Článek
Z Evropy je dosud známo přibližně 230 druhů savců, přičemž v České republice se vyskytuje asi 90 druhů. Z tohoto počtu připadají téměř dvě třetiny na menší druhy – hraboše, myšice, rejsky, netopýry a vrápence. V Bílých Karpatech bylo dosud spolehlivě zjištěno 65 druhů savců. Fauna savců Bílých Karpat je však dosud prozkoumána nedostatečně. Většina údajů pochází z náhodných pozorování. Až v roce 2006 byl započat soustavnější průzkum fauny savců, organizovaný správou CHKO Bílé Karpaty. Zmatek do údajů o výskytu některých druhů může vnést i skutečnost, že Bílé Karpaty jsou pohoří, které je hranicemi rozděleno do dvou států, byť z hlediska biogeografického se jedná o jeden celek. Také vymezení hranic CHKO Bílé Karpaty a na Slovensku CHKO Biele Karpaty se zcela nekryje s geograficky vymezenými hranicemi tohoto pohoří. Proto nálezy v tomto článku jsou pojaty jako druhy nalezené uvnitř území CHKO Bílé Karpaty.
Savce Bílých Karpat lze rozdělit do tří skupin z hlediska biotopů. První skupinu tvoří druhy, které jsou převážně vázány na bezlesé biotopy jako jsou louky a pastviny a trvale je osidlují. Takovými jsou například hojní hmyzožravci jako je krtek obecný (Talpa europaea), rejsek obecný (Sorex araneus) či rejsek malý (Sorex minutus) a z hlodavců hraboš polní (Microtus arvalis). Z méně běžných druhů zmiňme hrabošíka podzemního (Microtus subterraneus), který mnohdy uniká pozornosti, neboť jeho rozlišení od hraboše polního není jednoduché. Sporadicky se vyskytuje bělozubka bělobřichá (Crocidura leucodon). Ve vlhkých biotopech, jako jsou prameniště a zamokřené louky je typický rejsec menší (Neomys milleri). Tento druh byl u nás dříve známý jako rejsec černý (Neomys anomalus). Molekulárně genetické výzkumy však ukázaly, že původní druh se rozpadá do dvou vývojových větví, z nichž každé přísluší druhový status. Původní rejsec černý se tedy nově vyskytuje jen na Pyrenejském poloostrově, zatímco všechny populace v ČR a tedy i v Bílých Karpatech náleží druhu rejsec menší. Podél vodních toků a v mokřadech najdeme i rejsce vodního (Neomys fodiens). Hraboš mokřadní (Microtus agrestis) v Bílých Karpatech dosud zjištěn nebyl, ale jeho přítomnost v nižších nadmořských výškách nelze vyloučit. Doby, kdy se v Bílých Karpatech vyskytoval i sysel obecný (Spermophilus citellus), jsou už dávno minulostí. Na vině je dřívější rozorávání stepí a krátkostébelných trávníků a jejich převod na pole, případně později na kulturní louky. Také králík divoký (Oryctolagus cuniculus) už paří k druhům, které v Bílých Karpatech nacházíme jen vzácně. Naopak křeček (Cricetus cricetus) se už nyní nachází na několika desítkách lokalit. K druhům, které trvale obývají bezlesé biotopy, musíme přiřadit i zajíce polního (Lepus europaeus) a ze šelem obě naše lasice – kolčavu (Mustela nivalis) a hranostaje (Mustela erminea).
Druhou skupinou jsou obyvatelé lesních ekosystémů. Patří mezi ne zejména velcí savci jako srnec obecný (Capreolus capreolus), jelen evropský (Cervus elaphus) a prase divoké (Sus scrofa). Zejména skupina velkých býložravců je významná tím, že může mít při přemnožení výrazný negativní vliv na luční a mokřadní vegetaci. Toto lze dobře pozorovat například v oboře Radějov, kde je zřetelný negativní vliv pastvy na byliny, včetně orchidejí i dalších vzácných druhů. Novým přírůstkem do této skupiny v Bílých Karpatech je expandující bobr evropský (Castor fiber), který často využívá porosty v okolí řek a potoků. Poprvé byl v CHKO Bílé Karpaty zaznamenán v roce 1999 u Strážnice, v roce 2006 na Kuželovském potoce, v roce 2007 pak v okolí Bojkovic a od té doby se šiří podél vodotečí. Podobný osud měla i vydra říční (Lutra lutra). Po letech, kdy se v tomto území nevyskytovala, se začala v roce 2006 objevovat u Hrádku, Popova a Brumova. V roce 2011 již dostihla Svatý Štěpán a po té osídlila celé povodí Vláry. Do jižní části CHKO se dostala až později, okolo roku 2016. Rovněž i medvěda hnědého (Ursus arctos) a rysa ostrovida (Lynx lynx) můžeme počítat k bělokarpatským šelmám, byť se vyskytují jen sporadicky. Avšak podle informací shromážděných za posledních patnáct let představuje zejména severní část Bílých Karpat pro medvědy potenciálně významné území. Také kočku divokou (Felis silvestris) známe jen z několika recentních nálezů. Celkem běžným obyvatelem je plch velký (Glis glis), který často obývá i lidská sídla. K vzácným můžeme naopak řadit rejska horského (Sorex alpinus), který je známý jen z několika lokalit.
Třetí skupinou jsou druhy, které obývají rozptýlenou vegetaci, solitérní keře a stromy, křovinaté okraje luk a pastvin. Na takovýchto místech se v Bílých Karpatech můžeme setkat například s myšicí lesní (Apodemus flavicollis), myšicí křovinnou (Apodemus sylvaticus), bělozubkou šedou (Crocidura suaveolens), plšíkem lískovým (Muscardinus avellanarius) a veverkou obecnou (Sciurus vulgaris). S myšicí malookou (Apodemus uralensis) se zde asi nesetkáme, je známa jen z několika lokalit a poslední nálezy jsou vice než 50 let staré. Nověji potvrzena nebyla. Pokud jde o ježky, čekali bychom zde, vzhledem k poloze CHKO, nejspíše ježka východního (Erinaceus roumanicus), který zde skutečně převažuje. Ovšem i ježek zapadni (Erinaceus europaeus) zde má asi 10 lokalit. Z šelem zmiňme vlka obecného (Canis lupus), lišku obecnou (Vulpes vulpes), jezevce lesního (Meles meles), tchoře tmavého (Mustela putorius), kunu skalní (Martes foina) i kunu lesní (Martes martes). Také tchoř stepní (Mustela eversmannii) patří k fauně Bílých Karpat, i když je znám jen z jediného nálezu u Dolního Němčí.
Samostatně je třeba zmínit druhy letounů (Chiroptera), tj. vrápenců a netopýrů. Jejich rozšíření bylo známo především díky letním koloniím, například letní kolonie vrápence malého v zámku Světlov v Bojkovicích nebo kolonie netopýra velkého na půdě kostela v Komni. Chyběly však údaje o zimním výskytu netopýrů v této oblasti. Zatímco třeba v Moravském krasu je celá řada jeskyní, kde se v zimním období dají netopýři zaznamenat při hibernaci, nebo na Vysočině najdeme spoustu zimovišť netopýrů ve starých důlních dílech, tak v Bílých Karpatech takové prostory chybějí. Jejich skutečné rozšíření bylo zjištěno až v posledních letech díky sledovnaní pomocí echolotů, tj. přístrojů zaznamenávajících jejich ultrazvukové signály. K běžným druhům patří netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus), netopýr ušatý (Plecotus auritus), netopýr velký (Myotis myotis), netopýr rezavý (Nyctalus noctula), netopýr stromový (Nyctalus leisleri), netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus), netopýr nejmenší (Pipistrellus pygmaeus), netopýr vodní (Myotis daubentonii), netopýr brvitý (Myotis emarginatus), vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), netopýr večerní (Eptesicus serotinus), netopýr řasnatý (Myotis nattereri). Jen na několika místech najdeme druhy jako netopýr černý (Barbastella barbastellus), netopýr severní (Eptesicus nilssonii), netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii) a netopýr pestrý (Vespertilio murinus). Mezi velmi vzácné zatoulance můžeme řadit tyto druhy: netopýr vousatý (Myotis mystacinus), netopýr východní (Myotis blythii), netopýr Akathoe (Myotis alcathoe) a netopýr obrovský (Nyctalus lasiopterus).
K obyvatelům Bílých Karpat, byť většinou nechtěným, patří také různé synantropní a invazní druhy jako jsou myš domácí, potkan, nutrie, ondatra nebo daněk a jelen sika. Zmínit musíme také mývala severního, psíka mývalovitého a norka amerického.
Savčí fauna Bílých Karpat je velice bohatá. Je to dáno tím, že území leží na kontaktu dvou biogeografických provincií Karpatské a Panonské, je poměrně málo osídlené lidmi a jen málo zdevastované tvrdou rekreací a turizmem.
Zdroje :
Anděra M. & Hanzal V. (1995): Atlas rozšíření savců v Českérepublice – předběžná verze. I. Sudokopytníci (Artiodactyla), zajíci (Lagomorpha). – Národní muzeum, Praha.
Anděra M. & Beneš B. (2001): Atlas rozšíření savců v České republice – předběžná verze IV. Hlodavci (Rodentia) – část1. Křečkovití (Cricetidae), hrabošovití (Arvicolidae), dormice (Gliridae). – Národní muzeum, Praha.
Hanák V. & Anděra M. (2006): Atlas rozšíření savců v Českérepublice – předběžná verze. V. Letouni (Chiroptera) – část2. Netopýrovití (Vespertilionidae – rod Myotis). Národní muzeum, Praha.
www.bilekarpaty.cz
https://portal23.nature.cz/publik_syst/ctihtmlpage.php?what=3&nabidka=hlavni
https://sevt.cz/savci-ceske-republiky
