Článek
Tak nám pan Trump zradil tu naši Evropu, paní Müllerová. To bude asi mobilizace.
No, asi nebude, bude se zase jen kecat, lhát a podvádět. Lídrům Evropy ve skutečnosti záleží jen na tom, jak dlouho budou ještě ve funkcích, kolik toho stihnou ještě rozkrást, případně, jak by se ještě ta naše Evropa dala zadlužit, když je tak ohrožená. Třebas přes zbrojení. A to také rozkrást. Takže se bude mobilizovat voličská podpora, třebas i u muslimských přistěhovalců (ještě nějací se dovezou) nebo u dětí, psů a koček domácích. Jestli si někdo myslí, že těm, které volíme, nějak záleží na národu, státu a podobně, pak mu nemohu pomoci. Možná Polákům nebo Maďarům ještě na něčem záleží.
Že se to na nás ale valí v posledních desetiletích, co? Finanční krize, nezvladatelné vlny migrace, Geen Deal a zelení komunisté, LGBT, Covid, Inflace, Energetická krize a pak ta zpropadená válka na Ukrajině. Zadusíme se vlastním uhlíkem, zničíme planetu, zabije nás klima, spadne na nás asteroid, pobijí a umučí nás Rusáci nebo možná fašisti. My chudáci malí. Ano, malí. A neskutečně hloupí. Fakt jim to žereme?
Již mnoho let tvrdím, že Evropa je na cestě do pekel, a to v horizontální i vertikální rovině. Vzdala se křesťanského kultu, a tím ztratila jednotnou kulturu. Vzdala se univerzálního měřítka hodnot (Desatera), a tím se cokoliv stalo čímkoliv, nastalo babylonské zmatení řeči a dokonalé míjení se navzájem každý s každým. Pro aktuální významy slov a pojmů si každé ráno chodíme na internet, protože se skoro každý den mění. A nám to nepřipadá divné. Evropa se vzdala vlastních kořenů i Boha, a kdysi zelený strom civilizace se stal padlým dřevem, které shnije, ale možná ho spíš někdo spálí. Evropa je mrtvá už dávno. Není co zachraňovat. Není co zrazovat. Jde jen o to, jak ten mrtvý materiál zpracovat, odklidit a vysadit něco, co je živé. Chápou to všichni, muslimové, Američané, Číňané i Rusové, jen my se ještě zabýváme tím, jak někomu zakázat topit v kamnech, jak zavést daň za existenci, jak dětem umožnit změnit pohlaví a zavést povinnu bezpohlavnost. Najdou se mudrlanti, kteří bloumají, co je vlastně spravedlivé a nespravedlivé. Já vám to řeknu – spravedlivé je, abychom všichni zanikli a propadli nicotě i smrti, pokud se nepřidržíme Toho, který nás z tohoto osudu vykoupil vlastním tělem a krví. To je spravedlivé. A Evropané to kdysi dobře věděli. Věděli, že o spravedlnosti nerozhodují oni, a proto vybudovali silnou civilizaci.
Již dávno tu nežijí Evropané, ale jacísi mimozemšťani. Myslí si, že skončily veškeré konflikty, že už není a nebude třeba za nic hodnotného bojovat, že je třeba jen vyvíjet strategie jak každý každého ovládat, kontrolovat do posledního detailu, okrádat, pilně se rozmazlovat, bavit se, vyhovět si, uspokojovat potřeby, přestat vychovávat nové generace, zabývat se třiapadesátým pohlavím a věnovat se internetovým hrám, náhražce reality v nějakém mimozemském jakosvětě.
Opravdu je tady ještě co zachraňovat? Nebylo by spíš třeba, aby nás konečně někdo osvobodil od naší vlastní nekonečné blbosti? Aby nás někdo konečně donutil být doopravdy lidmi, které Bůh stvořil k obrazu svému = k lásce. Chci říci, že naše záchrana nespočívá v politice, ani v ideologiích. Pokud se naším bohem staly peníze a majetky, moc a vliv, pokud se cítíme jako malí nezávislí pánibozi, pak toto vše skutečně nesjednocuje, právě naopak. Ti, kdo se opevnili na dvorku, tam se navzájem rvou jako koně a čekají, že je ti dospělí za zdí budou chránit, aby v tom mohli pokračovat, jsou tak trochu mimo mísu, mimo rozum a realitu. Bude to bolet, ale možná se to pak vyčistí a možná ti, kdo přežijí, si zase uvědomí, kým jsou a kde je zdroj existence. Nejdřív je ale bude muset někdo zpráskat a převychovat.
Ti, kdo si ještě podrželi spojení se zdrojem smysluplného řádu světa, uznali, že je kdosi nad nimi, že jde o smysl života i všeho konání, že je jen jediná Spravedlnost jediný Zákon, a že je třeba ctít pravidla daná tímto zdrojem, nás mohou politovat, ale šetřit nás nebudou. Jsme ložiskem rakoviny, infekce nihilismu a nabubřelých pyšných omylů. Proč bychom měli zůstat zachováni?
Na své zkáze pracujeme už dlouho a vytrvale, ovládáním mas a médií jsme pohřbili i demokracii, fakt si myslíme, že jsme pro někoho příkladem a vzorem? Možná tím odstrašujícím.
Chceme chiméru rovnosti, která se nikde ve světě nevyskytuje a nikdy nevyskytovala, chceme pokrok a pokračujeme přímo k propasti, chceme nezávislost, která je pro nás nedosažitelná a nemožná, mluvíme o svobodě a pak za sebe necháme rozhodovat jiné a necháme se vodit na provázku, protože je to pohodlné. Necháváme si rozdávat karty, skáčeme na špeky bipolárních mocenských a čítankových politických schémat, které nám podstrkují. Necháme si našeptávat, že máme nějaká práva a bohorovně je vyžadujeme, místo, abychom děkovali za zázrak. Dožadujeme se návodů a manuálů na život, úspěch, na jistoty. Místo víry zuřivě vytváříme systémy a struktury. Klaníme se velekněžské gnostické sektě vědců, kteří nám vykládají svět tajuplnými jazyky, a přitom o něm nic neví, jen občas ví, jako ho využívat a zneužívat. Pořádají k tomu zasvěcenecké rituály a vyžadují oběti.
Je to nový Mnichov? V jistém smyslu možná ano. Tehdy jsme se také zradili sami. Největší zrádce jsme si demokraticky vyvolili a dosadili do čela. Dětinsky jsme se dožadovali záruk, které nám nikdo nikdy nedal. Jako děti jsme házeli zodpovědnost na ty dospělé, jen abychom mohli zůstat dětmi, a teď děláme to samé. Uslyšíte náš nářek a budete trpět tím, jak se nám ubližuje. Asi nebudou. Někdo náš nářek skutečně slyší, a kostely jsou otevřené, ale asi se nám nebude líbit, co by nám náš skutečný Otec poradil, a čemu by nás vyzval.
Následuj mne! Hned teď. Nech peníze, domy, pozemky, nech starosti, nech tituly a funkce, nech ambice a plány, kariéry… A následuj mne. Ale my se přece ještě musíme postarat o… Nemusíte. Ale klidně jděte a starejte se, jste svobodní, uvidíte, jak to starání dopadne. Fakt si myslíte, že svým staráním nahradíte dokonalého Boha? Nebo že On se nestará o všechno, co je skutečně důležité? Ne, máte strach a starost jen o iluze. Čekají vás životy beze smyslu potom zmarnění a nicota.
Nedivím se, že rozumnější společenství a národy námi pohrdají. A nejspíš to bude muset dojít až na samé dno. Kdybychom pro ně byli alespoň ovcemi, které zavřou do ohrady a budou je hospodářsky využívat, ale bojím se, že vnitřním rozpadem nakažené stádo končívá v kafilerii. Já si to půjdu do kostela vyjednat sám za sebe a za ty, kdo mají naději. Ztratím slovo i za národ a za Evropu, za všechny lidi, ale k čemu vlastně? Možná bych se i nějak obětoval, ale proč se obětovat za něco, co už dávno neexistuje?
Opravdu nevidíte, jak je to smrtelně vážné?
Autor: Jan Drnek
