Článek
Často mne při sledování televizních pořadů a čtení novinových článků s tématikou ochrany přírody napadlo, že mnohem výmluvnější než různé povrchní seriály o chráněných oblastech a vysvětlování pojmu ekosystém by byla reportáž či přímý přenos z nějakého jednání. Mnoha takových jsem byl přímým účastníkem. Ne, že by se na nich řešily zásadní věci ochrany přírody, ale myslím si, že by se lidem daleko lépe ukázala situace naší přírody a pozice ochránců přírody ve vztahu k ostatním „resortům“. Byl by to vhodný kontrapunkt k oficiálně proklamovaným výzvám, usnesením, závazkům a prohlášením. Příkladem může být jednání o Travním dvoře na sklonku totality ve Znojmě. Možná si říkáte: „To všechno vodnes čas.“ No, ne tak úplně.
Začalo to článkem v Mladé frontě. Vlastně ne, začalo to mnohem dříve, někde kolem roku 1988, když projektant brněnského Agroprojektu vypracoval plán na rekultivaci pozemků v lokalitě Travní dvůr u Hrabětic. Příslušný odbor Okresního národního výboru Znojmo dal na tuto rekultivaci vodohospodářské rozhodnutí a Meliorační družstvo ve Znojmě se pustilo do díla. Vše by bylo na první pohled v pořádku, kdyby nedošlo k některým výrazným „přehlédnutím“. Na příslušném odboru Okresního národního výboru si nevšimli, že Travní dvůr je navržen na chráněné území (v šuplíku tam ležela koncepce životního prostředí, teprve rok stará, kde bylo navržené území zakresleno). Investor, Státní statek Znojmo, si nevšiml, že na území rostou stromy první kategorie a že je třeba požádat ochranu přírody o povolení k vykácení. Dodavatel, Meliorační družstvo, si nevšiml, že už je jaksi mimo určené pozemky a že začal kácet na území státních lesů.
Celé záležitosti si však všimla redaktorka tehdejší Mladé fronty Irena Přibylová a napsala článek s názvem Případ Travní dvůr (mimochodem výborný!). Mnozí potrefení zakejhali, a tak se stalo, že na okresní národní výboru do Znojma byla pozvána autorka článku a všichni, kteří se cítili článkem dotčeni. Jednání začalo představením přítomných, které připomínalo rozpočítadlo „na koho to slovo padne, musí z kola ven“. Tak byli postupně z jednání vyloučeni: okresní konzervátor ochrany přírody, soudní znalec – odhadce škod na zeleni rostoucí mimo les, právník zastupující Státní ústav památkové péče a ochrany přírody a ministerstvo kultury. I na mne padlo slovo tajemníka ONV, který jednání řídil.
„Soudruhu, ty jsi nebyl pozván, odejdi!“ (Soudruzi všem tykali, protože si mysleli, že všichni jsou soudruzi.)
„Toho jsem pozvala já,“ snažila se mne bránit redaktorka.
„To nevadí, jednání jsme svolávali my – opusťte tuto místnost…“
Padla ještě další slova, která připomínala vyhrožování – ale nepadla na úrodnou půdu.
„Já odtud neodejdu“ pravil jsem v náhlém vnuknutí mysli. „Budete mne muset odnést!“
Chytil jsem se židle a byl jsem připraven, že se nechám vynést i s ní. To komunistické funkcionáře, zvyklé na absolutní poslušnost, vyvedlo z konceptu. A tak jsem v jednací místnosti zůstal. Díky novinářským průkazům zůstali v místnosti ještě další „nezvaní hosté“: redaktor Rudého práva a redaktor časopisu Naší přírodou.
Původní záměr jednání byl usvědčit redaktorku Mladé fronty ze lží a donutit ji, aby se veřejně omluvila. Tento záměr se však nezdařil, podařilo se prokázat, že všechna obvinění vznesená v článku se zakládala na pravdě. Jednání však skončilo patovou situací, tak typickou pro ochranu přírody u nás. Na dotaz, kdo bude potrestán za škodu na zeleni rostoucí mimo les, vyčíslenou znalcem na asi 8 milionů korun (dnešních asi 100 milionů), byla odpověď: „Nikdo!“ Toto tvrzení bylo podloženo vyjádřením okresního prokurátora, že nedošlo k porušení zákona! Tak toto byl výsledek! Jednání skončilo.
Dnes, po více než třiceti letech platnosti zákona o ochraně přírody a krajiny stále vznikají škody, za které nikdo nemůže. Vzpomněl jsem si na to , když bylo vytráveno třicet kilometrů řeky Bečvy v roce 2020 a viníkem byl shledán …Nikdo.
Povídka z knížky Vlašín M.: Podivné příhody ochránce přírody, Lipka 2022
