Článek
Když komunisté začali tvrdit, že podnikatelé jsou vykořisťovatelé pracujících, byla to částečně pravda a částečně nebyla, případ od případu. Podnikání vzniklo jako lék na situaci v 18. století, kdy se lidská populace množila a pro všechny již nebyla půda, aby se na ní uživili. Nabídlo obživu bezzemkům. V době, kdy komunisté tvrdili, co tvrdili, byla již zajištěna jistá právní agenda k ochraně zaměstnanců. Všichni nemůžeme být podnikatelé a vždy bude více lidí v pozici zaměstnanců a pracujících. Ani komunistický pokus udělat ze státu jediného podnikatele a zaměstnavatele nezabránil vykořisťování.
Něco jiného ale bylo, když se z komunistického tvrzení stal narativ, který vedl mnoho jinak umírněných, ale málo samostatně uvažujících lidí k tomu, aby lynčovali, vyháněli a kriminalizovali majitele firmičky nebo koloniálu s jedním zaměstnancem, který v konkurenci sotva sám držel hlavu nad vodou. Tehdy se ale tento konstrukt opíral alespoň o nějakou historickou a doložitelnou skutečnost, byť doložitelnou zmanipulovanými a nesmyslně generalizovanými fakty. Proto také nakonec komunistická lež neuspěla. Dala se odhalit ověřením skutečnosti.
Vývoj, jehož jsme svědky, se ubírá cestou k virtualizaci narativů. Těm, kteří je vytvářejí, jde zřetelně o to, aby tyto konstrukce působily naprosto bez spojitosti s jakoukoliv skutečností. Například výklad globálního oteplování se touto cestou ubírá. Viděli jsme, jak se společností zamával příběh pandemie covidu. Dnes jsou lidé ve svém postoji a jednání ovlivňováni mnoha narativními konstrukcemi, aniž mají možnost, nebo aniž by se jen pokoušeli ověřit fakta. Kdo nejde s námi, kdo se liší, je dezolát a proruský aktivista, agent toho či onoho zlouna apod. Sdělovací prostředky a internetové servery záměrně působí takový zmatek v předkládání jakýchsi běžným občanem neověřitelných faktů, aby nebylo možné se orientovat a něco ověřovat. Záměr je jasný – přidejte se k nám nebo k tamtěm druhým, ale přidejte se jen na základě dojmu a víry. Nic neověřujte. To není třeba. Dáváme vám možnost vložit svou nenávist, zlobu, strach, frustraci apod. do sdílení toho či onoho ideologického rámce. Co se děje skutečně, vás nemusí zajímat, to není důležité. Zapomeňte na pravdu a na skutečnost, ta může být nepříjemně tvrdá, nezměnitelná a nevolitelná. Osvoboďte se od nekompromisního diktátu pravdy a skutečnosti. Užívejte si opojné svobody tvrdit něco jen tak, protože se mi chce, protože mi to ulevuje, protože je to nezávazné.
Narativy se dají sdružovat, kombinovat a nabaluje se na ně agenda mediálních prostředků, PR agentur, týmů zaplacených vědců či skupin dezinformátorů, prodejných autorit, pseudodůkazů či vysloveně podvržených, překroucených informací, polopravd apod. Výsledkem je například ideologické hnutí namířené proti zlým Židům utlačujícím a vraždícím nevinné Palestince. Kdo má možnost se v tom orientovat, jezdit do Izraele či do Gazy a porovnávat? Dříve byla k dispozici média, novináři, redaktoři a politologové, kteří měli pověst seriózních osob, a věřilo se jim, že onu práci s fakty udělali za nás a udělali ji poctivě, takže i my můžeme mít jistý pojem o skutečnosti. Nyní jsou takové osobnosti již skoro výjimkou, nebo nejsou vůbec. Skutečnost a pravda nikoho příliš nezajímají, jde jen o pocity či dojmy. Ono antisionistické hnutí přerůstá v síť teroristických bojůvek, ničí majetek a univerzity, falšuje vzdělání a útočí na všechny, kdo se nechtějí přidat nebo si myslí něco jiného. Z nenápadného narativu se pomocí agendy stává civilizační hrozba, zákeřná armáda hybridní války. A takových agend působí a je vymýšleno mnoho. Základem je naučit masy, aby bílé kulečníkové koule nazývaly černými krychlemi a byly ochotny pro to udělat cokoliv, aniž by se kdy vůbec přiblížily ke kulečníku nebo slyšely něco o geometrii a optice.
Celý tento vývoj má pochopitelně velmi temné pozadí, jako vše, co nějak souvisí se lží. Vymývání mozků se už neděje jen v kobkách Lubjanky či hradčanského Domečku, děje se masově a zcela veřejně. Lidé, kteří chtějí po solženicynovsku žít v pravdě, jsou odkázáni jen na to, na co si mohou ve svém okolí skutečně sáhnout a ověřit si pravdu osobní zkušeností. Tam mohou vynášet soudy opřené o skutečnost a mluvit o pravdě, jinak je svět zahlcen lží pěstovanou pro lež samotnou. Jsme obklíčeni diskusemi a hádkami o to, která lež je ta správná. Ztrácíme pod nohama pevnou půdu pro vlastní existenci a stáváme se loutkami ve hře různých narativních agend. Brzy se budeme zabíjet a ničit navzájem ne pro pravdu, ale pro dojem a pocit.
Už dávno nesleduji a nevím, kdo je ministrem čeho a jakému narativu právě vědomě či nevědomky slouží, co hlásá dnes a co zítra. Nemá smysl to sledovat. Nemá to nic společného s fakty a nic to nevypovídá ani o skutečných politických cílech, pokud vůbec nějaké skutečné cíle existují. Možná už je jen jediný cíl – vézt se na vlnách lži a navozovat si dojem, že jsem někdo důležitý. Bojuje se za narativ, ne za něco skutečného.
Možná se blíží doba, kdy pevná půda pod nohama docela zmizí a vše bude jen bažina, v níž začneme všichni beznadějně tonout a vzájemně se opleskávat bahnem lží. A ukáže se jediná nepochybná pravda. Ti, kdo otočí hlavu vzhůru a posledním dechem požádají o pomoc, budou pak moci s úlevou říci: „Pane, ty JSI.“ A po staletích rozkladu dostane jasný smysl i výzva: „Následuj mne.“ Kam? Do skutečnosti a pravdy. Ty ostatní od klamu a lži osvobodí nesmlouvavá skutečnost smrti.
Autor: Jan Drnek
