Článek
Pravidelnost matka úspěchu
Abyste si osvojili něco nového, je třeba se tomu věnovat. Je úplně jedno, jestli máte dost času a prostředků a můžete si každý den po práci hodinu pinkat s trenérem, nebo se na kurt dostanete jen jednou týdně. Důležité je, že to budete dělat pravidelně. Že se z toho díky opakování stane součást vašeho života, bez které si den nebo týden nedokážete představit.
Znáte to, jednou něco vynecháte, protože se vám nechce. Příště si řeknete, že už je to stejně fuk, když jste vynechali minule. A je po rutině. Cíl mizí v nedohlednu.
Zamluvte si hodinu s trenérem nebo kurt hned ve chvíli, kdy končí váš trénink. Takový závazek vás příště spíš donutí překonat lenost a pravidelnost udržet.
Blbý překážky
Blbá nálada, blbej den, blbý kecy kolegů v práci nebo hráčů z vedlejšího kurtu. Když začínáte s libovolným sportem, první, nad kým musíte vyhrát, jste vy sami. Překážky jsou všude kolem. Pokud je nepodlezete, nepřeskočíte nebo neobejdete, nepohnete se z místa, na kterém stojíte.
Má-li někdo zapotřebí pouštět na vás blbý kecy, že jste na hraní tenisu moc staří, tlustí, nedisciplinovaní…, pravděpodobně mluví sám k sobě, aby si obhájil, proč se do podobného projektu nepustí sám.
Štve vás něco v práci nebo doma a nechce se vám na kurt? Běžte. Vztekle švihnout raketou do míčku, který odletí až na měsíc, je skvělé zadostiučinění! Ten pocit je srovnatelný snad jen s boxováním do pytle.
A endorfiny! Nezapomeňte na endorfiny! Dejte do tréninku všechno, pořádně se zpoťte a zfetujte se hormonem štěstí.
Tenis všude, kam se podíváš
Víte, proč se cizí jazyk nejlíp učí v zemi, ve které tak všichni mluví? Není to kvalitou lektorů, ale protože lekce nekončí za dveřmi učebny. Jazyk na vás útočí na billboardech ve městě, z úst prodavačky v obchodě, v televizi i v reklamách na internetu, kde vás Velký bratr dokáže vždy přesně lokalizovat. Ať chcete nebo ne, opakujete si slovíčka ještě dřív, než začnete dělat domácí cvičení.
A s tenisem je to stejné. Hodinka na kurtu skončí, ani nemrknete, ale doma si můžete hned pustit zápas oblíbeného hráče a zkoumat jeho údery, nebo se začíst do životopisu nějaké tenisové jedničky. I když máte nohy nahoře a nepotíte se u toho, trénink pokračuje.
Tenhle sport není pro chudý
Rekreační tenis má image sportu pro boháče, stejně jako třeba golf. Nikdo vás ale nenutí hned investovat tisíce nebo desetitisíce do profesionální výbavy. Nemusíte mít nutně poslední kolekci od Nadala, hrát můžete stejně dobře ve starém reklamním tričku. Proč si hned kupovat speciální tenisové boty, když můžete zatím antukou obalit nějaké prošlápnuté tenisky, kterých alespoň nebudete tolik litovat?
Znám lidi, kteří si na svou první (a poslední) lekci jógy přinesli designovou jógamatku v ladícím obalu, i když jich je ve studiu stoh k zapůjčení. Viděla jsem lesknoucí se golfové hole, které byly zakoupené při první (a poslední) návštěvě greenu. A kolik propadlých permanentek do posilovny s jedním odškrtnutým políčkem se ukrývá v peněženkách? Když nevíte, jestli vás to bude bavit, zkuste minimalizovat náklady.
Výbavu si pořiďte až pak – za odměnu. Boty kupte, třeba až zvládnete 7 z 10 pokusů o podání trefit do správného pole. Tenisové šaty si na trénink stejně brát nebudete, běžte si pro ně, až se přihlásíte na první turnaj. Maria Šarapovová jako malá až do roztrhání hrála v sukni, kterou jí ušila maminka. A podívejte se, kam se dostala!
Každý fotograf vám řekne, že sebedražší foťák nevyfotí krásnou fotku sám od sebe. Že s ním musíte umět nejdřív zacházet a že musíte mít dobré oko. A že vlastně i s telefonem můžete fotit umění, když to umíte. Se sportem je to stejně.
Máte psa? A mohla bych ho vidět?
Možná někde existuje pes, který nemá rád míčky, já jsem ho ale neviděla. Oželte jeden tenisák, nebo nějaké nasbírejte kolem kurtů (byste se divili, kolik se jich tam válí!) a vezměte je na procházku se psem. Zkoušejte si nadhozy, správnou rotaci zápěstí při podání, zkrátka cokoliv, na co by byla škoda utrácet drahý čas na kurtu. Na YouTube najdete desítky tipů na cvičení bez rakety.
Jen občas nezapomeňte balonek hodit i psovi, ať z toho vašeho tréninku taky něco má.
Můj pes nenávidí raketu. Bere ji jako konkurenta, který mu krade míčky i moji pozornost. Pokud je váš pes k té děsivé plácačce flegmatičtější, trénujte si rovnou celé údery. Umí-li dokonce aportovat – skvěle! Máte vlastního chlupatého podavače!
Necítím se po dvou měsících s raketou jako samozvaná motivátorka. Ale cítím, že na světě existuje pár lidí, kteří prožívají to stejné, co já. A kteří možná právě některou z těchto „rad“ potřebují slyšet. Jestli začínají s tenisem, jízdou na koni, programováním nebo právě začali pracovat v novém zaměstnání – to je vlastně celkem fuk.
