Článek
Některé knihy svému autorovi přinesou úspěch. Jiné mu změní život.
Když Robert Bryndza v únoru 2016 vydal svůj první detektivní thriller Dívka v ledu, netušil, že právě otevírá dveře jednomu z nejúspěšnějších kriminálních cyklů posledních let. Během pouhých pěti měsíců se prodal milion výtisků, kniha vystoupala na první místo Amazonu ve Velké Británii, Spojených státech i Austrálii a představila čtenářům detektiv šéfinspektorku Eriku Fosterovou.
Dnes má série devět dílů, Bryndzovy knihy vyšly v desítkách jazyků a jen Dívky v ledu se prodaly více než dva miliony anglických výtisků. Kniha, která celý tento úspěch odstartovala, letos slaví deset let od svého prvního vydání. Při té příležitosti vychází také v exkluzivní limitované edici doplněné o bonusovou povídku Bod zlomu.
Za těmito čísly se však skrývá příběh, který zpočátku světový bestseller nepřipomínal ani vzdáleně.
Od herectví k psaní
Robert Bryndza se narodil v anglickém Lowestoftu. Studoval na Aberystwyth University a později herectví na Guildford School of Acting. Několik let pracoval jako herec, ale čekání na telefonáty s dalšími nabídkami jej postupně přivedlo k psaní vlastních divadelních her. Jedna z nich se dostala na festival v Edinburghu a Bryndza si začal uvědomovat, že jej stále více než stát na jevišti přitahuje vytváření příběhů.
Cesta ke spisovatelské kariéře však nebyla přímočará. Jeho první román Ne tak úplně soukromé e-maily Coco Pinchardové odmítla všechna velká britská nakladatelství. Bryndza jej proto vydal sám prostřednictvím Amazonu. Z původně nejistého kroku se postupně stal úspěšný projekt a autor napsal několik dalších romantických komedií.
Zásadní roli v jeho životě sehrál také manžel Ján, který jej povzbuzoval, aby se psaní nevzdával. Po finančně náročném období v Londýně a ročním pobytu v Los Angeles se společně přestěhovali na Slovensko. Několik let bydleli u Jánovy maminky v malém bytě – spolu se dvěma psy – a právě tam dostal Bryndza něco, co začínajícím autorům často chybí nejvíc: čas psát.
Po úspěchu knih o Coco Pinchardové se rozhodl vyzkoušet něco úplně jiného. Bez velkých očekávání začal pracovat na detektivním příběhu se slovenskou vyšetřovatelkou. V první verzi se měla Erika Fosterová po smrti manžela vrátit na Slovensko a řešit záhadu jako civilistka. Bryndza však nakonec děj přesunul do Londýna a z Eriky učinil policejní vyšetřovatelku.
Nakladatelství Bookouture mu nabídlo smlouvu rovnou na tři knihy. Dívka v ledu se ještě před vydáním dostala mezi sto nejprodávanějších titulů britského Amazonu. O několik týdnů později už Bryndza sledoval, jak se z jeho knihy stává mezinárodní bestseller. Autor později přiznal, že navzdory obrovskému úspěchu ještě dlouho bojoval s pocitem, zda si jej skutečně zaslouží.
Londýn, který se dostane pod kůži
Do Anglie jsem létala téměř deset let – pracovně a postupem času i s jistou dávkou osobního vztahu k místům, která se člověku nenápadně dostanou pod kůži. I proto jsem po Dívce v ledu sáhla nejen se sentimentem, ale také jako po možné inspiraci pro svou novou knihu.
A vzpomínky se dostavily hned v prvních kapitolách. Jásala jsem nad každým novým názvem hospody – a že je jejich výčet v knize víc než štědrý. Jen mi tam chyběly typické octové chipsy…
Bryndza ostatně prostředí jižního Londýna dobře zná. Téměř deset let žil v Brockley a místa, kterými jeho postavy procházejí, tak nejsou pouhou anonymní kulisou. Hospody, ulice, parky, domy i nevlídné zimní počasí společně vytvářejí Londýn, který nepůsobí turisticky naleštěně, ale živě, syrově a uvěřitelně.
Možná právě proto jsem se v něm jako někdejší pravidelná návštěvnice Anglie cítila tak překvapivě doma. A to i ve chvílích, kdy bych se na místech, kam mě autor zavedl, po setmění raději příliš dlouho nezdržovala.
Tělo ukryté pod ledem
V parku v jižním Londýně je pod silnou vrstvou ledu nalezeno tělo mladé ženy. Obětí je Andrea Douglas-Brownová, dcera bohatého a vlivného muže, jejíž život se na první pohled jevil téměř dokonalý.
Vedením vyšetřování je pověřena detektiv šéfinspektorka Erika Fosterová. Postupně zjišťuje, že za pečlivě udržovaným obrazem úspěšné mladé ženy se skrývají tajemství, o nichž její okolí raději nechce mluvit. Zároveň se objevují možné souvislosti s předchozími vraždami žen nalezených ve vodě.
Čím blíž je Erika pravdě, tím silnějšímu tlaku čelí. Nejen ze strany člověka, kterého se snaží dopadnout, ale také od těch, jimž by úplné odhalení případu nemuselo být příjemné.
Vyšetřovatelka, která si na nic nehraje
Nejsilnějším pilířem knihy je bezpochyby Erika Fosterová. Bryndza nevytvořil neomylnou hrdinku, která vždy zachová klid a s dokonalou logikou poskládá všechny stopy. Erika je tvrdohlavá, prudká, někdy nepříjemná a ne vždy respektuje hranice, které jí nadřízení vymezili.
Zároveň je však zranitelná. Do služby se vrací po tragické smrti manžela a vina, kterou si s sebou nese, ovlivňuje její rozhodování i vztahy s ostatními. Právě propojení osobní bolesti, profesní neústupnosti a občasné potřeby jít hlavou proti zdi z ní dělá postavu, která působí lidsky.
Navíc se narodila na Slovensku a v britském prostředí zůstává do určité míry cizinkou. Dokáže si proto všímat věcí, které ostatní považují za samozřejmé, ale současně musí neustále obhajovat vlastní místo v policejním týmu. Tento motiv není v knize přehnaně zdůrazňován, přesto Erice dodává další rozměr.
Její povahu ostatně dokonale vystihuje i jedna z vět, která mě při čtení pobavila:
„Slez z toho kříže, někdo to dřevo potřebuje!“
Thriller, který neztrácí čas
Román však nestaví jen na atmosféře a výrazné hlavní postavě. Od prvních stran rozehrává napínavý příběh, který čtenáře vtáhne a nepustí až do poslední kapitoly.
Bryndza pracuje s dynamickým tempem, krátkými kapitolami a promyšleným dávkováním informací. Pravidelně mění prostředí i úhel pohledu, naznačuje nové souvislosti a jednotlivé kapitoly často uzavírá právě ve chvíli, kdy potřebujete vědět, co se stane dál. Je to osvědčený způsob vyprávění, ale autor jej používá velmi účinně.
Silnou stránkou knihy je především její čtivost. Děj plyne svižně a s každou další stránkou napětí sílí, aniž by autor sklouzával k přehnané komplikovanosti. Čtenář dostává dostatek stop, podezřelých i falešných vodítek, ale nemusí se prodírat množstvím vedlejších linií, které by hlavní vyšetřování zbytečně rozmělňovaly.
Některé situace odpovídají pravidlům žánru možná až příliš přesně a Erika občas riskuje způsobem, nad nímž by skutečný policejní nadřízený pravděpodobně dost hlasitě zapochyboval. Dívka v ledu však nikdy nepředstírá, že chce být pomalou psychologickou studií nebo dokonale realistickou rekonstrukcí policejní práce. Jejím hlavním úkolem je vyvolat napětí a přimět čtenáře otáčet stránky. A v tom funguje výborně.
Příběh, který přežil vlastní senzaci
Deset let je v současném knižním světě dlouhá doba. Mnohé tituly, které při vydání zaplnily výlohy knihkupectví, dnes připomínají jen zaprášené exempláře v antikvariátech. Dívka v ledu však nezůstala pouhou senzací jedné sezony. Odstartovala úspěšnou sérii a z Eriky Fosterové vytvořila hrdinku, k níž se čtenáři opakovaně vracejí.
Osobně oceňuji také Bryndzovu blízkost k našemu prostředí. Je sympatické sledovat, jak se britský autor, který našel svůj druhý domov na Slovensku, přirozeně zapsal do česko-slovenského literárního prostoru.
No, možná v tom hrají roli i halušky…
Dívka v ledu je přesně tím typem krimi, po kterém sáhnete s očekáváním napětí – a dostanete ho v plné míře. Je čtivá, svižná a ideální na jeden, maximálně dva večery. A pokud jste Eriku Fosterovou dosud nepoznali, výroční vydání je vhodnou příležitostí zjistit, kde celý její příběh začal.
Zdroj: Robert Bryndza
Robert Bryndza už své miliony čtenářů našel. Řada výborných českých autorů na ně ale stále čeká. Jednou z nich je Barbora Linke, jejíž prvotina Jménem mojí sestry mě přesvědčila, že její knihy stojí za mnohem větší pozornost.
