Článek
Je těžké přesvědčit veřejnost o tom, že je třeba na Šumavě chránit kornatce velkého, kriticky ohroženého brouka, který vypadá jak ploštice, je škaredý jak noc a smrdí. O poznání jednodušší je zaměřit se na nějaký krásný a ikonický druh, třeba tetřeva hlušce, který u nás skoro všude vyhynul či jeho populace skomírají, pouze na Šumavě se jeho stavy drží, a místy dokonce zvolna stoupají. Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) obývá starší jehličnaté a smíšené lesy různých nadmořských výšek. Tetřevi jsou hodně plaší a i přes zavalitou postavu se jedná o poměrně schopné letce. V zimě se živí jehlicemi a pupeny jehličnanů, v teplejších měsících se zaměřují na bobule a borůvčí, kuřata a slepice hojně pojídají i hmyz a bezobratlé. Na většině svého původního areálu je tetřevů stále hojně, nicméně hlavně ve střední a jižní Evropě zaznamenaly jejich stavy během dvacátého století prudké poklesy a z některých států už tetřevi úplně vymizeli.
Po marných pokusech na obou stranách státních hranic (v Bavorsku i v Česku) odchovávat a vypouštět tetřevy do přírody se pozornost vědců i praktických ochránců přírody obrátila na průzkum jejich biotopů. Pomocí laserové techniky (Lidar) se na Šumavě podařilo plošně zmapovat vhodná místa, která by mohla sloužit k rekonvalescenci šumavské populace tohoto ptáka. A ukázalo se, že ideální podmínky pro přežití tetřevům poskytují právě porosty, které jsou několik let po kůrovcové gradaci. On totiž tetřev potřebuje nejen místa, kde může samička v klidu vyhnízdit, ale i ta, kde je dostatek potravy v sezoně a kde může přečkat zimu. Na jaře zase potřebuje vhodné tokaniště, kde by kohouti mohli soutěžit o přízeň samic. A právě to ve své komplexnosti poskytují plochy s uschlými stromy, kde vyráží nová generace smrků, hojně rostou borůvky, brusinky a maliny. Tedy porosty, kde se mělo masivně kácet, ale nakonec k tomu naštěstí nedošlo.
Tlak těžařů na šumavské dřevo, který byl po Listopadu umně maskován bojem proti kůrovci, málem zničil to nejcennější, co se na Šumavě dá najít – tedy nenarušené či málo narušené přírodní procesy. Vzpomínám si, jak jsem s inženýrem Milošem Juhou, lesníkem propagujícím intenzivní kácení, doprovázel skupinku novinářů do porostů těsně po kůrovcové gradaci. Stovky a tisíce zcela suchých smrků trčely do výšky a za naprostého bezvětří z nich jako tichý déšť opadávalo zahnědlé jehličí. On se tak podíval po novinářích a pravil dutým hlasem: „Pane doktore, tak tohle se vám líbí?“ Novináři tázavě vzhlédli ke mně a já jsem pevně pravil: „Ano, to se mi líbí !“ Chtěl jsem dodat, že se těším na to, jak to bude vypadat za dvacet let. Nenechal mě domluvit a pravil: „Vy musíte být ale deviant!“
Častým argumentem „bojovníků proti broukům“ byla i záchrana šumavské přírody, zvláště pak tetřeva hlušce. Tedy tvrzení, že je potřeba kácet, abychom zachránili tetřeva hlušce. Nic nemohlo být vzdálenější skutečnosti. Tetřev hlušec je velice citlivý na rušení, a to zejména v době toku a hnízdění. Z toho důvodu se na Šumavě a v sousedním Bavorském lese vyhlašují rozsáhlá klidová území, kde by se měli turisté (ale stejně tak i zaměstnanci obou parků) pohybovat co nejméně. Mnoho lidí si ani neuvědomuje, že jen pouhým pohybem v horském terénu mimo cesty na skialpech, sněžnicích či běžkách způsobují rušení, které může vést ke snížení životaschopnosti tetřeví populace. Tu též decimuje používání insekticidů (zejména na kůrovce) a drátěných oplocenek při umělé obnově lesa, do kterých tetřev při vyrušení naráží a hyne.
Je zajímavé a poučné, že jak u smrku, kde se věnovala velká pozornost a velké peníze na jeho umělé vysazování na šumavských kalamitních holinách, tak i u tetřeva, kde se věnovala velké pozornost jeho odchovu a vypouštění do přírody, tyto lidské aktivity zklamaly. Jako nejdůležitější a neúčinnější se naopak ukázalo nechat přírodu přírodou. Poodstoupit a pozorovat, nezasahovat. To je přesně to, co požadovali aktivisté na třech blokádách kácení šumavských lesů (1999, 2003 a 2011), a to je přesně to, co se ve značné části Národního parku Šumava už naštěstí děje. Člověk sám sebe označuje za moudrého, ale ve srovnání s moudrostí přírodních procesů vystupuje často jako tupec.
(Povídka z knížky Další příhody ochránce přírody)
Zdroje :
https://www.npsumava.cz/tetrev-hlusec-ikona-sumavskych-navratu/
https://www.lipka.cz/dalsi-prihody-ochrance-prirody?idk=zbozi155%7c2
