Článek
V naší republice je sport na piedestalu. Politici se k němu modlí jako ke zlatému teleti a na sport nešetří penězi z veřejných rozpočtů. A jsou za to voliči chváleni a opětovně voleni. Není tomu tak všude. Například v Británii sportovní kluby spadají mezi organizace, které nedosahují na výhody charitativních organizací, leda by se zabývaly sportovní činností pro postižené. Naopak, občanská ekologická sdružení pečující o přírodu a životní prostředí jsou řazena jaksi automaticky mezi tzv. charity s režimem daňových a jiných výhod. Musí ovšem vykazovat veřejně prospěšnou činnost, a nevztahuje se to tedy například na akvaristy či chovatele papoušků, kteří se přírodou sice zabývají, ale jen pro své potěšení. Ve stejné logice pak mezi charity patří organizace pečují o bezdomovce, invalidy atd.
V Česku (a zejména v Brně) se celkem úspěšně vytváří názor, že sport je v podstatě taky charita a je třeba do něj z veřejných rozpočtů nalít co nejvíc peněz. Dalo by se to pochopit při podpoře veřejných sportovišť a podpoře sportu mládeže. U sportbyznisu, někdy také nazývaného vrcholový sport, už je to však vysloveně nemravné. Statutární město Brno podporuje nemalými penězi právě sportbyznis. Ročně jsou to stovky milionů korun. V tom nejsou ale peníze na stavbu a opravu stadionů a podobně. K tomu je ovšem třeba připočíst ještě další nepřímé platby za škody způsobené opilými fanoušky během zápasu a po něm (těžko vyčíslitelná suma) a také peníze, které je třeba věnovat na udržování veřejného pořádku při sportbyznysových akcích (například ligových zápasech). Městská policie na moji žádost vyčíslila vícenáklady na sportovní akce na bezmála tři miliony korun ročně. Do toho nejsou započteny náklady Policie ČR, která věnovala na pořádkovou službu při sportovních akcích podobnou sumu.
Pro finanční podporu vrcholového sportu se často užívá různých argumentací jako například: mládež potřebuje vzory, aby se podle nich mohla řídit. Proto je údajně sportbyznis nedílnou součástí celkového sportu. V opačném případě se mládež vrhne na drogy. Praxe je ve skutečnosti ale jiná - hvězdy sportbyznisu se nechávají kupovat jednotlivými kluby za nehorázné peníze, tajně dopují, ale vše popírají (= lžou), často přecházejí na různé drogy: alkohol, nikotin a další. Celý sportbyznis je prolezlý korupcí, na které se hvězdy sportbyznisu často i osobně podílejí. Tak to má být ten vzor?
Jiný, často uváděný důvod je, že město, resp. stát se díky vrcholovým sportovcům stává známým v celém světě. To je jistě pravda, pokud to není díky dopingovým aférám, a nebo rekordním částkám za přestup hráčů. Takovou slávu bych si troufl označit za poněkud pochybnou.
Chtěl bych ale vyvrátit určitá podezření, která možná někoho při čtení těchto řádků napadnou. V žádném případě nejsem nějakým nepřítelem sportu. Před lety, coby místostarosta naší městské části, jsem podpořil komplexní rekonstrukci dvou sportovišť a vybudování přírodní tělocvičny, neboli jak se pěkně česky říká outdoorového fitcentra. Na jejich vybudování jsem měl svůj malý podíl a kromě různých dotací na to putovaly peníze z rozpočtu městské části.
Jako zástupce určité menšiny brněnských občanů bych chtěl říci, že peníze věnované na podporu sportu v Brně jsou nesmyslně vysoké, podpora sportbyznisu z rozpočtu města je zbytečná, už proto, že díky reklamě a sponzoringu si toto podnikání dokáže vydělat na sebe samo. Tyto peníze by měly být spíše použity na veřejné prospěšné akce jako je zkvalitňování životního prostředí a podpora občanské společnosti.
