Článek
Aby se zabránilo kolizi velkých savců na silnicích, především losů, medvědů, vlků a rysů, tak je zapotřebí zvířatům zachovat migrační koridory. Jeden z nejvýznamnějších migračních tahů ve střední Evropě je na Jablunkovsku v Beskydech. Už dávno zde měl stát ekodukt nad silnicí I/11 u Mostů u Jablunkova. Slíbil to alespoň stát, když v roce 2006 podepsal dohodu s ekologickými organizacemi kvůli výstavbě nošovické automobilky Hyundai. Jenže zatímco se auta začala vyrábět už za dva roky od podpisu, tak slíbený nadchod pro zvěř stále nestojí.
Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) chce začít v roce 2026 se stavbou nového ekoduktu na hlavním silničním tahu na Slovensko v těsné blízkosti státních hranic u obce Mosty u Jablunkova. Náklady na stavbu jsou odhadovány na 155 milionů korun. Co to ale je ten ekodukt? Je to vlastně takový most pro volně žijí živočichy. Dřevěné mostky a lávky přes rozsáhlá rašeliniště daly ve středověku obci Mosty jméno, takže se zde další most docela hodí, no ne ? Jenže teď se nemá stavět most pro lidi, ani pro auta, ale pro přírodu. A to je problém. Silničáři totiž perfektně vědí, co potřebují auta, trochu tuší, co potřebují lidi, ale vůbec nevědí, co chtějí medvědi. Nedávno ŘSD zveřejnilo konečnou podobu ekoduktu s tím, že má sloužit hlavně pro medvědy. Přechod má však umožnit například i migraci vlků, rysů nebo losů přes Jablunkovskou brázdu.
Ministerstvo dopravy a Moravskoslezský kraj totiž už v listopadu 2006 podepsaly se spolky Deklaraci o porozumění, podle které ekodukt patří mezi prioritní stavby. Pokud stavba (označena za prioritní) bude dostavěna řekněme v roce 2028, tedy za dvacet let , bude to jen další doklad, jak je ŘSD je odborně neschopné připravit a postavit relativně snadnou stavbu a samo tak patří mezi největší potížisty při investování v dopravě. Přitom stavba ekoduktu byla jednou z hlavních podmínek, důležitým kompenzačním opatřením, kterým bylo podmíněno povolení stavby silnice I/11, která výrazným způsobem škodlivé zasahuje do území Natura 2000 a způsobuje velkou fragmentaci krajiny. Nadchodů (ekoduktů) určených pro migraci velkých savců je v současné době ve správě ŘSD přes dvacet, takž se nejedná o nějakou úplnou novinku.„Již dvaccet let uplynulo od podepsání mezinárodní Deklarace porozumění o způsobu výstavby jihokorejské automobilky v Nošovicích, ale přírodní koridor pro velké savce, včetně ekoduktu nad silnicí I/11, stále chybí. Přitom Moravskoslezský kraj, ministerstvo dopravy, ministerstvo životního prostředí a Správa CHKO Beskydy v Deklaraci uznaly, že jde o důležitou stavbu,“ připomněl předseda ekologického
spolku Děti Země Miroslav Patrik.
Investor se dlouhé roky handrkoval o šířku ekoduktu, dokonce navrhoval jen 40 metrů, přestože by optimálně měla být šířka dvojnásobná. Nakonec dohodnutá šířka 47 metrů je kompromisem velmi posunutým na stranu investora. Silničáře asi zajímá jen rychlé a rozsáhlé betonování krajiny pro rozvíjení automobilové dopravy a medvědi (o rysech a další havěti ani nemluvě) je nezajímají. Snaha o co nejužší ekodukt na první pohled vypadá jako sympatická a má prý za cíl šetřit stání prostředky, které je třeba věnovat autům, lidem a ne nějakým medvědům. Ale opak je pravdou. Na ŘSD by si asi nedovolili říci, že místo obvyklých 3,5 metrů na šířku jízdního pruhu na dálnici se rozhodli ji zmenšit na 2,5 metrů s argumentem, že beztak většina aut se tam pohodlně vejde. Řidiči, by je sežrali. Za 47 metrů široký přechod je však medvědi nesežerou. Protože do kanceláří ŘSD netrefí. A je docela možné, že na ekodukt taky ne, protože je moc úzký. A když tam nepůjdou, tak tam v monitorovacím pásu uprostřed přechodu nezanechají otisky svých tlap a ve fotopastech nezanechají svoje portrétní fotografie. A potom ŘSD vystoupí s prohlášením, že za miliony postavilo přechod pro medvědy a ti se ani neuráčili ho využívat. Takže se zbytečně utratili statní peníze za něco, co nejí potřeba. Důkaz kruhem.
Podle předsedy Dětí Země se však žádný spolek povolovacích procesů aktivně neúčastnil. „Stále slyšíme, jak stát umí rychle připravit a postavit dálnice, ale údajně mu v tom brání zákonodárci a spolky. A jakmile se objeví naléhavý veřejný zájem ochrany přírody na vybudování jednoduchého ekoduktu k podpoře migrace vzácných druhů velkých savců, který ani nemá žádné výrazné a aktivní kritiky, musíme na výsledek čekat více než dvacet let,“ diví se Patrik.
