Článek
Nejde o žádnou příručku o správném držení rakety – co se teorie hry týče, v současné době lépe poslouží tisíce videí na YouTube než sebelepší tenisová publikace. Mou první přečtenou knihou o tomto sportu byl román Carrie Soto se vrací, který shodou okolností vyšel ve stejné době jako já poprvé na kurt. Autorka Taylor Jenkins Reid je známá pro knihy, které mají podobu životopisu, jen jejich předmětem je vždy zcela fiktivní osobnost. Rockové hvězdy, herečka ze zlaté éry Hollywoodu a nyní - vrcholová tenistka. Zhltla jsem ji za pár dní a byla jsem sama na sebe hrdá, že nejsem úplně mimo. Že chápu to záhadné počítání skóre, popisy rotace míčků i finesy úderů.
Kromě toho mi ale příběh sedmatřicetileté bývalé světové jedničky, která se vrací z tenisového důchodu, aby ukázala, že ještě nepatří do starého železa, dal něco důležitějšího. Dal mi nahlédnout do mysli skutečného sportovce, který je motivován onou bájnou soutěživostí. Vlastností, která mi chybí a kterou jsem při čtení alespoň trochu pochopila.
Carrie Soto není příliš oblíbená mezi kolegyněmi z kurtu, sportovními novináři a vlastně ani mezi čtenáři. Chová se jako mrcha, s nikým se moc nekamarádí a s muži pěstuje jen povrchní a fyzické vztahy. Středobodem jejího vesmíru je tenis, ve kterém chce být úplně nejlepší na světě, čemuž podřídila celý svůj život. Tato cílevědomost je obdivuhodná a ospravedlňuje i přístup Carrie k lidem v jejím okolí. Nehledá si přítelkyně mezi tenistkami, protože se bojí, že by jí pak při hře s nimi emoce zatemnily mysl. A jak je známo – tenis je o hlavě a o emocích snad ještě víc než o správném švihu.
Tenisový rodič
Jediným jejím blízkým člověkem je její otec, sám bývalá tenisová hvězda. Fenomén „tenisového rodiče“ je v knize vůbec hezky zpracován. Otec stojí Carrie Soto po boku jako trenér i kouč, podporuje ji na cestě sportem i životem, ale zároveň stojí nohama na zemi. Pro něj není cílem, aby jeho dcera vítězila za každou cenu, ale aby byla šťastná a měla radost ze hry. Možná by jeho přístup mohl inspirovat některé přespříliš ambiciózní rodiče nadějných malých sportovců, aby polevili ve své touze po úspěch. Zdravá motivace je fajn, ale když je tlaku moc, může se z něj stát spíš demotivace. Vždyť kolik dětí předčasně vzdalo sportovní kariéru jen proto, že nechtěli pravidelně vídat zklamání v očích svých matek a otců?
Podobnost čistě náhodná
Po přečtení této fikce jsem měla chuť na nějaký skutečný příběh, takže jsem zapátrala v knihkupectví a objevila životopis Marie Šarapovové s názvem Neporazitelná. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že čtu vlastně tutéž knihu podruhé! Podobnost Carrie i Marie je možná čistě náhodná, ale zato nepřehlédnutelná. Je otázkou, zda její životní příběh Taylor Jenkins Reid vykradla, nebo zda jde o opakující se model, který najdeme u mnoha vrcholových tenistů.
