Článek
„Píšu proto, abych věděla, že žiju,“ říká Johana Kral o své tvorbě. Bez příběhů si dnes život nedokáže představit. Psát přitom začala z docela praktického důvodu: potřebovala zaujmout své žáky při hodinách češtiny.
Za literárním jménem Johana Kral stojí Jana Krobová, narozená v roce 1966. Je absolventkou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a působí jako středoškolská učitelka. Pro budoucí automechaniky začala psát krátké detektivní příběhy, do nichž schovávala odpovědi na otázky probírané v hodině. Když se potom žáci ptali, jak příběh dopadne, musela zápletku rychle domyslet.
Z učitelského nápadu se postupně stala potřeba psát dál a z nenápadné radosti vyrostla vášeň hraničící se závislostí. První knihu přitom tvořila bez jistoty, že se někdy dostane ke čtenářům. Tvář vyšla v roce 2020, kdy jí bylo padesát čtyři let. Od té doby k ní přibylo dalších pět knih.
Od školních záhad k detektivní sérii
Detektivky jsou pro Johanu Kral srdeční záležitostí. Vyrůstala s Agathou Christie, později ji uchvátil Stephen King a blízká je jí také severská detektivní škola, zejména Jo Nesbø. Každý z těchto autorů pracuje s napětím jinak. Ona sama si jako čtenářka oblíbila příběhy, u nichž chce vědět, co přijde dál.
Svou první detektivní sérii zasadila do švýcarského prostředí. Po Tváři vyšly romány Asistent a Banka, v nichž se vrací stejný vyšetřovací tým. U kriminálních případů však nezůstala. Píše také romány o ženách, mužích, lásce, zradě a chvílích, kdy se člověku rozpadne život, který považoval za samozřejmý. Jak sama říká, nelákají ji dokonalé pohádkové konce. Raději nechává čtenářům prostor přemýšlet, co bude s postavami dál.
Také pseudonym má svůj příběh. Autorka chtěla oddělit práci ve škole od psaní a zároveň zachovat stejné iniciály jako ve svém občanském jméně. Při hledání se inspirovala jazyky spojenými se Švýcarskem, kde se odehrává její prvotina. Až později si uvědomila, že si vlastně zvolila stejné příjmení jako její oblíbený Stephen King – jen v české podobě a bez čárky.
Francie, která ji provází od dětství
Vedle Švýcarska má v autorčině životě zvláštní místo Francie. V jednom ze svých fejetonů vzpomíná na hodiny francouzštiny, rodinná vyprávění i tetinu knihovnu s francouzskými klasiky:
Právě takové drobnosti mě na životě autorů zajímají. Připomínají, že za knihou stojí člověk se svými vzpomínkami, četbou a místy, k nimž má vztah. U Johany Kral se navíc přirozeně potkávají dvě stránky jejího života: učitelka, pro kterou jsou jazyk a literatura každodenní prací, a čtenářka, kterou knihy od dětství vedly i za hranice vlastní země.
Tvář: Vražda uprostřed zasněžených lesů
Uprostřed švýcarských lesů najde běžkař tělo zavražděné mladé ženy. Způsob, jakým s ní pachatel naložil, je natolik znepokojivý, že už od prvních stran určuje temnou atmosféru celé knihy. Vyšetřování se ujímají kriminalisté Simon a Camilla. Brzy je nalezena další oběť a ukáže se, že oba zločiny spojuje děsivý detail. Ten vám neprozradím. Název knihy však napovídá, že tvář v příběhu sehraje zásadní roli.
Případ postupně otevírá otázku, podle čeho si pachatel své oběti vybírá a co ho k tak krutému jednání vede. Autorka přitom nesází pouze na brutalitu zločinu, ale především na odhalování jeho souvislostí. Do vyšetřování vnáší nové stopy, podezření i slepé uličky, takže čtenář může průběžně vytvářet vlastní teorie – a zase je opouštět.
Camilla má navíc starost o svou sestru Valérii, která se jí neozývá. S přibývajícími zjištěními se nedokáže ubránit obavě, zda jí nehrozí stejné nebezpečí. Pátrání tak pro ni přestává být pouze pracovním případem a získává naléhavý osobní rozměr. Propojení vyšetřování se strachem o blízkého člověka dává příběhu vedle napětí také potřebnou lidskost.
Na knize mě zaujalo, kolik prostoru autorka věnuje samotné práci kriminalistů. Simon a Camilla hledají souvislosti, prověřují své úvahy a krok za krokem skládají případ dohromady. Nejsou přitom jen figurami, které mají dovést čtenáře k pachateli. Oba mají vlastní povahu, způsob uvažování i slabší místa. Camilla si zakládá na pravidlech a spravedlnosti, zatímco ambiciózní Simon si občas dovolí postupovat po svém. Jejich rozdílné přístupy vytvářejí mezi nimi přirozené napětí a dělají z nich dvojici, s níž se ráda setkám i v dalších knihách.
Vedle hlavního případu se otevírá také Jérômův příběh z minulosti. Zpočátku není jasné, jak do vyšetřování zapadá, a právě tato otázka mě nutila pokračovat ve čtení. V jednotlivých dějových linkách jsem se neztrácela. Autorka je odkrývá postupně, zdánlivě nesouvisející střípky propojuje ve správnou chvíli a připravuje půdu pro závěrečné vysvětlení.
Čtivosti pomáhají také kratší kapitoly a svižný styl. Příběh se rychle přesouvá mezi vyšetřováním, osobním ohrožením a událostmi z minulosti, takže neztrácí tah ani v pasážích, které nestavějí na přímé akci. Kapitoly často končí ve chvíli, kdy se objeví nové zjištění či otázka, na jejíž odpověď si musí čtenář počkat. Nebo si musí přečíst „ještě jednu kapitolu.“
Zasněžená krajina vytváří působivý protiklad k násilí, které narušilo její zdánlivý klid. Švýcarské lesy nejsou jen půvabnou kulisou. Mlha, mráz a odlehlá místa v nich posilují pocit, že nebezpečí může zůstávat skryté velmi blízko. Napětí tak nevychází pouze z hledání pachatele, ale také z prostředí, nejistoty kolem Valérie a otázek, na které vyšetřovatelé zatím neznají odpověď.
Některé momenty mohou zkušenému čtenáři detektivek připadat povědomé a u části stop lze odhadnout, že mají odvést pozornost jiným směrem. Celkové rozuzlení si však uchovává schopnost překvapit a zpětně propojuje to, co autorka v průběhu vyprávění naznačovala.
Tvář je knižní prvotinou Johany Kral a zároveň začátkem série, v níž se Simon a Camilla znovu objeví. Nabízí znepokojivý případ, temnou atmosféru, falešné stopy i dvojici kriminalistů, jejichž soukromé životy nezůstávají za dveřmi vyšetřovny. Pokud máte rádi mrazivé detektivky s psychologickým podtextem, v nichž vás vedle hledání pachatele zajímají také lidé, kteří po něm pátrají, Tvář stojí za přečtení.
U českých autorů si ráda vybírám jejich prvotiny. Zajímá mě, s čím do literatury vstoupili a kam se jejich vypravěčský styl v dalších knihách posunul. Debut navíc často vzniká v jiných podmínkách než pozdější tvorba – autor teprve hledá vlastní hlas a redakční péče nemusí být vždy taková, jakou by si rukopis zasloužil. Ke Tváři proto přistupuji jako k začátku autorské cesty Johany Kral, který ve mně probudil chuť otevřít i některou z jejích dalších knih.
Zdroje: (1) Instagram, O mně | Johana Kral
