Článek
Na příbězích mě vedle samotného děje zajímá také člověk, který je napsal. Co jej přivedlo právě k takové hrdince? Proč jí vybral určité prostředí a s jakou vlastní zkušeností do vyprávění vstupoval?
U Rebeccy Yarros mě zaujalo, že tělesná zranitelnost hlavní postavy není pouze prostředkem, jak jí cestu k dračím jezdcům co nejvíce zkomplikovat. Autorka žije s Ehlersovým-Danlosovým syndromem a vlastní zkušenost promítla také do Violet. Její zdravotní obtíže přitom ve fantasy světě nepojmenovává současnou diagnózou. Nechává čtenáře poznávat jejich dopad v každodenních situacích.
To pro mě bylo zajímavější než samotný příslib draků a osudové přitažlivosti. Hrdinka, která se nemůže bezvýhradně spolehnout na vlastní tělo, totiž vstupuje do prostředí, kde se od ní očekává právě fyzická odolnost.
Psala po večerech, když děti usnuly
Rebecca Yarros žije s rodinou v Coloradu a je matkou šesti dětí. Vedle psaní má ráda hudbu, hraje na kytaru a značnou část rodinného času tráví také kolem hokeje, kterému se věnují její synové. S manželem v roce 2019 založila neziskovou organizaci One October, která pomáhá dětem v pěstounské péči. K tomuto tématu mají osobní vztah: svou nejmladší dceru nejprve přijali do pěstounské péče a později adoptovali.
Její cesta k prvnímu dokončenému románu měla přitom docela nenápadný začátek. V rozhovoru pro projekt Write Now vzpomínala, že se do něj pustila po vysoké škole, když její manžel odjel na třetí bojové nasazení. Psala po večerech, když děti usnuly. Stránku za stránkou, až měla po roce hotovou knihu.
Než přišlo Čtvrté křídlo, věnovala se především současným romancím. Zkušenost vojenské manželky se propsala i do její tvorby. Za příběhem dračích jezdců tak stojí také znalost čekání, nejistoty a obav o člověka, který se nemusí vrátit domů.
Co se vlastně skrývá pod slovem romantasy
Ke Čtvrtému křídlu mě přivedla také zvědavost. Samotné označení spojuje romantiku a fantasy a docela výstižně napovídá, co od takové knihy čekat: fantastický svět, v němž mají milostné vztahy zásadní místo. Láska samozřejmě do příběhů s magií a nadpřirozenými bytostmi patřila dávno předtím, než pro jejich propojení vzniklo takto výrazné označení. Zajímalo mě však, jak spolu obě složky fungují a jak mě tento žánr nakonec osloví.
Místo mezi knihami skončila mezi dračími jezdci
Dvacetiletá Violet Sorrengailová se připravovala na život písařky. Její budoucnost měla patřit knihám, vědomostem a archivům. Matka, která je velící generálkou, však rozhodne jinak: její dcera nastoupí do kvadrantu dračích jezdců na Basgiathské válečné škole.
Violet přichází mezi kandidáty, kteří jsou na náročný výcvik připravení mnohem lépe. Chybí jí jejich síla i tělesná odolnost. Musí proto hledat jiné možnosti, jak obstát v prostředí, kde chyba nemusí znamenat špatnou známku, ale smrt. A nebezpečí nepředstavují pouze zkoušky a draci. Také mezi ostatními kandidáty jsou lidé, před nimiž je třeba mít se na pozoru.
Zde funguje především střet dvou způsobů uvažování. Violet byla připravovaná k tomu, aby informace uchovávala a rozuměla jim. Najednou je musí využívat k vlastnímu přežití. To, co by v očích některých spolužáků mohlo působit jako nepraktická výbava knihomolky, tak získává docela jinou hodnotu.
Zranitelnost, která nemusí znamenat bezmoc
Violet je zajímavá právě tím, že do představy budoucí elitní bojovnice zpočátku příliš nezapadá. Její tělo má své hranice a pouhé odhodlání je nedokáže odstranit.
Na této postavě oceňuji prostor pro jinou podobu síly. Pro schopnost pozorovat, připravovat se, přemýšlet a hledat postup, který odpovídá vlastním možnostem. Taková hrdinka může být blízká i čtenáři, který ve svém životě žádného draka nepotká, ale dobře zná pocit, že ostatním nestačí.
Současně tady vzniká určité napětí. Příběh opakovaně zdůrazňuje Violetinu křehkost a zároveň ji vystavuje mimořádné zátěži. Ne každá situace proto působí stejně přesvědčivě. Někdy bych uvítala, kdyby jí vyprávění dopřálo více prostoru své schopnosti postupně vybudovat a méně spoléhalo na výjimečnost, kterou kolem ní vytváří.
Draci mají vlastní hlavu
Jedním z největších lákadel knihy jsou pochopitelně draci. A právě jejich vztahy s lidmi dávají příběhu osobitost.
Nejsou pouhým dopravním prostředkem ani poslušnou výzbrojí jezdců. Mají vlastní vůli, povahu a představy o tom, co budou ochotni snášet. Lidská touha po prestiži na ně nemusí udělat sebemenší dojem. V prostředí, kde si lidé zakládají na hodnostech a původu, je taková nezávislost docela osvěžující.
Jejich přítomnost navíc dovoluje vyprávění měnit náladu. Vedle nebezpečí a respektu přinášejí také humor. A chvíle, kdy se projeví jejich osobnost, pro mě mají větší kouzlo než samotná velikost, síla nebo schopnost chrlit oheň.
Přitažlivost někdy přehluší všechno ostatní
Výrazné místo má vztah Violet a Xadena. Nedůvěra, rodinná minulost a vzájemná přitažlivost vytvářejí napětí, na němž stojí podstatná část vyprávění. Kdo přichází především kvůli romantické lince, dostává jí dostatek prostoru.
Mně však její intenzita místy narušovala soustředění na okolní dění. V prostředí, kde může člověk každou chvíli přijít o život, se pozornost hrdinky opakovaně vrací k tělesné přitažlivosti. Rozumím tomu, že i ve vypjatých situacích lidé touží, zamilovávají se a hledají blízkost. Při čtení ale záleží na míře a na tom, jak přirozeně tyto okamžiky zapadají do konkrétní scény.
Také je dobré vědět, že romantika zde zahrnuje otevřeně popsané sexuální scény. Draci a školní prostředí by proto neměly automaticky vytvářet představu dětského dobrodružství.
Čtivost ještě neznamená překvapení na každé stránce
Rebecca Yarros umí vystavět situaci tak, aby člověk chtěl vědět, co bude následovat. Výcvik, soupeření, vztahy a postupné odhalování tajemství udržují příběh v pohybu.
Přesto se neubráním dojmu, že některé jeho součásti už známe. Výjimečná hrdinka, nebezpečná škola, přitažlivý muž s tajemstvím i svět, jehož oficiálnímu výkladu nemusí být radno věřit, patří k osvědčeným stavebním prvkům podobných příběhů. Autorka je dokáže poskládat do čtivého celku, některé směry děje však lze odhadnout předem. Napětí tak často spočívá spíše v tom, jak se události odehrají než v překvapení, kam nakonec povedou.
Více než samotná předvídatelnost mě ale zaměstnalo fungování školy. Rozumím tomu, že má připravovat jezdce na válku a prověřit jejich odolnost. Přesto jsem si kladla otázku, co všechno z její krutosti skutečně slouží výcviku a co už jen vytváří další nebezpečí. Země potřebuje schopné obránce, ale zároveň připouští, aby o ně přicházela ještě během přípravy. Tady bych uvítala přesvědčivější vysvětlení, proč tento systém funguje tak, jak funguje.
Dočetla jsem příběh, otázky však zůstaly
Čtvrté křídlonabízí dobrodružství, výraznou romantickou linku a hrdinku, jejíž zranitelnost má zajímavé osobní pozadí. Nejvíce mě oslovili draci se svou svébytností a také myšlenka, že člověk může obstát i díky schopnostem, které jeho okolí zpočátku podceňuje.
Po dočtení jsem však přemýšlela i o něčem jiném než o osudech jednotlivých postav. Co v podobných příbězích hledáme? Proč nás přitahují světy s tak krutými pravidly a vztahy, v nichž se touha prolíná s nebezpečím? A kdy nám ponoření do smyšleného světa pomáhá odpočinout si od každodennosti a kdy už nás od ní vzdaluje?
To už jsou otázky, které přesahují jednu recenzi. Nechám si je proto pro samostatný článek. Ke Čtvrtému křídlu mě přivedla zvědavost na jednu knihu. Po dočtení mě začalo zajímat také to, proč se do podobných světů tolik lidí touží vracet.









