Článek
Historie
Vývoj a hospodářský růst ve všech zemích světa během posledních sto let vedl ke zhoršení a degradaci mokřadů a zmenšení jejich plochy. Využívání půdy v rozporu s principy trvale udržitelného vývoje, regulace řek, těžba štěrku a další ekonomický tlak způsobily znečištění podzemních a povrchových vod a ztrátu původní biodiverzity. To se přihodilo i v území na soutoku řek Moravy a Dyje. Poněvadž řeka a příroda nezná hranic a otázky ochrany přírody musí být řešeny na mezinárodní úrovni, rozhodly se už před lety nevládní organizace změnit nepříznivou situaci tím, že ovlivní další vývoj na mezinárodních, národních a místních úrovních. Začátkem roku 1995 čtyři nevládní organizace: Distelverein a WWF (Rakousko), ČSOP Veronica (Česko) a Daphne (Slovensko) vytvořily neoficiální třístrannou kooperaci s cílem posílit mezinárodní a národní úsilí na zachování, obnovení a udržitelný rozvoj území, se zaměřením na zachování hodnoty přírody, zejména lužních lesů.
Říční nivy řeky Moravy a Dyje tvoří hranici mezi Slovenskem, Rakouskem a Českem patří k nejcennějšímu historickému a přírodnímu dědictví všech těchto zemí. Vytvořily se zde různé typy mokřadů: samotné řeky Morava a Dyje, boční ramena řek, jezera vzniklá v zákrutech řek, louky a lužní lesy, písčité a štěrkové svahy, říční dna s rákosovým porostem a podobně. Tyto cenné oblasti vytvářejí potřebné potravní a hnízdní možnosti pro četné ohrožené a chráněné ptačí druhy. Je zde největší lesní kolonie bílých čápů v Evropě, nacházející se v rakouské přírodní rezervaci v Marcheggu. Louky bohaté na různé druhy rostlin na Slovensku a lužní les na soutoku Moravy a Dyje v Česku jsou jedinečné ve Střední Evropě a patří k nejcennějším částem této oblasti.
Globální význam tohoto teritoria je možno dokumentovat jeho zařazením do projektu „Ekologické stavební kameny pro náš společný dům Evropu“ a označením jako „Ramsarská lokalita“ v roce 1993. Hlavní část niv řeky Moravy na Slovensku byla zařazena do Chráněné krajinné oblasti Záhorie. Byla to první údolní chráněná oblast na Slvensku, Zbytek původního lužního lesa byl vyhlášen jako dvě národní přírodní rezervace „Horný Les“ a „Dolný Les“. Lednicko-valtický areál byl zařazen do „Světového kulturního a přírodního dědictví“. Od roku 1990 existují velké zápasy českých ochránců přírody s cílem chránit soutok Moravy a Dyje formou CHKO.
Půda obklopující nivy sestává ze zemědělské půdy, lesů a zalesněných oblastí a také nekultivovaných míst. Niva byla tradičně využívána místními sedláky jako louky a pastviny. Avšak rozvojem krajiny v některých částech této lužní oblasti během posledních let došlo k řadě ekologických změn, zvláště pak degradaci a snížení plochy luk a následně pak ke snížení diverzity druhů.
Osvěta
Hlavními zúčastněnými osobami a institucemi v této oblasti jsou zástupci zemědělských družstev a soukromí zemědělci, starostové obcí a místní správy, orgány ochrany přírody, vodohospodářské orgány, rybářské a myslivecké spolky, komerční uživatelé zdrojů, turisté a vědci. Hlavní zúčastnění jsou dobře organizováni v místních sdruženích, spolcích, vládních organizacích a obchodních firmách. Existuje řada dohod o spolupráci mezi obcemi, která se zaměřuje na organizování společných festivalů, slavností a další činnosti.
V některých teritoriích jsou zájmy zúčastněných stran v konfliktu s přírodně-ochranářskými aktivitami nebo se zájmy místního obyvatelstva. Ekologické organizace pracující v oblasti: Daphne (Slovensko), WWF (Rakousko) a Veronica (Česko) se pokoušely řešit tyto konflikty jednáním a osvětou zaměřenou na zvýšení povědomí o přírodních hodnotách a ekologických funkcích tohoto teritoria s cílem otevřít diskusi o možnosti zachování tradičního využití půdy. V roce 1995 byl vytvořen pravidelný třístranný „kulatý stůl“ mezi zmíněnými ekologickými organizacemi Rakouska, Slovenska a Česka. Hlavním cílem je zlepšit přírodní podmínky nivy řek Moravy a Dyje a zajistit trvale udržitelný rozvoj této oblasti, rozumné využívání mokřadů a zvýšit příhraniční spolupráci mezi zúčastněnými osobami.
Hrozby pro oblast
Údolní nivy řeky Moravy a Dyje se nachází v prostoru dřívější hranice mezi dvěma politickými systémy v Evropě. Tato oblast prochází rychlým ekonomickým a sociálním vývojem. Obecně kladné obnovení svazků mezi těmito třemi zeměmi po pádu želené opony je naneštěstí doprovázeno také vývojem, který ohrožuje přírodní a kulturní hodnoty záplavových území.
Plány na konstrukci nových silnic mezi Rakouskem a Slovenskem a Českem jsou naléhavým nebezpečím pro ekologické a environmentální podmínky této oblasti a zhoršily by tak přírodní hodnotu této jedinečné oblasti. Ještě více nepříznivou by byla stavba kanálu Dunaj-Odra-Labe přes tyto inundační oblasti Moravy-Dyje. Tento kanál by zdevastoval cenný lužní habitat a obrátil kompletně naruby říční hydrologický systém Moravy a Dyje. Také by zmařil probíhající aktivity zaměřené na obnovení přirozeného lužního prostředí ve všech třech zemích. Naštestí tomuto megaprojektu už je odtroubeno.
Využívání přírodních zdrojů, zvláště těžba štěrku, by ohrozilo vysoce cenný lužní životní prostor. Jeho projevy jsou: degradace biodiverzity, změna vodního režimu a ztráta půdy pro místní obyvatelstvo. Na Slovensku bylo do současnosti těžbou štěrků zničeno asi 40 ha luk a dalších 110 ha jsou navrženy pro těžbu, což by způsobilo nevratnou ztrátu tohoto přírodního prostoru. Největší hrozbou pro oblast však jsou soukromé aktivity, jako je oborní chov zvěře a výstavba apartmánů.
Vyhlášení CHKO Soutok v tomto kontextu není žádná náhodná aktivita, ale výsledek soustředěného úsilí ochránců přírody. Snaha negovat dosažené výsledky zrušením CHKO svědčí nepochopení mezinárodního významu tohoto přírodně cenného území.
Zdroje:
http://www.casopisveronica.cz/clanek.php?id=2943
Buček, A: Ekologické stavební kameny. Mezinárodní iniciativa Ekologické stavební kameny. Změny po 5 letech v Podyjí, na Šumavě, v Krkonoších, v Labských pískovcích, na Třeboňsku. Časopis Veronica 1995/4 str. 1-4
https://sedmagenerace.cz/chko-soutok-boj-o-luzni-lesy/
