyslného a zlovolného brzdění veřejně prospěšných staveb. Často bývají nařčeni z velmi bizarních aktivit, jako že vypouštějí zmije, sází stromy v noci, aby je nikdo při tom neviděl apod. Naopak, když je pak krajina zastavěna různými sklady, špatně trasovanými dálnicemi a sídelní kaší, jsou zase často obviňováni z toho, že se nedostatečně snažili těmto věcem zabránit. EU do toho díky zmíněné směrnici vnesla určitý řád a subjektivní dojmy je možno z větší části vyloučit. A díky evropským institucím je možno domáhat se spravedlivého řešení.
Evropská unie je všechno jiné, než ideální nadstátní útvar. To nejhorší, co by se mohlo stát je, že bychom ji přestali kritizovat a tedy upustili od snahy ji zlepšovat. Ale když se podíváme na Trumpovy Spojené státy, na Si Ťin-pchingovu Čínu, tak máme vlastně štěstí. Pojďme tedy společně kritizovat Evropskou unii, ale nekopejme do ní. Kopeme si do vlastní nohy.
