Článek
Stát může být strukturou moci nebo strukturou služby. Moc lze získat a držet pomocí násilí nebo pomocí nástrojů jako jsou majetky, peníze či propaganda. Západní civilizace se pyšní tím, že upřednostňuje to druhé a vypadá tak humanističtěji. Moc se kupuje tak, že se kupuje justice, bezpečnostní orgány, zákonodární politici, různé instituce. Kupují se celé politické strany. Kupují se především propagandisté a média, aby krmili moudrý lid správnými informacemi, vyvolali v nich naděje, že bude lépe, obavy z konkurentů, a zajistili volební souhlas lidu s dalším ovládáním a okrádáním, manipulováním a obelháváním podle zásady – Co si stěžujete, vždyť jste to chtěli vy sami. A když to dělají všichni politici, volby jsou vlastně jen takový fotbalový zápas, aby si lid zafandil a nic podstatného se nezměnilo.
Monarchie může být orientální despocií, která se s nikým nemaže a prostě si bezohledně uzurpuje moc pomocí přímého násilí a povinného klanění. V Evropě se monarchie vyvinula ve strukturu a hierarchii služby. To se ale neobejde bez náboženské křesťanské kultury. Dědičný panovník slouží Bohu a každý poddaný slouží nějak, podle toho, kam ho Bůh postavil. Smyslem státu i celé struktury tudíž není moc jako taková, ale služba Bohu a společenství. Pokud je lid věřící, moc se nemusí vymáhat násilím ani kupovat, protože každý chce mít život věčný a snaží se jednat v pokoře. Desatero je univerzálním měřítkem, o němž se nediskutuje a kterým lze poměřit krále i pasáčka ovcí. Moc je Bohem poskytována jen k výkonu určité služby a moc jen tak je chápána jako zvůle a neoprávněná moc.
A my u nás v Čechách máme monarchistickou politickou stranu. Její lídři i členové mají poněkud problém, jaký model státu vlastně mají chtít a podporovat.
Ryzí křesťanskou monarchii (služebnou strukturu) ustavit nelze, protože nemáme adekvátně věřící a dostatečně křesťansky pokorné obyvatelstvo. To bychom museli změnit jako první a na to bychom se museli zaměřit především. Tak, jak to dělá panovnický arcidům, Modlitební liga bl. Karla, Řád sv. Jiří apod.
Abychom uspěli v prostředí, kde se vládne penězi, dluhy, mediální manipulací, podvody a lží, na to nemáme prostředky a abychom je měli, museli bychom se změnit ve velkozloděje, manipulátory, lháře apod. Jsme trpěni jako neškodná politická rarita či kuriozita oživující politickou scénu a poskytující liberálům možnost dokazovat, jak moc je režim demokratický, když i nás toleruje. Všem je nám snad už jasné, že kdybychom jen trochu uspěli a měli reálnou šanci dosáhnout nějakého toho křesla s hlasem, okamžitě nás infiltrují podvodníky, kteří se budou hlásit k monarchii, ovládnou stranu a pak ji zdiskreditují vlastními mocenskými ambicemi. Ochotných zájemců o sebemenší podíl na moci by se našly zástupy. Kdybychom byli více úspěšní a odmítli se zařadit do systému mocenské struktury (dělat to, co dělají jiní mocichtiví), zaměří se na nás někým koupená média, naše kandidáty společensky zlikvidují nebo jim vymyslí kriminální delikty, které pak bude koupená justice řešit desítky let do vytracena.
V tomto mocenském systému, který má být nekrvavou rvačkou o moc, jsme antisystémovou stranou. Když se nenecháme využít a použít k mocenskému boji, smíme existovat jen v podobě neškodné dekorace předstírané demokracie. I kdyby se nám někdy nějakým zázrakem podařilo přesvědčit voliče a změnit systém v Česku dříve, než struktury závislé na moci stačí zareagovat, ocitneme se okamžitě v plné palbě mocenských nadnárodních struktur poloviny světa a ty mají dostatek prostředků k tomu, aby nás zničily. Tyto struktury již více než 300 let vedou boj za to, aby princip mocenského a majetkového darwinismu porazil a znemožnil princip služby založené na křesťanské pokoře a službě. I sebemenší příklad takového fungujícího státu či uspořádání je pro ně vrcholně nežádoucí, nevhodný a nebezpečný.
Jinými slovy – změnit to nelze, pokud nedojde k nepředvídané erupci víry a hluboké spirituality většiny obyvatelstva, a to nejen u nás, ale v globálním měřítku. Je možné, že se mocenské struktury samy dopracují k celkovému zhroucení jejich finanční, majetkové, zlodějské a prolhané skryté diktatury. Pak ale můžeme čekat, že spíše nasadí násilné ideologické systémy ovládání, ať již socialistické, ekologistické, genderové, rovnostářské apod., které jim umožní udržet státy jako strukturu moci. A nejspíš při tom vyvolají válku.
Co má tedy dělat trpěná monarchistická strana? Má jít do voleb s vědomím, že bude mocensky neúspěšná a z hlediska rváčů o moc i směšná? Samozřejmě, že ano, když to jde. Tato strana je jedinou alternativou svého druhu. Je jediným nositelem principu služby proti všem ostatním profitujícím na principu moci. V houstnoucí temnotě má i jediná malá svíčka nedocenitelný význam, a ti, kdo ji drží v ruce, mají klíčovou zodpovědnost. Jsme tu pro všechny, kteří se rozhodnou odmítnout darwinistické uspořádání společnosti a světa. Jsme ti jediní, kteří dělají skutečnou politiku – mají větší starost o polis, společenství, než o význam vlastní osoby. To, jestli máme nějakou šanci dostat se k reálné moci, je naprosto irelevantní. A pokud po tom, někdo touží, pak je ve špatné straně. Pokud si někdo myslí, že nejprve potřebuje mít moc, význam a slávu, aby mohl správně převrátit a nastavit svět, pak se podobá člověku, který říká, že se musí nejprve nakazit morem, aby vytvořil protilátky a vyléčil svět.
Smysl našemu životu a naší službě nedávají ti, kdo mají velké tlampače, přehluší ostatní a ovládnou většinu. Smysl našemu životu dává charakter naší služby, a i kdybych sloužil jen sám jediný, nic se na tom nemění. Monarchistická politická strana není jediným, subjektem, který takto slouží, nebo by sloužit měl. Jsou tu i jiná potřebná společenství, ale je jediným subjektem, který se neuzavřel sám do sebe a dělá to veřejně, ke světu otevřeně a oficiálně. Udržuje a prezentuje princip služby ve veřejném prostoru. A díky všem, kteří tak slouží.
Autor: Jan Drnek
