Článek
Její odvaha, svoboda a schopnost žít bez ohledu na představy okolí o tom, jak by měla vypadat a žít žena po padesátce, vzbuzují obdiv i nepochopení. Krátký účes, potetované tělo či několik vět vytržených z kontextu však vypovídají jen o tom, co je na člověku vidět. Ne o tom, kým ve skutečnosti je.
Její skutečný příběh se odehrává mnohem hlouběji.
Za výrazným vzhledem a energií, která dokáže zaplnit místnost a rozesmát společnost, se skrývá citlivá, soustředěná a v mnohém introvertní žena. Za svobodou, s níž dnes kráčí vlastní cestou, stojí životní zkušenost. Musela se postavit strachu, převzít zodpovědnost za vlastní život a hledat cestu zpět k sobě – přestože navenek měla zdánlivě všechno.
Herečka, komička, ilustrátorka, malířka, tatérka, numeroložka či osobní koučka. Ani jedna z těchto profesí ji nevystihuje celou. Jsou jen různými podobami téže potřeby: zahlédnout člověka pod tím, co ukazuje světu, dotknout se jeho příběhu a připomenout mu, že nemusí prožít život podle představ druhých.
Tato celistvost se v rychlých soudech snadno ztrácí. Kaira se přitom za to, kým je, nepotřebuje omlouvat.
Holčička, která si šla za svým snem
Kateřina se narodila 10. září 1974 v Praze. Už jako žákyně druhé třídy si vymýšlela vlastní, poněkud svérázné detektivní příběhy. V jednom z nich přijíždělo osm „mrštných“ vrahů k moři, zabíjeli tučňáky, aby z nich mohli vyrábět kabáty. Dětský pravopis možná ještě pokulhával, ale rozhodně ne představivost.
Její maminka brzy poznala, že každá z dcer vyžaduje jiný výchovný přístup. Když je například chtěla odnaučit nevhodná slova, starší dceři stačilo říct, aby je vykřikla z otevřeného okna. Jen ať všichni slyší, jak „krásně“ mluví. U Kačenky však správně vytušila, že by se z trestu mohla stát vítaná příležitost k vystoupení před celým okolím. Musela tedy zvolit jinou taktiku. Vysvětlila jí, že holčičkám, které ošklivě mluví, zčerná nos, a v noci jí ho pomalovala černou fixou. Ranní pohled do zrcadla vykonal své. Kačenka, která se vždycky ráda líbila, proto okamžitě vypustila nevhodná slova ze svého slovníku.
Záliba v předvádění ovšem nebyla jen dětskou marnivostí. Už od malička ji lákalo vyprávět příběhy, vystupovat před lidmi a proměňovat se v nejrůznější postavy. Když se na její škole otevřel dramatický kroužek, zdálo se, že našla přesně to, co hledala. Třídní učitelka jí však účast nedovolila. Maminka v ní ale rozpoznala něco, co by byla škoda potlačit. Obrátila se proto přímo na vedoucí dramatického kroužku a dceři místo v kroužku domluvila sama.
Kateřina začala také recitovat a pravidelně se účastnila soutěží. Opakovaně se umísťovala mezi nejlepšími, a nakonec zvítězila i v celostátním kole. Sen o herectví tak už nestál pouze na dětské touze být viděna. Přidaly se k ní talent, disciplína a vytrvalost – vlastnosti, které ji provázejí celým životem.
Po základní škole nastoupila na hudebně-dramatický obor Pražské konzervatoře, kde studovala například s Adélou Gondíkovou, Alešem Hámou a Jakubem Wehrenbergem. Po čtyřech letech předstoupil jejich ročník v rámci školních hereckých zkoušek před zástupce divadel. Nabídku tehdy získala jediná studentka – Kateřina. Stálé angažmá v plzeňském Divadle J. K. Tyla tak získala ještě před dokončením školy. Následující dva roky již spojovala studium s profesionální hereckou praxí a konzervatoř završila absolutoriem.
V Plzni strávila přibližně pět let. Hrála v klasickém i komediálním repertoáru, mimo jiné v inscenacích Maryša, Othello, Ženitba, Nebezpečné vztahy nebo S tvojí dcerou ne. Brzy se ukázalo, že její mimořádnou doménou je komedie – jedna z nejtěžších hereckých disciplín. Nestačí v ní pouze pronést vtipnou větu. Herec musí přesně cítit rytmus, situaci a napojit se na diváka. Působit naprosto přirozeně. Kateřina dokázala publikum rozesmát a vzápětí se ho dotknout na mnohem citlivějším místě.
Simona, kterou v ní diváci hledají dodnes
Do širokého povědomí vstoupila Kateřina v polovině devadesátých let jako Simona Králová v seriálu Život na zámku. Role jí přinesla mimořádnou popularitu a z mladé divadelní herečky udělala tvář, kterou lidé poznávali na ulici.
Úspěch však někdy vytvoří klec stejně snadno jako neúspěch.
Diváci si spojili s veselou, hlučnou a trochu ztřeštěnou Simonou natolik, že stejnou podobu očekávali i od samotné Kateřiny. Energickou a komediální polohu v sobě nepochybně měla a dodnes má. Nikdy však nebyla její jedinou tváří. To nejhlubší si dlouho chránila a schovávala za humor, výraznost i proměnlivou vizáž.
Životě na zámku přitom představoval pouze jednu část její rozsáhlé kariéry. Následovaly další televizní seriály, mezi nimi Hříšní lidé města brněnského, Náměstíčko, Ulice, Cesty domů, Helena, Přístav nebo Krejzovi. Objevila se také ve filmech Městem chodí Mikuláš, Nesmrtelná teta, Lovci a oběti, Andílek na nervy či Špindl 2 a účinkovala v řadě divadelních inscenací.
Prosadila se rovněž jako moderátorka. S Alešem Ulmem uváděla pořad Věšák, tři roky působila ve Snídani s Novou a objevila se také v pořadu Prásk. Její hlas zazníval v dabingu a svůj výtvarný talent uplatnila při ilustrování knih Kuchařka za všechny prachy, Se psem mě baví svět a Prima mazlíček. Pro tradičního výrobce klobouků Tonak vytvořila vlastní kolekci TonakByKaira a svými návrhy se zapojila také do dobročinných projektů Nadace Unipetrol, Nadačního fondu Be Charity či nadace spojené s hokejovým klubem HC Verva Litvínov.
Kateřina dokázala uspět v mnoha různých oborech, přesto ji veřejnost stále nejčastěji spojovala s jedinou rolí – ztřeštěnou Simonou, kterou hrála jako velmi mladá žena.
To podstatné z jejího skutečného života se však začalo odehrávat mimo jeviště a televizní kamery.
Život, v němž měla zdánlivě všechno
Do veterinární ordinace přivedl Kateřinu její nemocný jezevčík Žulda, který přestal ovládat zadní nohy. Jeho lékařem byl veterinář Jan Herčík, za něhož se provdala v roce 2005.
Vedle herecké kariéry tak vstoupila do úplně jiné role. Přibližně deset let pracovala na manželově veterinární klinice jako sestra. Pro návštěvníky ordinace to bývalo překvapení. Z televize měli zafixovanou hlasitou a rozpustilou herečku, na klinice potkávali klidnou ženu plně soustředěnou na nemocné zvíře.
Péče o ně pro ni nebyla pouhou epizodou ani koníčkem známé osobnosti. Znamenala každodenní setkávání s bolestí, strachem, bezmocí i smrtí. Sama později připustila, že jí tato práce přinášela hluboký pocit naplnění a blízkosti. Láska ke zvířatům ji také přivedla k charitativnímu projektu Prima mazlíček, jehož se stala tváří a patronkou.
Navenek její život působil jako naplněný příběh. Měla za sebou úspěšnou kariéru, manželství, materiální zázemí i práci, v níž nacházela smysl. Uvnitř se však stále silněji ozýval pocit, že něco není v pořádku. Praktickou stránku společného života řídil její partner. Nemusela se téměř o nic starat, zároveň se ale stávala stále závislejší na člověku, který její život do značné míry řídil. Ustupovala, přizpůsobovala se a hranice mezi blízkostí a ztrátou vlastní identity se pomalu stíraly.
Člověk se totiž nemusí ztratit náhle. Někdy ze svého života ustupuje po nepatrných částech. Jednou neřekne, co potřebuje. Podruhé přijme rozhodnutí, které není jeho. Potřetí si namluví, že spokojený život přece vypadá právě takto. Až jednoho dne zjistí, že všechno zdánlivě funguje, jen on sám v tom životě chybí.
Tehdy začala Kateřina hledat odpovědi. Nejdříve se potřebovala postavit na nohy fyzicky, potom se začala skládat po duševní stránce, a nakonec se učila zvládat praktický život, který za ni dlouho řídil někdo jiný.
Cesta ke Kaiře mohla začít.
Cesta do vnitra duše
Její cesta nezačala velkým rozhodnutím ani náhlým prozřením. Vyrůstala z potřeby pochopit, proč se sama sobě vzdálila a jak se k sobě znovu vrátit. Začala se proto intenzivně zajímat o lidskou psychiku a možnosti osobního rozvoje.
Do poznávání lidského nitra se pustila způsobem, který je pro ni charakteristický – naplno, ale s vlastním úsudkem. Seznamovala se s různými přístupy, hledala mezi nimi to, co jí dávalo smysl, a postupně si z nich skládala vlastní cestu. Nešlo o náhlou proměnu ani o přijetí hotových odpovědí, ale o dlouhodobý proces sebepoznání, během něhož se učila znovu důvěřovat sama sobě.
Numerologie se stala její dlouholetou vášní. Setkávala se s duchovními učiteli a zajímala se o regresní terapii, práci s energií i posvátnou geometrii. Vedle této osobní cesty absolvovala také několikaleté studium na Pražské vysoké škole psychosociálních studií, jehož poznatky později využila při práci osobní koučky.
Jméno, které si zvolila sama
Čím hlouběji se nořila do různých způsobů sebepoznání, tím jistěji dokázala rozeznat, co je skutečně její a co jí opět určuje někdo jiný. Právě během jednoho ze setkání zaměřených na práci s energií přišel okamžik, který její proměně dal jméno.
Průvodkyně tehdy účastníkům přidělovala nová jména, která měla vyjadřovat jejich vnitřní podstatu či symbolické znovuzrození. Kateřina vyslechla to své, poděkovala a odmítla je. Už nepotřebovala, aby jí někdo další říkal, kým je.
Věděla to sama: „Já jsem Kaira.“
Kaira není maskou, za kterou by se Kateřina schovala, ani novou postavou, kterou začala hrát. Je jménem ženy, kterou v sobě po letech hledání dokázala najít.
Plátno, lidská kůže a příběh ukrytý pod povrchem
S proměnou vnitřního světa sílila také potřeba výtvarně tvořit. Její obrazy jsou barevné, intuitivní a plné symbolů. Objevují se v nich lidská i andělská těla, srdce, radost, bolest, touha a zranitelnost. Nejsou pokusem zachytit svět tak, jak vypadá, ale tak, jak jej autorka cítí.
Od malířského plátna postupně přešla také k lidské kůži. Tetování se začala profesně věnovat v období pandemie, kdy získala prostor osvojit si nové řemeslo. Nevytváří však katalogové obrázky podle předlohy. Její návrhy se rodí ze setkání s konkrétním člověkem, z rozhovoru i vnímání jeho osobnosti a životního příběhu.
A zde se propojují všechny její dosavadní cesty. Herečka umí člověka pozorovat, výtvarnice převádí vnitřní pocity do obrazu a poznatky získané studiem, koučinkem i numerologií jí nabízejí další možnosti, jak o lidském příběhu přemýšlet. Výsledkem není pouhá ozdoba, ale jedinečný symbol, který má svého nositele provázet.
Jedním z motivů, který prostupuje celou její tvorbou, je srdce. Objevuje se v obrazech, tetování, módě i špercích. Z planoucího srdce, které původně namalovala na plátno, vznikl také přívěsek Sacred Heart. Tradiční znamení lásky, soucitu, odvahy a vnitřní síly dostalo v jejím pojetí nový význam – připomíná odvahu být sám sebou a následovat vlastní srdce.
Jinou podobu získalo její „independent srdce“ v kolekci pro KlokArt, jejíž výtěžek pomáhá dětem v Klokánku. Nezávislost tak u Kairy nezůstává pouze životním postojem. Proměňuje se také v konkrétní pomoc těm, kteří vlastní bezpečí a svobodu teprve hledají.
Odvaha, která nepotřebuje porážet druhé
Kaira se jednoduchému zařazení vzpírá tím, kolik zdánlivých protikladů v sobě spojuje. Je výrazná i introvertní, hravá i přemýšlivá, svobodná a zároveň hluboce ukotvená. Proto ji nelze vystihnout jedinou fotografií ani rychlým soudem.
Její krátké vlasy lze vnímat i symbolicky. Celé roky měnila účesy a někdy se za vlasy téměř schovávala. Dnes se nemá kam ukrýt – a podle všeho už to ani nepotřebuje.
Během let si vybudovala pevný vnitřní prostor, který jí umožňuje jít vlastní cestou bez potřeby soutěžit s ostatními. Lidi nerozděluje na dobré a špatné. Spíše se snaží porozumět tomu, co prožívají a jaké zkušenosti či zranění si s sebou nesou.
O to pozoruhodnější je, že si tento postoj uchovala v prostředí showbyznysu, kde se lidé často porovnávají a bojují o pozornost i příležitosti. Sama přitom nikdy nehledala únik v alkoholu, drogách ani večírcích. Těžkými obdobími procházela bez podobných berliček, a vše, co bolelo, tak musela prožít v plné síle.
Dvě rozdílné cesty ke stejnému místu
Její partner Martin Kačer šel téměř opačnou cestou. Před vlastními problémy dlouho unikal prostřednictvím divokého životního stylu. Teprve když si sáhl na dno, pochopil, že klid, který hledal ve vnějším světě, musí najít sám v sobě.
Rozdílné zkušenosti jim umožňují dívat se na sebe bez potřeby druhého soudit, napravovat nebo měnit. Každý si uchovává vlastní prostor a zároveň vedle druhého dál roste. Nenabízejí si hotové odpovědi. Spíše si vzájemně nastavují zrcadlo, v němž může každý z nich lépe vidět sám sebe.
Společně vytvořili podcast KAiRAkAČeR, věnovaný cestám k sobě a práci s vlastním vnitřním prostorem. Do rozhovorů zvou osobnosti s rozdílnými životními zkušenostmi, které spojuje ochota mluvit otevřeně o změnách, pádech i hledání rovnováhy. Stejná témata otevírají také ve společných dialozích – vnitřní sílu, vztahy, závislosti, spiritualitu i odpovědnost člověka za vlastní život.
Být sama sebou není provokace
Stejnou zprávu předává Kaira také prostřednictvím svých sociálních sítí. Nevyzývá ženy, aby vypadaly jako ona, ostříhaly si vlasy nebo si nechaly potetovat tělo. Svým životem jim ukazuje, že nemusejí vypadat ani žít podle představ někoho jiného.
Nezávislost pro ni neznamená vzpouru proti okolnímu světu. Začíná uvnitř – opuštěním zákazů, které si člověk často ukládá sám: Tohle už se v mém věku nehodí. Takhle bych neměla vypadat. Nemohu odejít. Sama to nezvládnu. Co tomu řeknou lidé?
Kaira nenabízí jednoduchý návod, jak změnit život. Její vlastní příběh však ukazuje, že změna je možná. Žena, která se kdysi ve zdánlivě naplněném životě postupně ztrácela, dnes ví, kým je a kam směřuje.
Kdo zůstane, když sundáme všechny nálepky?
Kdybychom z Kairy na chvíli sundali všechny nálepky, které jí veřejnost za ta léta přisoudila, nezůstala by „ztřeštěná Simona“, výstřední herečka ani tajemná žena s tetováním.
Objevila by se hluboká, citlivá a zároveň neobyčejně silná bytost. Žena, která přesně ví, co chce, ale nepotřebuje kvůli tomu překračovat druhé. Žena s velkým srdcem, která respektuje cizí odlišnost, protože sama ví, jaké to je být nepochopena. Extrovertní introvertka, komička i přemýšlivá samotářka. Někdo, kdo si dokázal zachovat vlastní střed i v prostředí, které člověka neustále nutí porovnávat se s ostatními.
Kaira Hrachovcová po letech hledání porozuměla sama sobě. Tím může ostatním připomenout, že být sám sebou není sobectví, výstřednost ani provokace. Někdy je to ta nejodvážnější věc, kterou člověk ve svém životě udělá.
K dnešním narozeninám jí proto přeji, aby si i dál uchovala odvahu žít po svém, tvořit a zůstávat sama sebou. Protože právě k této svobodě vede celý její dosavadní příběh.
Zdroje: https://talk.youradio.cz/porady/ranni-host-radia-z/jmeno-kaira-ma-pro-me-hluboky-vyznam-rika-herecka-a-taterka-katerina-hrachovcova, https://www.frekvence1.cz/radio/zaznamy-poradu/host-frekvence-1/katerina-kaira-hrachovcova-tetovani-je-spolecna-prace-vychazim-z-toho-cloveka.shtml, https://tv.nova.cz/porad/pulhodinka/clanek/510582-katerina-hrachovcova-priznava-prace-na-veterine-mi-nahrazovala-rodinu,
