Genetické zatížení české elity

Některé věci se mi vůbec psát nechce, ale nemůžu jinak. Poté, co jsem na síti X sdílela fotografii Dany Drábové, Josefa Síkely a Miroslavy Němcové s izraelskou vlajkou a s komentářem Ať žije genocida – přičemž první dva zmínění do ní byli zabalení – a to se na mě nezlobte, to je kýč jak bič, který mi evokuje mávátka a vítání Si Ťin-Pchinga – se na mé sociální síti strhlo peklo.

Naštěstí jsem to vůbec netušila, protože jsem zavřela počítač a odešla do reálného života. Nazpátek jsem se vrátila druhý den odpoledne a nestačila jsem se divit.

Dana Drábová pod můj tweet vložila graf, který měl dokázat, že populace Palestinců stoupá. Což vlastně ani nepřekvapuje, když vezmeme v úvahu, že lidé v Gaze nikam nemohou. Osmdesát procent mladých nemá práci, žijí zadrátovaní na malém kousku země, s elektřinou, která funguje několik hodin denně, s nedostatkem vody a jídla. Kdo to nechápe, ať se podívá na film argentinsko-italského válečného zpravodaje Hernána Zina Born in Gaza, který byl natočený devět let před 7.10., a který končí dlouhým seznamem jmen více než tisíce zavražděných palestinských dětí. Úplně první, co vás uhodí do očí je, jak jsou všichni hubení.

Osud básníka, kterého odpráskla IDF, jemuž bylo už přes třicet a nikdy neopustil Gazu, úzký pás, druhou nejhustěji zabydlenou zemi na světě, mě nepřestává pronásledovat. Celoživotní vězeň jen proto, že se narodil na špatném místě? Dokáže si to někdo představit? A místo házení bomb a střílení z praků píše básně.

Teprve před čtyřmi lety výzkumy DNA potvrdily, že Palestinci mají 81-87% shodu s původními obyvateli Levanty (dnešní Izrael, Palestina, Jordánsko, Sýrie a Libanon), zatímco Židé mají 31-41% evropských genů. Kdo mě trochu zná, ví, že na genetiku nevěřím, zejména ne ve smyslu jakési předurčenosti a už vůbec ne práva vyhánět lidi z jejich vlasti. Ale ani tak to nesedí, podle této logiky jsou tam doma Palestinci.

Netuším, zda to ví trojice s vlajkou, ale každopádně Dana Drábová schytala za svůj zavádějící a cynický graf, který končil v době před skutečnou genocidou, stovky negativních reakcí, k nimž navíc naneštěstí přidala ještě větu ve smyslu, že a i kdyby, tak nějakých 200 000 mrtvých jsou kolaterální ztráty.

Nevím, co to s lidmi je. Danu Drábovou mám lidsky ráda, přestože se fotí s lidmi, o kterých tu léta píšu v ne úplně pozitivnímu duchu a přestože se líbala se Zemanem, což je snad nejhorší noční můra, jakou si dokážu představit. Naposledy jsem ji viděla na pohřbu Karla Schwarzenberga, kdy jsme seděly v lavici za sebou. Nemám sebemenší zájem se s ní hádat. To, co napsala, je navíc ztělesněním uvažování většiny lidí u nás, od poslanců a senátorů, přes ministry a novináře, až po Vysokou školu Twitteru; to by se člověk musel hádat s každým z nich.

Něco se snad ale konečně mění k lepšímu; hlavně mezi mladými lidmi. Zavádějící graf vidělo téměř čtvrt milionu uživatelů Muskovy sítě a v podstatě nikdo si nemyslel, že to je v pořádku.

Problém je, že tak, jako ona, vystupuje dnes a denně v médiích mnoho lidí, kteří říkají podobné věci ve snaze zastat se Izraele, čímž jsou leckdy izraelštější než on a čímž se v podstatě snaží zmást realitu. Jako kdyby sázeli na to, že nikdo nemá čas podrobně se zabývat něčím tak vzdáleným, jako je desítky let trvající okupace Palestiny.

Opravdu neznám jiný národ s takovou slepou skvrnou vůči bezpráví. A pokud to není tím, že předkové dnešních obhájců sami neudávali Židy a Romy za války a oni teď cítí vinu, tak to může být třeba i tím, že v zemi, kde chronicky chybí hrdinové, a kde elitu zlikvidovali nacisté, bolševici a exil, si prostě lidé rádi hrají na vojáčky. Zvlášť, když je to z tepla gauče a bezpečí. Pif paf, dalších tisíc potenciálních malých teroristů šlo do kopru, hurá!

Hned dalšího dne, ve čtvrtek 17.10., vystoupil v pořadu ČT24 Události a komentáře ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák, který řekl o Palestincích, že „základem jejich genetické výbavy je nenávist k Izraeli“.

A s tím už jsem se do debaty pustila.

Zpětně si myslím, že zahájit diskusi osobním výpadem není nic dobrého, ale fakt, že myšlení a slova patologické sedliny už pomalu prorůstají do nejvyšších pater, mě už vytáčí natolik, že po předchozí interakci s Danou Drábovou mě začalo bolet srdce.

Martin Dvořák navíc není žádný hej počkej, je to ministr pro evropské záležitosti, který předtím působil na ministerstvu zahraničí a pobýval také v Basře a v Bagdádu.

MLF: Boze, vy jste nebezpecny magor. Ani netusite, ze volby byly v Gaze naposledy 2016, pulka lidi v Gaze neni zletila, skoro tri ctvrtiny jsou mladsi 25 let, takze Hamas volilo zhruba 10 procent populace (nyni po tom vsem uz mozna 100). Stydim se, ze jsem vasi koalici volila.

MD: Proč si myslíte, že to všechno nevím? Strávil jsem na Blízkém Východě skoro 5 let, něco málo o tom tuším. Nevím, jak to souvisí s tím, koho jste volila, ale nic bohužel nelze změnit na tom, že Palestinci do posledního děcka žijí nenávistí k Izraeli a všemu židovskému („sionistická entita“ tam tomu říkají). A to i ti, kterým Hamás ubližuje a vraždí jejich rodiny.

MLF: Na této úrovni odmítám diskutovat. Vždyť mluvíte jak Sládek, ještě napište, že jsou vinni už jen tím, že se narodili (na svém vlastním území).

Celá diskuse pak pokračuje vyjádřením o tom, jak v arabské části území panuje středověk (na rozdíl od civilizovaného Izraele).

MD: Ta „genetická výbava“ byl úlet, za to se stydím a omlouvám. O té výchově k nenávisti ke všemu židovskému („sionistickému“) jsem naopak zcela přesvědčený, na to jsem žil v arabském světě moc dlouho…

MLF: Vy jste tam zil, ja tam 20 let jezdim, v Kahire mi vydali detskou knizku, coz je potvrzeni meho presvedceni, ze jsou lide na celem svete stejni, nekteri chteji na zaklade kolektivni viny rozdelovat, jini hledaji smireni. Problem s ISR je problem kolonialismu, ne antisemitismu.

Prezidentská kandidátka Danuše Nerudová, která svými ambicemi připomíná postavu z pohádky o rybářově ženě, která by se chtěla stát císařovnou, pod to napsala větu: Já to pochopila. Omluva netřeba.

A přidala srdíčko.

Dávají lidem ze STANU něco do vody?

Nemůže být ten výrok třeba trestným činem?

Řeči o tom, jak Arabové mají kolem sebe středověk, nápadně připomínají posměch a pohrdání, kterému čelili Židé z Haliče, kteří nosili dlouhé kaftany, měli dlouhé vousy, na hlavách šábesdekl a mluvili jidiš. Poslat je do plynu se zdálo poctivému českému či německému náckovi rozumné, podobně jako to mají nyní naši spoluobčané s Palestinci, kteří jim navíc ještě ke všemu připomínají Romy.

Jak je možné, že lidé nechápou, že jiným lidem vadí, když je někdo okupuje? Je něco těžkého na tom pochopit?
Kdyby to byla taková legrace, tak bychom sem rovnou mohli pozvat RuSSáky.

Hvězdnou hodinu na Twitteru, který se nyní jmenuje X, ale všichni mu stále říkají Twitter, zažil vzápětí také novinář Tomáš Etzler.

Jeho tweet o tom, co tak asi mohli Palestinci čekat, už četly stovky tisíc lidí po celém světě. K překvapení všech Čechů, kteří si doteď myslí, že náš dehumanizační a rasistický postoj je tak skvělý a lidskoprávní a havlovsko-schwarzenbergovský, hodný následování, že by skoro stál za zapsání do památníku Yad Vashem.

Shodou okolností jsem tu samou fotku sdílela taky. S dovětkem, že od doby, co vím o holocaustu, tj. zhruba od svých čtyřech let, jsem to nedokázala pochopit. Dnes to můžeme zažít v přímém přenosu, jaké to je, a znovu si položit otázku, proč civilizovaný svět nic neudělá? Proč jsme neudělali nic my? A proč nic nedělá naše vláda?

A vzpomněla jsem si na svou babičku, která mi vyprávěla o své spolužačce, která skončila v plynu, a že jsem potom, po čtvrt století, když jsem čekala syna, měla její jméno napsané ve formuláři jako jméno pro holčičku. Úplně jsem na to už zapomněla.

E. už je víc jak osmdesát let mrtvá. Moje babička, která mi o ní vyprávěla, už tu není čtyřicet let.

Naproti tomu lidská zloba, nenávist a hrůza nikam nezmizela.