Článek
Už aby radní vybrali nového ředitele a český národ se mohl věnovat zase nějakému jinému tématu, kterém rozumí, jako je třeba iránský jaderný program.
Zatím to vypadá, že co Čech, to generální ředitel veřejnoprávní televize. Prodlužování a bezvládí veřejnoprávní televizi nesvědčí i když za ta léta prokázala, že může fungovat i bez ohledu na to kdo zrovna sedí ve vedení a že vždy záleží na lidech, kteří ji společně vytvářejí a kteří bez ohledu na cokoliv musí stále vysílat. Léčbu televizí bych doporučila každému, kdo se v soukromém životě potýká s nedochvilností. nepřesností, či neschopností si zorganizovat čas. Když víte, že budete ve vysílání a hodiny na zdi svítí červeně, a nedají se přehlídnout, tak dobře víte, že prostě vysílat budete. Tečka.
Také jsem si po více než 30 letech v ČT odnesla dobrý zvyk, že když se řekne: Prvního srpna se sejdeme v pět ráno na KH -sever. tak tam prostě každý v těch pět ráno dorazí, bez ohledu na to, zda jsme se domlouvali rok, či měsíc předem. Nikomu to není třeba připomínat, protože každý ví, že když nedorazí, příště rád dorazí někdo jiný. Nehledě k tomu, že televize fungovala i za Součka, a to byl možná ten nejhorší ředitel ze všech; horší než neviditelný mladíček Puchalský, kterého ani na vrátnici nepoznávali jeho podřízení jako ředitele.
Labyrint ČT
Každý kdo v ČT kdy pracoval ví, že minimálně pár let vám zabere ohledání prostoru, abyste se vyznali v tom, kde jeótéenka a kde vejškovka, co je průchoďák a kam máte jít, když se řekne sraz v pitevně, kde se schovávají rekvíci a kam zajít přepudrovat se do maskérny a ve kterém sklepě je fundus, a taky že na střeše se dá kouřit a v takzvaně ředitelském salónku se nalévají panáky (i když už možná ani to, nějakou dobu jsem tam nebyla a panáky nepiju) a že do restaurace v rohlíku můžou i civilisti. zatímco do zpravodajství vás nepustí ani když byste si chtěl koupit ve tři ráno zmoženi nikoliv sluncem, ale sedmnáct hodin trvajícím střihem koupit kafe z automatu a sušenku, jestliže nemáte televizní průkaz. Jen jednou se mi podařilo přelstít ostrahu, když jsem tvrdila, že můj přestárlý křivonohý voříšek je herec, což sice byl, ale f film už byl mezitím dávno natočený. Taky vím, že když cestou z garáže přelezete turniket, ostraha se vydá vás hledat po celých Kavkách a ty, jak známo, jsou rozlehlé, což jsem nejvíc poznala, když jsem tahala sebou jako kočka koťata po dlouhých chodbách miminka v sedačkách. A taky už vím, že když budete apelovat na zaměstnance průchoďáku, aby posunuli kontejner na tříděný odpad o metr, aby lidi zbytečně neházeli plasty do koše, řeknou vám, že na to nemají kompetenci, stejně jako když vám pověsí plakát k filmu na vrátnici a vy se ptáte, zda ho můžou posunout o metr blíž či dál. průchoďáku, co vám zbyde, je, že můžete libovolně sbírat po střižnách plastové lahve po nepořádných kolezích a zhasínat rozsvícená světla na záchodech, o všem ostatním rozhoduje vedení. Abyste se uklidnili, stačí zajít na do suterénu na masáž.
Moloch se sedmimiliardovým rozpočtem
Za ta léta jsem měla možnost točit dokumenty, reportáže i hrané filmy, psát scénáře pro dětské pořady i knihu pro Edici ČT, vystupovat v diskusních pořadech i zpravodajství, chodit do sauny i na vánoční večírky, a přesto nemám dojem, že bych molochu se sedmi miliardovým rozpočtem a tisícům zaměstnanců rozuměla. Něco jiného je vědět, jak se napíše scénář a jak se natočí film, jak sestavit rozpočet k hranému filmu kde máte k dispozici deset milionů a jak to udělat ve zpravodajství, kde nemáte k dispozici ani mistra zvuku, jen jakéhosi mistra zvukotechnika, který kromě zvuku obstarává také kameru a často je i řidičem. Jaký je to rozdíl mezi natáčením hraných filmů, kde vám po place pobíhají desítky lidí, včetně dětí, psů a koček. Tuto plachost zjevně nevykazují kandidáti, kterých se každý rok urodí celá hromada, přičemž často ani s televizí nemají nic společného.
Za ta léta jsem absolvovala nesčetněkrát rozhovory s vedoucími i těmi méně vedoucími pracovníky, které se týkaly podmínek na natáčení, počtu natáčecích dní, profesionality kdysi ještě televizních zaměstnanců-řidičů, zobrazování reklamy v dokumentu o mistru světa, který je reklamou obklopený. Točila jsem film, kde hrál hlavní roli chlapec s Downovým syndromem, nebo romské děti z dětských domovů, dělala jsem rozhovory s lidmi na ulici i s prezidenty. Natočili jsme film, který byl nejsledovanějším pořadem na všech televizích kanálech v tom týdnu a taky jsme točili dokumenty, o kterých jsme věděli, že sledovanost nebude velká. Za celou tu dobu jsem ale nikdy nebyla veřejnoprávní televizi nevěrná. Protože chápu její smysl i skutečnost, že přehlídku Davida Lynche, dokumenty o Stalinovi vídeňské filharmoniky, ani nonstop zpravodajství o živelných pohromách prostě jinde v takové kvalitě neuvidíte. Takže když jsem se dozvěděla, že má být příští ředitel zevnitř instituce, byla jsem jenom ráda.
Má být ředitel více manažer, nebo kreativec?
Ředitel je někdo, kdo chápe to všechno, co jsem popsala. Kdo ví, že nedokážete točit Večerníčky, když zároveň dokumentujete kamaráda umírajícího na rakovinu. Ředitel je ovšem také manažer, který řídí rozpočty, který musí zachovat chladnou hlavu a nepodléhat emocím, a přitom pracovat s lidmi, pro něž jsou emoce jejich denní chleba. Vzpomínám na jednání, kdy mi na krku ze vzteku naskákaly takzvané hektické skvrny. Když jsem pak zjistila, že na totéž trpí i můj protějšek, přišlo mi, že nemá smysl to brát osobně - a během několika minut poté mi má nadřízená zavolala. Poté jsme spolu ještě několik let pracovaly a bylo by škoda přijít o všechny ty filmy, které jsme spolu udělaly jen proto, že jsme každá měla zvyk trvat na svém. Mimochodem, více jak tři čtvrtiny kreativních producentů a dramaturgů, s nimiž jsem pracovala jak u hraného filmu, taku dokumentu, či v Edici ČT, byly ženy. Nevím, jestli někdo zvenku, kdo nikdy nepracoval s herci a s animátory, kdo není zvyklý jít po chodbě a potkat pána s medvědí hlavou, zatímco v průchoďáku narazí na vodníka a v pitevně na zájezd lidiček ochotných se dojmout při Poště pro tebe, jestli vůbec dokáže pochopit, jak řídit tuto instituci s chladnou hlavou a vyrovnaným rozpočtem. Ale evidentně tu takoví byli a jsem si jistá, že zase budou. Rozhodně by ale nebylo žádným svěžím vánkem dosadit do židle bývalou komunistku, která v roce 1989 zabraňovala kolegům vysílat v televizi protesty, nebo nezralého narcistického moderátora, přesvědčeného o tom, že ředitelství televize je něco jako dědičná funkce.
Fridrich, nebo Chudárek?
Pokud jste si mysleli, že vám řeknu, zda je lepší Fridrich, nebo Chudárek, tak můžu jen říct, že je dobře, že oba pocházejí z Kavek a oba dva to prostředí dobře znají. Hynek Chudárek z obchodního hlediska, Milan Fridrich z programového. U nového ředitele by bylo ideální, kdyby v sobě spojoval obě dvě dovednosti a v tom má Milan Fridrich náskok. Důležité také bude, kdo z nich dokáže udělat pořádek ve zpravodajství a publicistice. Nejde jen o Armaniho Mrzenu, který radním posílal zprávy o tom, aby Fridricha nevolili (nejpozději v té chvíli by ho měli z funkce odvolat), ale také o rozdělení zpravodajství a publicistiky, jak o něm Fridrich mluvil. Aby skončilo bezvládí nekompetentních lidí, rušení pořadů s milionovou sledovaností, aby někdo konečně nahradil zpravodaje na Blízkém Východě a společně s ním poslal i jeho nadřízeného někam do bulváru, kde budou moct vysílat co budou chtít, ale co renomé České televize momentálně poškozuje nejvíc a ohrožuje její důvěryhodnost. Jak si můžou být lidé jisti, že jim ve zpravodajství nelžou, když ve zpravodajství z Gazy lžou dnes a denně? Kolik už bylo napsáno slov o tom, že diváci a divačky odmítají platit poplatky, když vidí tuto tristní úroveň zpravodajství. O nějaké patro výš proběhla kauza Reportérů ČT, která se dokonce dostala až před soud, zatímco ti, kteří v ní figurovali a lhali, jsou stále ve vedení. Bude to dlouhá a nejspíš i trnitá cesta, ale za veřejnoprávní televizi je potřeba se postavit a nenechat nikoho, aby na ni sahal s nekalými úmysly. Ani zevnitř, ani i z Rady ČT.
Zdroj: https://www.novinky.cz/clanek/domaci-nemohl-jsem-mlcet-sef-zpravodajstvi-mrzena-priznal-ze-chtel-ovlivnit-volbu-noveho-generalniho-reditele-ct-40526615
