Článek
Statistika udává, že 48 % obyvatel Švédska se alespoň jednou měsíčně angažuje v komunitní práci, zatímco v Česku je to 15 %. Ovšem jak ve Švédsku tak i v Česku většina této dobrovolné činnosti jde ve prospěch sportovních klubu a zařízení. V environmentálně orientovaných aktivitách participuje pouze 16.2 %(ve Švédsku) a 6,6 %(v Česku). Myslím že na tom se obrovsky podepsal bývalý komunistický režim, který zcela zprofanoval takzvanou občanskou angažovanost. Tehdy kdokoliv se angažoval, byl v podezření, že je komunista, nohsled a nebo konfident. Dodnes se lidé bojí občansky angažovat, aby na nich neulpělo něco z negativního dědictví minulosti.
Někteří se i dnes za svoji užitečnou činnost ve prospěch společnosti přímo stydí. Dnešní doba nepomáhá tuto angažovanost dát do lepšího světla a dokonce na bezplatné dobrovolné aktivity je leckdy pohlíženo s despektem, protože dotyčný vypadá jako prosťáček-hlupáček. Jak se například musí cítit činovník vesnického fotbalového družstva, který do sportovní dobrovolné práce dá většinu svého volného času, když se dozví kolik vrcholoví fotbaloví funkcionáři berou za zajištění vítězství či prohry některého družstva. Tato špína potom dopadá i na něj. Podobně například myslivec, člen myslivecké jednoty odpracuje ročně desítky hodin dobrovolné práce, kterou se snaží zlepšit situaci pro zvěř. Jaký asi musí mít pocit, když se dozví, že člověk,který upytlačil přísně chráněného rysa či otrávil vzácného orla patří do stejné organizace, jako je on sám. Jak se vyrovnat s takovou situací, kdy angažovanost, přes upřímnou snahu je nadále vnímána negativně.
Řešení je teoreticky snadné, prakticky však velmi těžko proveditelné: zbavit se stavovského vidění světa. Stavovský pohled na svět říká, že členové stavu (fotbalového, mysliveckého, ale například i filatelistického a podobně) musí za všech okolností držet při sobe a každého, kdo je členem stavovského sdružení, je třeba do poslední kapky krve háji, i kdyby to byl zloděj či vrah. Justice u nás nevyniká důsledností a už vůbec ne rychlostí, ale i kdyby byla ideální, nepodaří se ji odstranit negativní jevy, pokud jsou kryty členy stavovského sdružení. Ukazuje se tedy jako nezbytné, aby členové stavovských organizací sami snažili zbavit těch svých členů, kteří je veřejně pošpiňují. A to se týká i politických stran.
