Článek
Produkční zahrádky
Na jižní Moravě klesá počet zahrádkářů. V devadesátých letech zde fungovalo třicet organizací se čtyřmi a půl tisíci členy, teď je to sotva polovina. Je zřejmé, že lidé nemají zájem pracovat na zahradách, obzvláště za situace, kdy v supermarketech je k dostání levné ovoce i zelenina. Před rokem 1990 dodávali zahrádkáři na trh až jednu třetinu spotřeby ovoce, dnes nemají kde uplatnit své přebytky. Pro většinu z nich se zahrádka stává místem odpočinku, kde mají úhledný trávník a květiny. Zelenina a ovoce jsou spíš na obtíž. Přitom smysl dříve rozšířeného zahrádkaření byl v tom, aby si lidé vypěstovali to, co nebylo v obchodě nebo také, aby vypěstovali potraviny bez chemikálií či postřiků. Paradoxně ti, co ještě zůstali u produkčních zahrad, často skočí na vějičku „naprosto neškodných a levných“ přípravků, takže jejich výpěstky jsou po stránce kontaminace pesticidy mnohdy horší než ty obchodní.
Územní plány
Mnozí členové zahrádkářských osad se obávají územních plánů měst a obcí. Jejich osady jsou často převálcovány rozvojovými projekty. Například v současné době je v Praze přes šest set hektarů zahrádkářské půdy a nový územní plán hlavního města počítá s likvidací dvou třetin. Také v Brně se nepodaří zachovat všechny zahrádkářské kolonie. Tady se však snad k věci bude přistupovat individuálně: místo zahrádkářské kolonie obehnané plotem vytvořit veřejně přístupný park je asi něco jiného, než místo zahrádek postavit další zbytečný supermarket.
Jednou z možností, jak se bránit tlaku developerů, je půdu koupit. To se podařilo členům zahrádkářské osady Moravské Bránice-Komořina. Složili se a koupili od státu a soukromníků čtyřhektarový pozemek. Devětaosmdesáti členům svazu se povedlo za společné peníze získat do soukromého vlastnictví všech dvaaosmdesát zahrádek, které do té doby obhospodařovali.
Přírodní zahrady
Další možností, jak přesvědčit veřejnost o smysluplnosti současného zahrádkaření, je hnutí přírodních zahrad. O to například usiluje akce „Přírodní zahrada – spolupracujme s přírodou, ona bude spolupracovat s námi“. Bližší informace najdete na stankách spolku Veronica nebo na stránkách mezinárodního projektu Natur im Garten. Zde se můžete dozvědět mnoho cenných informací nashromážděných během deseti let úspěšného projektu v Rakousku.
Také naši zahrádkáři se mohou přihlásit do společenství přírodních zahrad a získat smaltovou plaketu „Přírodní zahrada“. Stačí jen málo. Na své zahrádce se musí obejít se bez rašeliny, bez umělých minerálních hnojiv a bez pesticidů. Kromě těchto tří hlavních kritérií musí být splněno už jen deset z dalších třiceti kritérií, vztahujících se k zahradě a péči o ni. Je to například ponechání divokých porostů, živý plot, přirozená louka, divoký koutek, suchá stanoviště, jezírko a mokřad, listnaté neovocné stromy, květiny a kvetoucí trvalky, kompost, „domečky“ pro zvířecí pomocníky, využívání dešťové vody, užívání k přírodě šetrných materiálů, mulčování, zeleninové záhony, léčivé bylinky, ovocná zahrada , bobulové keře, smíšené kultury a tak podobně.
Takové zahrady jsou oázami pro rostliny, živočichy i člověka. Pečovat o zahradu přirozeným způsobem znamená usilovat o vytvoření uzavřených koloběhů. Ústřední význam přitom má udržování a zvyšování půdního zdraví a půdní úrodnosti. Zahrádkář se snaží o maximální podporu přirozených dějů, nebo tyto děje svými zahradnickými opatřeními napodobuje. Zasahování přitom omezuje jen na ta nejnutnější opatření, jinak se cvičí hlavně v trpělivosti a důvěřuje působení přirozených regulačních mechanismů. Vlastní zahradu chápe jako ekosystém, který slouží nejen člověku a jeho potřebám, ale i dobru rostlin a živočichů. Ohleduplné zacházení se všemi obyvateli zahrady tak samozřejmě patří k této přírodní zahradnické filosofii.
Zdroje :
www.cz.natur-im-garten.at
https://www.veronica.cz/prirodni-zahrady
