Článek
Většina novinářů studovala humanitní vědy anebo přímo češtinu, mají tedy výhodu pokud jde český pravopis. Jakmile ale mají napsat jediný latinský (vědecký) název, pravidelně ho spletou. Nejčastěji se to projevuje tím, že napíšou obě slova s velkým (např. Bufo bufo - to je ropucha- napíšou Bufo Bufo) a nebo oboje malým počátečním písmenem. Toto názvosloví, tzv. binomickou nomenklaturu, vymyslel Karl Linné a platí dodnes. Tedy - první název je rodový a píše se vždy s velkým počátečním písmenem, druhý název je druhový a píše se vždy s malým. Je také zvykem, ne vždy dodržovaným, že se vědecké názvy píši kurzívou. Stává se také, že někdo napíše naopak český rodový název velkým písmenem, např.: “ viděl jsem Kajku královskou“. Asi by si nedovolil napsat .“viděl jsem Vrabce polního“.
Často se stává, že jsou české zoologické názvy poněkud svérázně upraveny, zejména pokud dojde na skloňování. Tak například :“ viděl jsem rarocha“ (1.pád raroh), „seděl tam papuchálek“ (místo papuchalk), “ hnízdiště turbanů“ (1. pád turpan). Jazykoví puristi předělávají slípku zelenonohou na „slepici zelenonohou“ a vrápence malého (příbuzný netopýrů) na „vápence malého“. Na úředním jednání byla vlha pestrá přejmenována na “ mlhu barevnou“ a nikomu to nepřišlo zvlášť divné.
S pravopisem českých zoologických názvů to však není úplně jednoduché. Zatímco latinské názvy se mění výhradně podle vědeckých názvoslovných pravidel, do českých názvů zasahují „pravopisci“. Tak například ještě před sto lety se psalo rýsek místo rejsek a ssavci místo savci. Všichni vědí, že sýkora je vyjmenované slovo, ale nebylo tomu tak. Psala se síkora. Ostatně nevím, proč se tak nepíše podnes. Stejně jako sisel, síček, pír , slepíš a netopír. Já vím, připadá vám to divné, ale jde jen o zvik, tak jako s tou síkorou. Mimochodem existuje také sýc rousný, který by se ale měl asi psát síc rousný, protože ve vyjmenovaných slovech je jenom sýček. S těmi vyjmenovanými slovy je to vůbec potíž, je to čistokrevná šikana a okamžitě bych povolil psaní také měkkého i. A co takhle strakapoud, strakapůd a strakapúd. Tím se dostáváme k problematice kroužkovaného ů. Když Němci (po dlouhých bojích) začali odbourávat ostré es, Dánové (tak hrdí na svůj jazyk) odstranili kroužkované a (!) tak už by mohlo dojít na i miláčka pravopisců – kroužkované ů. Nabízím kompromis - možnost dvacet let psát „pod obojí zpúsobou“.
Kromě uvedeného strakapouda existuje celá řada příkladů, kdy je dvojí pravopis oficiálně povolen. Například káně. Je rodu ženského nebo středního? Český pravopis říká, že oboje je možné. Plný název - káně lesní nám nepomůže - může to být ta i to. Starší (již neplatný) český název káně myšilov by napovídal spíše na střední a nebo i mužský rod, ale plný název příbuzného druhu - totiž káně rousná odhalí celou pravdu. Pro zoology je káně ženská. A to přesto, že má ráda myši.
Nechci tady rozpitvávat další prohřešky jako je místo potravních řetězců „potravinové řetězce“ a místo biotopů „biotypy“. Chci jen podotknout, že zatímco zoologové jsou (často právem) peskováni za pravopisné přestupky, novináři przní zoologii zcela beztrestně. Jak z toho? Zjednodušit pravopis a začít se učit zoologii.
Pokud někdo říká, že to ochudí český jazyk, tak je to ploská fráze nemající žádný obsah. Ve skutečnosti to český jazyk jenom obohatí. Ptáte se jak? Třeba tak, že učitelé a profesoři češtiny budou mít méně příležitostí buzerovat žáky za pravopis z konce 19tého století a budou je třeba vést k tomu, aby uměli samostatně napsat fejeton, esej nebo povídku
Ostatně v knize Cesta na Rus píše Karel Havlíček Borovský už v roce 1844 : „Krátké okončení přídavných - to jsem ovšem naschvál učinil. Já si na těchto věcech pramálo zakládám. Pro mne by mohli jedni psát kirilikou, jiní glagolitikou a jiní latinkou po česku, já bych to všechno čet.“
