Článek
Rodový statek je pojem, který se mezi ty, co usilují o alternativní či permakulturní život, dostal z knih ruského spisovatele Vladimíra Megreho. Podle páté knihy komerčně úspěšné série Anastasie je na to třeba pozemek o rozloze jednoho hektaru, skládající se ze zahrady, sadu, louky a lesa. Je ohraničený volně rostoucími živými ploty z původních druhů keřů, které mohou být v případě potřeby doplněny o další řadu vyšších dřevin fungujících jako větrolamy. Kromě toho zde má být umístěno i obydlí, které nemusí být veliké a v originálním textu spíše připomíná zemljanku. Jaké jsou dle Anastasie rozlohy jednotlivých části: živý plot 400 m2, domek 100 m2, rybník 200 m2, dohromady 0,07 ha. Na zbytku bude tedy zahrada, louka a sad, jejichž rozměry autor neupřesňuje. Na uživení, tj. na základní živiny prý potřebuje člověk asi 1000 m2 (0,1 ha), což mu dá potraviny na celý rok (při vší skromnosti). V tom je započítáno i to, že potraviny se budou skladovat například ve sklepě, kde asi 1/3 úrody obvykle podlehne zkáze. Čili při čtyřčlenné rodině je to asi 4000 m2 (0,4 ha) Zbývá tedy 5 300 m2 (0,53 ha). Na této ploše musí majitel rodového statku vyprodukovat plodiny na směnu, za které koupí (nebo smění) třeba sekeru, pilu, zavařovací sklenice, hrnce atd. Pokud by chtěl někdo na rodovém statku vypěstovat i něco na oblečení, pak na 1000 m2 je možno vypěstovat asi 50 kg lněného vlákna. Průměrné oblečení váží asi 5 kg, takže pokud by se našel zpracovatel, který za dodání materiálu (45 kg) přemění zbytek (5 kg) na oblečení (utká, sešije), tak by co 4 roky mohl mít každý člen domácnosti nové oblečení (déle asi nevydrží). Výhodou pěstování lnu je údajně možnost získat ještě i lněný olej. A kde jsou boty? No, pokud by nosili na statku pouze dřeváky, tak je spotřeba dřeva na tento produkt naprosto zanedbatelná. Pokud by chtěli majitelé chovat slepice (10 kusů), pak je zapotřebí plocha zhruba 500 m2 (0,05 ha) s tím, že je budou přikrmovat zbytky ze zahrady a sadu. Zbývá tedy 1 300 m2 (0,38 ha). Pokud by chtěl majitel mít ovce, tak je potřeba počítat čtyři ovce na hektar, takže i při chovu jen jedné jediné ovce potřebujete 0,25 ha. Les, jehož dřevo byste mohli používat na otop domu, musí mít aspoň 8 000 m2 (0,8 ha), záleží ovšem na druhové a věkové skladbě dřevin. Pokud budete potřebovat dřevo na vaření, tak ještě 4 000 m2 (0,4 ha). Nikde se ale neřeší, jak bude dům osvětlován, zda bude mít nějaký zdroj elektřiny.
Že vám to nějak nevychází? Že se to všechno nevleze do 1 ha? No, mně taky ne. A teď si ještě představte, že v rodině jsou děti, které by měli mít školní docházku a zdravotní péči. Finance na to je možná získat podejem zemědělských produktů, to by však znamenalo další půdu k obhospodařování.
Česká republika má přes deset milionů obyvatel, kteří žijí na 7 886 600 ha plochy. Z toho je 54 % zemědělské půdy (4 258 764 ha). Když to podělíme počtem obyvatel, tak to vychází zhruba 0,4 ha na člověka. Podle Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (2008) uživí 1 hektar zemědělské půdy zhruba 2 lidi, kteří se živí i masitou stravou, která je energeticky náročná. Stejná plocha však uživí 7 vegetariánů. Je tedy vidět, že Česká republika je na hranicích soběstačnosti s ohledem na disponibilní půdu (ve skutečnosti ovšem většinu potravin dovážíme, ale to už by byla jiná debata)
Pokud předpokládáme, že na rodovém statku žijí čtyři vegetariáni, může jim k obživě stačit asi půl hektaru. A co zbytek (dřevo, oblečení, slepice)? Na to je však třeba další 1,3 ha. Zase vám to nevychází? Jsou ale různé příklady ze světa, které ukazují, že i s malou rozlohou lze dělat zázraky. Výnos z městské zahrádky v Los Angeles (Dervaes, 2009), kde rodina na 400 m2 (0,04 ha) vypěstovala 2,7 t potravin, ukazuje na obrovský potenciál dobře organizované zahrádky (67 t/ha). Tady ovšem nepěstovali obilniny a brambory, které museli kupovat (1,5 tuny). To je zhruba tuna potravy na člověka a rok, tedy asi 3 kila denně. Je však třeba vzít výrazně na vědomí, že mluvíme o subtropické oblasti, a že to nebyla produkce organická, naopak zde byl využíván velký podíl umělých hnojiv a pesticidů. Ty nejsou rozhodně zadarmo a část úrody je třeba věnovat na nákup těchto přípravků. Pro porovnání: průměrný výnos v EU v roce 2005 byl 5,1 t/ha u obilí, 30 t/ha u brambor (Mars-Stat, 2005), opět s masivním použitím umělých hnojiv a pesticidů.
Permakulturou se zabývám už dobře 40 let, mám 0,5 ha lesa, 0,32 ha louky, a 0,04 ha zahrady, a tak vím, o čem se tady mluví. Ale ať počítám, jak to počítám, jeden hektar pozemku neuživí na rodovém statku ani jednoho člověka, natož čtyři. A to ani v případě, že bude trvale a dobrovolně žít pod hranicí chudoby. Tím ale nechci říci, že ti co mají možnost mít ve vlastnictví či pronájmu hektar pozemku, nemohou zkusit se co nejvíce přiblížit samozásobitelství. Těm nejlepším a nejskromnějším se to podaří asi tak na 30 %. Skutečnou soběstačnost statku (jídlo, oblečení, energie) tak dle mého soudu v našich klimatických podmínkách nezajistíte na ploše menší než 10 ha.
Co tím vším chci vlastně říci ? Jen to, že živit se na vlastním pozemku vlastní zemědělskou činností bez pesticidů, umělých hnojiv a pohonných hmot dodávaných zvenčí je utopie. Není to diskuse s autorem Anastasie. Je to diskuse s lidmi, kteří mu uvěřili a místo toho, aby to brali jako inspiraci, tak to berou jako bibli. Jedná se totiž o beletrii a ne manuál k použití. Stejně jako nelze žít na pustém ostrově podle knihy Robinson, námořník z Yorku.
Butterfield B. (2009): The Impact of Home and Community Gardening In America, National Gardening Association.
Dervaes J. (2009): Homegrown revolution. Urbanhomestead.org. Dostupné na https://www.youtube.com/watch?v=7IbODJiEM5A v roce 2016.
MARS-Stat (2005): Monitoring Agriculture with Remote Sensing
Megre V. :„Kdo vlastně jsme“, pátý díl série Anastásiehttps://www.megaknihy.cz/duchovni-beletrie/153885-kdo-vlastne-jsme-5.html
